https://ekolist.cz/cz/kultura/zpravy-kultura/z-vetrnych-elektraren-minulosti-se-muze-stat-velky-problem-budoucnosti-a-nebo-taky-nemusi
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Z větrných elektráren minulosti se může stát velký problém budoucnosti. A nebo taky nemusí

11.12.2018 01:15 | PRAHA (Ekolist.cz)
Odborná debata na téma „co s větrnými elektrárnami na konci jejich životnosti“ je fascinující v tom, že příznivci i odpůrci si na ní dokáží najít své důkazy pro i proti. / Ilustrační foto
Odborná debata na téma „co s větrnými elektrárnami na konci jejich životnosti“ je fascinující v tom, že příznivci i odpůrci si na ní dokáží najít své důkazy pro i proti. / Ilustrační foto
Vyřazení z provozu a následná demontáž větrných elektráren, které už dosloužily svému původnímu účelu. To je aktuální velké téma, které se příznivci obnovitelných zdrojů snaží podávat v až růžově optimistickém ladění, zatímco jejich odpůrci ho zase přebarvují to pesimisticky černých tónů. Střízlivou analýzu možného problému nabízí žurnál Politico.
 

Odborná debata na téma „co s větrnými elektrárnami na konci jejich životnosti“ je fascinující v tom, že příznivci i odpůrci si na ní dokáží najít důkazy, která podpoří právě to jejich vidění světa. Argumenty obou stran ale trpí jistým nedostatkem: nakonec nikdo jistě neví, jak dobře nebo špatně to s odstraňováním větrných elektráren v budoucnu půjde a jestli je tedy na obzoru skutečný neřešitelný problém, nebo jen očekávatelná, ale stále solidně řešitelná výzva. Kde začít? Nejlépe u informace, že průměrná životnost jedné takové instalace na zužitkování síly větru se pohybuje mezi 20-25 lety.

Dvacet let, plus nebo mínus

Najdou se samozřejmě tací, kteří životnost větrných elektráren pozitivně nadhodnotí. A opravdu, v Kalifornii teď dosluhují exempláře první edice staré 35 let. Nebo naopak negativně sníží. Skutečně jsou tu i větrné farmy, které se odporoučely už po 14 letech provozu. Údaj o 20+ letech životnosti ale platí. V praxi to znamená, že většina na světě stojících větrných elektráren je dnes v polovině své životnosti a nikdo si není úplně jistý, co přijde dál. První vlaštovky v podobě rušení instalací zastaralých zkušebních prototypů totiž vypovídají jen málo o tom, na kolik přijde zrušení celé moderní větrné farmy. Asi nejvíc zkušeností s tím má zatím „větrná velmoc“ Dánsko.

Staré nahradit novými

Dánsko loni zrušilo 173 starých větrníků a nahradilo je 220 novými. Což je považováno za ideální nástupnický model. Když už jednou disponujete pozemkem (s pronájmem na 50-60 let) s vybudovanými základy, jeví se nejschůdnější zesílit a zmodernizovat existující výběhovou farmu a osadit ji na konci životnosti novými a výkonnějšími turbínami. Náklady na revitalizaci jsou v desítkách procent (30-40 %, ale i 80 %) původní instalace, ale velmi to záleží případ od případu. Zesilovat základy příbřežní elektrárny pochopitelně přijde dráž, než té pevninské.

Pesimistický extrém pak počítá s částkou 565 000 dolarů za každý megawatt výkonu zesílené a znovuoživené příbřežní větrné elektrárny. V případě osazení moderní 6 MW turbíny se tak dostáváme na cenu 3,4 milionů dolarů „od kusu“, což už dobře nevypadá. Ale co když nechcete nahradit vysloužilou farmu novou farmou?

Zrušit? Statisíce od kusu, miliardy v součtu

Pak je na místě její kompletní rozebrání. Kdo to zaplatí? „Dnes na odstrojení a vyřazení elektrárny musíte mít plán a fond rezerv, už když chcete osadit turbínu,“ říká Jonas Pagh Jensen ze společnosti Siemens Gamesa RE, která patří k předním producentům technologie větrných elektráren. „Celý trh je již velmi regulovaný, ale dříve tomu tak vždy nebylo.“ Tím ale nenápadně připouští, že pár provozovatelů větrných farem už stačilo zkrachovat a zaniknout a jiní v raných počátcích celého trendu obnovitelných zdrojů rezervou pro likvidaci nedisponovali. Za ty bude teď muset odpovědnost převzít konkrétní stát. O jak velké procento instalací nyní bez majitele jde, se nepíše. A na kolik to přijde?

Čísla vycházející z rušení „historických“ větrných elektráren z osmdesátých let skutečně nejsou reprezentativní. Pro modernější typy, sahající do výšek od 75-150 metrů se dnes počítá s náklady kolem 200 000 dolarů (menší pak kolem 60 000 dolarů). Je to spíše hrubý průměr, který ne vždy odráží realitu konkrétního stanoviště (třeba hloubku betonových základů, které mají být odstraněny rovněž). Je to hodně nebo málo? Záleží na měřítku. Při 50 000 větrných elektrárnách v USA je současná odhadovaná suma na vyřazení z provozu 10 miliard dolarů. Rozebrat sedmatřicet příbřežních větrných farem Velké Británie by přišlo na částku ležící mezi 1,44-4,12 miliard eur.

O zboží z druhé ruky zájem není

Přitom v následujících šesti letech bude Německo potřebovat „rozebrat“ 10 000 ze svých 28 000 větrných elektráren a ve zbytku pevninské Evropy je dalších 77 000 větrníků, které jsou už také za polovinou životnosti. Co přijde potom?

V Evropě se původně ekonomicky prosazoval model, při kterém byla stará větrná elektrárna odstrojena, turbína i listy rotoru prošly technickou revizí a jako zboží z druhé ruky přeprodána do jiné země. Němci takhle odsunuli pár elektráren do Polska, zájem o ně jevilo i Rusko, země latinské Ameriky nebo Asie. Tenhle sekundární trh už je minulost. Jak trefně zmiňuje Novozélandská asociace pro větrné elektrárny, „moderní větrná turbína vám dnes dá 180x více elektřiny za polovinu pořizovacích nákladů, než kousky staré dvacet let.“ I těm nejchudším zemím tak vyjde laciněji pořídit si novou, než starou.

Rozebrat? Nemáme na to stroje

Je třeba dodat, že s rozebíráním příbřežních větrných elektráren se pojí jisté komplikace. V současnosti totiž nikdo nedisponuje dostatečnou kapacitou technických zařízení (jeřábových a vlečných lodí), které by jejich rozbor umožnily. Podobných specializovaných plavidel je skutečně málo, jsou primárně určeny ke stavbě dalších nových větrných elektráren. A jsou plně na léta dopředu vytížená. Pořizování odpovídající flotily by silně prodražilo náklady na rozebrání a proto s tím nikdo nepospíchá.

Samotná rozebrání pevninských větrných elektráren už tak problematická není. Navíc jsou z 80 % svého objemu recyklovatelné. A to ne jen teoreticky, ale prakticky: se stavebním betonem, ocelí, mědí nebo křemíkem zpracovatelé sekundárních surovin problém nemají. A těch zbývajících 20 %? To už je horší. Listy rotorů větrných elektráren jsou totiž povětšinou tvořeny uhlíkovými vlákny, kombinovanými s polyestery a termoplasty. A je to natolik kompaktní a provázaná směs, že je prakticky nerecyklovatelná. Prozatím je můžeme jen ukládat na skládky, nebo drtit a spalovat. Obě varianty jsou chápány jako „špatné“. Omezení kapacity skládek navíc v dohledné době první variantu znemožní a druhá je zdrojem nebezpečných spalin a toxického prachu. O jak velké množství odpadu tu vlastně jde?

Nezničitelné listy je prostě těžké zničit

V Evropě se superodolné a flexibilní listy rotorů větrných elektráren produkují ve velkém a ročně jich z továren vzejde okolo 300 000 tun (zhruba od roku 2012 jejich objem spíše roste). „To je asi největší současná výzva pro průmysl,“ říká Pagh Jensen. „Protože pro ně neexistuje trh a zatím nejsou vůbec recyklovatelné.“ S tím souhlasí i Michael Schneider, tiskový mluvčí recyklační společnosti Remondis „Listy větrných elektráren jsou úžasným příkladem toho, co se stane, když všechno podřídíte požadavku na odolnost, lehkost a flexibilitu,“ říká.

Větrné elektrárny, kterým se životnost chýlí ke konci, tak zatím nepředstavují zásadní problém pro životní prostředí. Opravdu jen zatím, protože jejich počet bude záhy strmě narůstat. Nakolik se podaří udržet jejich čistou bilanci a pověst skutečně funkčního a smysluplného zdroje obnovitelného zdroje energie, ukáže až budoucnost.


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (31)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jan Šimůnek

11.12.2018 07:43
Díky za hodnotný článek, který jasně ukazuje problematičnost "alternativních" zdrojů. Kdyby nebyly mohutně dotované (penězi, které ekologové ukradli z našich peněženek) a rozvodné společnosti by neměly povinnost elektřinu z nich vykupovat (a upřednostňovat před levnější elektřinou z normálních elektráren), nikdy by tyto příšernosti nevznikly.
Odpovědět
LB

Lukas B.

11.12.2018 08:38 Reaguje na Jan Šimůnek
to je obecně průšvih zdrojů s něčím, co by se dalo populárně nazvat "nízká energetická hustota konstrukce". jaderná elektrárna, které je vytýkána zátěž pro budoucí generace, jakkoli pokrývá mnoho desítek nebo málo stovek hektarů a je v ní utopeno tisíce tun oceli a desetitisíce kubíků betonu, si na svoji likvidaci vydělá za pár týdnů/měsíců provozu.
Odpovědět
MS

Milan Smrž

11.12.2018 11:52 Reaguje na Jan Šimůnek
Vážený pane Šimůnku, bude pro Vás patrně překvapením, že tomu je zcela opačně. Ti co s námi takovou hru hrají právě chtěli, abyste si to myslel. Skutečnost je ale jiná: Státy skupiny G 20 podporují fosilní paliva v průměru z let 2013 až 2015 průměrnou roční částkou 71.8 miliard USD ve srovnání s 18.7 miliardami USD, které byly věnovány na podporu obnovitelných zdrojů energie. https://newrepublic.com/minutes/143742/fossil-fuels-get-72-billion-year-g20-countries-clean-energy-gets-much-less
Celosvětové dotace do fosilních paliv jsou ve výši 5 bilionů amerických dolarů, což představuje 6,5% celosvětového HDP.
Zde je ještě odkaz na peer to peer článek:
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0305750X16304867
Jinými slovy dokonale Vás i většinu veřejnosti zblbi.
Odpovědět
sv

11.12.2018 22:27 Reaguje na Milan Smrž
To je samozřejmě totální blábol. Za prvé, jen v ČR jde ročně na dotování oze parodií na elektrárny 40 miliard korun ročně. V německu jsou to 2 miliardy eur ročně. A kde je zbytek světa, nemluvě o tom, žeto jsou jen přímé dotace. Další náklady, které oze parodie generují, jako nutnost budování nových přenosových sítí, akumulace, zálohové zdroje apoddobně se v podobných výzkumech neobjeví. Kdežto když se jedná o jádro zelení "výzkumníci" započítají každý nesouvisející nesmysl. Pro info, německo v souvislosti s bilionovými dotacemi do oze je nuceno dotovat i plynové (tedy FOSILNÍ) zdroje čistě kvůli udržení stability sítě.
Jinými slovy legislativní zvýhodnění tzv. oze a bilionové dotace vedou k dotacím do plynu. Viz https://nejedly.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=341304.
Realita ohledně dotací do oze zde:
https://www.nationalreview.com/2016/06/wind-energy-subsidies-billions/
https://www.instituteforenergyresearch.org/renewable/wind/energy-subsidies-study/
Odpovědět
PB

Pavel Baťa

11.12.2018 09:30
no jsem strašně zvědavý, jak to bude v budoucnu vypadat s jadernou fúzí, protože se ukazuje že elektrárny na vítr či slunce mají pořád dost záporů...a pochybuji, že se to nějakým větším způsobem změní
Odpovědět
MS

Milan Smrž

11.12.2018 12:16 Reaguje na Pavel Baťa
Podle fúzních expertů bude tato technologie komerčně k dispozici asi za 50 - 70 let.
V čem vidíte zápory větrných či solárních zdrojů? Jsou drahé? Mají různé majitele a nepatří jednomu oligopolu? To Vás mrzí? Jsou ošklivé? Zatím co jaderka nebo povrchové doly jsou výkřikem estetična?
Odpovědět
LB

Lukas B.

11.12.2018 12:52 Reaguje na Milan Smrž
tedy pochybuji, že to skutečně nevíte, ale hlavním negativem větrníků a solárů je nespolehlivost, ne snad ve smyslu, že by se rozbíjely, ale že není jasné, zda bude výkon k dispozici, a tedy je nutno držet horkou zálohu.
Odpovědět
MS

Milan Smrž

11.12.2018 16:14 Reaguje na Lukas B.
Kterýkoliv zdroj musí být zálohován jinými, i jaderná elektrárna, či vodní. Plánované či nucené odstávky. V systému 100% zásobování se počítá s různou akumulací, baterie, P2X.. apod.
Plynová elektrárna nemusí být natopená, protože nastartuje velmi rychle.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

11.12.2018 16:46 Reaguje na Milan Smrž
Jenže třeba soubor 10 jaderných elektráren, jako má zatím ještě Německo, kde řada odstávek je plánována, se může vzájemně velmi dobře doplňovat. Najíc JE mají procento využití kolem 80 %

OZE u nás s procentem využití kolem 14 %, to je pěkná patálie je zálohovat. Pak záložní zdroje jedou více než OZE a navíc musí jet v drahém "pohotovostním" režimu. Samozřejmě pár procent OZE v systému se nějak vsákne, kdyby však měly dominovat, potěš pánbůh.

Není tedy zálohování jako zálohování!

Problém je, že se o využívání OZE či JE nediskutuje věcně a každý na nich vidí jen to, co chce.
Odpovědět
PB

Pavel Baťa

12.12.2018 07:23 Reaguje na Milan Smrž
ví se, jak se budou recyklovat solární zdroje? špatná účinnost, která se
v průběhu ještě může snížit, v zimě prakticky skoro nevyužitelný (záleží samozřejmě na lokaci)...jenom to, že ty elektrárny žijou z dotací je obrovský problém...co bude až ty dotace nebudou?
Odpovědět
ig

11.12.2018 11:30
Kdybych si postavil jen tak pro radost nedotovaný větrník (Vestas V90) tak mě to přijde na 81 mil. Kč + 1.5 mil. ročně provozní náklady. Vyrobím 4.7 GWh ročně, čili dostanu 2.1 mil. (tržní cena). To je návratnost 135 let (primitivní výpočet, s použitím standardního postupu by to vyšlo hůř či spíše ztrátové) - jak za tu dobu ušetřím na likvidaci elektrárny opravdu nevím :-)

Data podle Osička, A. Ekonomika provozu větrné elektrárny, VUT Brno, výkupní ceny podle ceníku Pražské plynárenské 2018.
Odpovědět
MS

Milan Smrž

11.12.2018 12:32 Reaguje na
Nevím kam pane chodíte na ty ceny. Zde jsou mnohem nižší: https://www.vestas.com/~/media/vestas/investor/investor%20pdf/financial%20reports/2017/q4/2017_fy_pres_uk.pdf
MW instal. výkonu 0,74 m euro s meziročním poklesem téměř 20%.
Podle banky Lazard je rozmezí LCOE ceny z onshore větru 29-56 USD.
Odpovědět
MS

Milan Smrž

11.12.2018 11:35
K článku je dobré uvést, že LCOE cena elektřiny z větrné elektrárny (bez dotací) je dnes nejlevnějším zdrojem, s nižší cenou než vyrábějí fosilní nebo jaderné elektrárny. A pochopitelně s nižšími externími náklady. Uvedená cena obsahuje náklady na výstavbu, provoz a likvidaci zařízení.
Odpovědět
ig

11.12.2018 12:27 Reaguje na Milan Smrž
Já jsem si teď posháněl aktuální data (pro můj příspěvek viz výše) a z nich to tedy vychází poněkud obráceně. Dokonce jsem při tom narazil i na případy, kdy majitel po konci dotačního období větrník zastavil a nechal tiše rezivět, protože se mu ho nevyplatí provozovat ani za náklady na údržbu.
Odpovědět

Jan Šimůnek

11.12.2018 17:05
@Milan Smrž
Problém je, že v energetickém mixu mají OZE podstatně nižší podíl, než by odpovídalo poměru těch dotací, takže do OZE toho jde na vyrobenou KWh více, a to musím jako spotřebitel zaplatit (u nás tč. cca 2000 Kč ročně na průměrnou domácnost). Navíc OZE rozkolísávají síť a nutí producenty elektřiny k vícenákladům, které by bez OZE v síti nebylo nutno vydávat.

Zápory větrníků a slunečníků jsou jasné: Dodávají energii v době, kdy svítí slunce a fouká vítr, a ne v době, kdy je jí potřeba. V důsledku jejich sociopatické preference se za sluníčka a za větru, pokud se náhodou tyto jevy netrefí do špičky, musejí vypnout (nebo spíš odfázovat od sítě) spolehlivé zdroje na uhlí a jádro. A to, pochopitelně, jako spotřebitel platím, a něco z toho pokrývají i ty "dotace na fosilní zdroje".

Zatímco v síti bez OZE stačí zálohovat nejsilnější zdroj, v síti s OZE se musí zálohovat všechny OZE (protože pravděpodobnost jejich současného vypadku je velmi vysoká), což je dražší a rovněž se to promítá do ceny elektřiny.

ig zjevně sehnal reálná data, která se míjejí s vaší agitací.
Odpovědět
Va

Vašek

11.12.2018 18:23
V článku chybí jedna naprosto klíčová informace.
Co se myslí pod pojmem životnost.
Z principu musí být životnost takové elektrárny 50 i více let.
Máme tu betonový základ, který je při kvalitním provedení z pohledu lidského života věčný.
Dále ocelový tubus, který při občasném nátěru také přečká věky. Viz např. ocelové mosty.
O vrtulích se píše, že jsou také odolné, navíc je možné je vyměnit za modernější.
Zbývají tedy jen střeva. Převodovky a ložiska by měly jít vyměnit, "alternátor" je také "věčný" viz životnost vodních elektráren.
Jen pro zajímavost. V Podkrušnohorském muzeu (bývalém dole na uhlí) mají parní stroj, který poháněl těžní věž od konce 19. století až do začátku devadesátých let 20. století. Podle průvodce pouze s jedinou větší závadou.
Nechápu tedy, proč by měla být životnost takovýchto jednoduchých strojů 20 let.
Chápu pouze technické zastarání.
Odpovědět

Jan Šimůnek

12.12.2018 07:52
@Vašek
Pochopte, více se vydělá na dotacích na výstavbu než na dotacích na provoz. Těch 20 let je tam jen proto, aby lidi nevyšli do ulic jako ve Francii.

@Pavel Baťa
Solární panely jsou toxické a obtížně likvidovatelné. Navíc při drcení a podobných úkonech nutných pro rozumné přepracování hrozí podobná rizika jako při práci s azbestem.
Ale nemusíte se o jejich majitele bát. Až panely přestanou produkovat tolik energie, aby se to vyplatilo, tak solární baroni vyhlásí úpadek a likvidaci jejich živnosti přenechají nám. A zchudlí odcestují někam na Bahamy lovit zlaté rybky.
Odpovědět

Jaroslav Štemberk

12.12.2018 12:15
V energetice je dle mého dnes především potřeba řešit akumulaci energie. Problém je, že veškeré dosud vyvinuté způsoby jsou investičně velmi nákladné vzhledem k jejich kapacitě a jsou i značně energeticky ztrátové. Aby bylo rozumné zvyšovat podíl větrných a solárních elektráren, bylo by potřeba zajistit akumulaci energie vyrobené v době, kdy jedou na plný výkon, aby bylo možné jí uvolňovat v době, kdy dostatečný výkon neposkytují.
Odpovědět

Jan Šimůnek

12.12.2018 12:27
@Jaroslav Štemberk
Prostě u každé větrné farmy postavit "pár" věží, větších než chladící věže z Temelína, a mechanicky, ne elektricky (aby odpadla dvojí konverze energie) do nich pumpovat vodu a tu pouštět na turbíny v případě potřeby. To by mělo význam. Obávám se ale, že by to vyšlo dráž než jaderná elektrárna se stejným výkonem jako ty turbíny.
Odpovědět
LB

Lukas B.

12.12.2018 12:52 Reaguje na Jan Šimůnek
ok, spočítejme si takovou obludu děsnou, rotační hyperboloid výšky 200 metrů, zprůměrovaný průměr 70 metrů, čili bratru 770 tisíc kubíků. načerpáním (zanedbejme ztráty) získáme potenciální energii vody 770 milionů džaulů (krát průměrná výška krát gravitační zrychlení), pustíme to přes turbínu (se stoprocentní účinností) vydělíme 3600 a máme nějakých 214 kWh energie. to zas takové terno není. a stálo by to značně nechutnou sumu peněz

mimochodem, pro srovnání, dlouhé stráně mají 2,6 milionu kubíku objem a asi 500m převýšení a výkon 2*325 MW (prostým vynásobením objemu a převýšení je v nádrži 13 TW energie což je 3,6 MWh, na plný výkon to umí jet necelých šest hodin.
Odpovědět
LB

Lukas B.

12.12.2018 13:26 Reaguje na Lukas B.
samozřejmě 13 gigawattů, pardon za překlep.
Odpovědět
LB

Lukas B.

12.12.2018 15:41 Reaguje na Lukas B.
gigajoulů. grrrr!
Odpovědět
ig

12.12.2018 14:04 Reaguje na Jan Šimůnek
Oni ti inženýři světlé budoucnosti počítali s tím, že ve smart gridu budou začleněné elektromobily s reverzními nabíječkami/měniči a že si síť případně cucne z téhle distribuované baterie. Vymyšlené krásně, praktické detaily pro jednoduchost zanedbány :-) Když jsem blouznění jednoho z nich četl, jak člověk přijede domů a spořádaně naťuká do počítače časy a vzdálenosti kam v příštích dvou dnech zase pojede, tak mi to přišlo takové nepraktické. Osobně bych se na to vy... :-)
Odpovědět

Jan Šimůnek

12.12.2018 12:32
A ještě jednu maličkost:
A. Kazancev (který je u nás znám hlavně svou teorií o Tunguzském meteoru jakožto pádu kosmické lodě) napsal v 60. letech povídku "Dar Kajsy" (dar = dar a Kaisa je bohyně šachu), v níž popsal větrné elektrárny, které by asi měly smysl: Gigantické věže (výška ve stovkách m a víc), v nichž vzduch proudí komínovým efektem a točí turbínami. To by fungovalo nezávisle na větru a denní době. A asi by to i chladilo své okolí.
Odpovědět

Jan Šimůnek

12.12.2018 14:23
@lu
čili 15 - 16 takových věží by vydalo za Dlouhé stráně. To je spíš pozitivní zpráva. A dalo by se to plácnout kamkoli mimo lidská sídliště (kvůli zátopě a teroristickému útoku). A pokud by se ty větrníky hodily až nahoru, zlepšila by se jejich účinnost.
Odpovědět
LB

Lukas B.

12.12.2018 14:51 Reaguje na Jan Šimůnek
pane, zklamu Vás bohužel svojí profesní úzkoprsostí. nedalo by se to umístit kamkoli. v základové spáře pod takovou nádrží by to vytvářelo napětí 20 atmosfér (2MPa), které by se prokreslovalo či roznášelo docela zatraceně do hloubky, a to by pořádně pročesalo lokality, kam by to šlo umístit (v podstatě tak někde na lité skále aspoň stometrové mocnosti, v místě seizmicky zcela neaktivním, čili o trochu vostřejší než pro jaderku). pak by musela být dole nějaká placatá nádrž, která by měla při hloubce do 10 metrů zhruba deset hektarů (pro srovnání, celý areál temelína má zhruba 50 hektarů). no a nějaký domeček s reverzní Francisovou turbínou, to už je proti tomu sranda, a nějaké ty dostatečně tlusté roury.
jo, můžeme fantazírovat, že by to byl nějaký tenkostěnný membránový tažený pytel, který by se směle zatlačoval do zeminy klidně o dva metry, ale na to mám fantasii málo bujnou.
Odpovědět
LB

Lukas B.

12.12.2018 15:39 Reaguje na Lukas B.
čili kdyby bylo ekonomicky smysluplné stavět přečerpávačky na zelené louce na rovině jako umělé stavby, dávno by to už někdo vymyslel/realizoval (třeba v lomu v Dobkovičkách, to by byla legrace, až by přitížený svah znovu ujel i s dálnicí), za tak neotřelého geniálního kreativce se nepovažuji (předpokládám totéž i u Vás). ale jako intelektuální cvičení je to pěkné a pobavilo.
Odpovědět

Jan Šimůnek

12.12.2018 17:59
@lu
Díky za zoponování. Nicméně výsledek jen názorně ukazuje zoufale nízkou užitečnost OZE.

A ještě dotaz, protože jste asi v obraze lépe než já: Co říkáte na toho Kazanceva, co jsem citoval? On to v úplně finální verzi měl dovedeno do podoby "rukávů", které když se zvedly vrtulníkem, tak se samy vytáhly vzniklým vztlakem do výšky (měl tam nějaké klapky, které část energie proudícího vzduchu převedly na tah na konstrukci směrem vzhůru) a při očekávání bouře se to celé dalo spustit na zem.
Odpovědět
LB

Lukas B.

13.12.2018 07:40 Reaguje na Jan Šimůnek
nic jsem o tom neslyšel, ale tak jak to popisujete, mi to připadá jako nesmysl už z hlediska stavebně-technického a z hlediska nějakých rozumných požadavků na bezpečnost a spolehlivost konstrukce.
ten komínový efekt je sice fajn, ale zas tak moc hustoty energie v tom nehledejte, pár (maximálně desítek) pascalů (srovnejte si to s nízkotlakou turbínou nebo parním strojem), skoro mi to připomíná ten můj dávný školácký vynález (tedy, nedostal jsem se ani k prototypu), kdy jsem chtěl na skleněnou trubičku nasadit mikroturbínku a získávat energii z kapilárního jevu.
ale zase, eko=eko. energetické zdroje s nízkou energetickou hustotou, které potřebují velké investice na začátku a aspoň nějakou údržbu, nesmyslně spotřebovávají zdroje a jejich budování není eko ani eko.
Odpovědět
VH

Vladimír Hošek

13.12.2018 09:46 Reaguje na Lukas B.
No když už jste v tom fantazírování, tak mě by se líbila elektrárna na mráz. Třeba by mohla využívat smršťování objemu kapalin např. vody. Když mrzne, tak energie potřebujeme více, to by bylo úžasné co?
Odpovědět

Jan Šimůnek

13.12.2018 08:13
@lu
Ta povídka vyšla asi jen rusky, resp. jsem ji do češtiny nebo slovenštiny přeloženou neviděl (ale stoprocentní přehled nemám).

Jinak ještě dotaz:
U Rudého moře stojí trosky věží, které ještě v předminulém století některé fungovaly (viz třeba zápisky cestovatelů "nešťastně putujících do šťastné Arábie", z nichž to pak vykrádali i autoři dobrodružných románů, u nás mám ten dojem Mirko Pašek), fungující na principu ohřevu vody v dolní tmavé části na páru, která se v horní, bílé a zastíněné, části srážela. Tam to byl kontinuální zdroj sladké vody (cestovatelé popisují malé oázy u ještě fungujících věží), tady by mohl mít význam ten přesun vody nahoru (prakticky bezúdržbový).
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist