Adin Vyhlídka: Mozek lovců zůstal stejný jako v době kamenné

Je podivné, že v 21. století máme zákon umožňující držení zbraní osobám nezodpovědným, osobám psychicky labilním, osobám, které zřejmě mají nutkavou potřebu zabíjet. Před několika dny 4. 8. 2013 se objevila zpráva v médiích, že myslivec omylem zastřelil muže spícího na poli u obce Račice na Vyškovsku. To je přece jasný důkaz nerespektování zákona o veřejném ohrožení ve veřejném prostoru. Při dnešní frekvenci obyvatelstva v krajině, na cyklostezkách, nebo v lesním prostředí, při stále více se rozvíjející turistice je nemyslitelné a zcestné, ponechat naprosto volný průchod pokřivené zálibě v zabíjení, lovcům sdruženým v dnes již nepotřebné organizaci. Dnešní „myslivost“ nemá rozhodně nic společného s přemýšlením, natož s rozumem.


Pokud si vzpomínám, tak každý exministr zemědělství je členem mysliveckého spolku. Každý také zabíjel pro nejlepší trofej. Nebylo by logické ponechat právě ty nejlepší kusy jako kvalitní genetický fond? Mohu jmenovat předsedu Palase, Zgarbu, Šebestu, Fencla atd. A k nim patří jejich kamarádi v řadách poslanců a senátorů. Tady jsem byl šokován vystoupením pánů senátorů při projednávání návrhu nového zákona s tzv. přílepkem o zachování možnosti používat olověné střelivo na mokřadech. Při diskuzi vystoupila senátorka Eva Syková a senátorka Eliška Wagnerová s poukázáním a odmítnutím právě tohoto přílepku a zdůvodněním zákazu používání olověných broků v zemích EU. V tom okamžiku jako papíroví čertíci vyskočili senátoři Palas, Škromach a Dryml, napadli obě senátorky z lobování za zelené, za odpůrce olova, sami se pochválili jak dlouho již jsou členy mysliveckých spolků, ovšem senátor Dryml tomu „nasadil korunu“ odůvodněním, že olovo jim neničí hlavně jejich flinty tak jako ocelové střelivo a pořizování nové flinty, no to je přece nákladná záležitost. Tady nepochybně lze vyhledat stenografický záznam schůze senátu. Je zajímavé, že naše média se ani nezmínila o této schůzi senátu.

Každý takový lovec je svým způsobem duševně nemocný člověk. Žádný rozumný člověk nebude chovat živé tvory, aby je pak pustil na svobodu a následně postřílel (např. kachny a bažanty). Představte si třeba zemědělce, kteří chovají selata, pak je vypustí na pole a tam je postřílí. Nejhorší na tom je, že ti ubožáci v zelených kamizolkách střílí po všem, co se hýbe. Ročně zahyne zcela zbytečně na tisíce koček, pejsků a jiných údajně ohromně škodlivých zvířat a ptáků. Během posledních čtyř roků jsem zdokumentoval jejich činnost v krajině u Bečvy na Přerovsku. V oblasti Oseku nad Bečvou po těžbě štěrku se vytvořily nové vodní plochy sousedící se starým slepým ramenem Bečvy. Psal se r. 2009 a na těchto vodních plochách se velmi rychle začaly objevovat různé druhy vodního ptactva, z dravců tam zahnízdil moták pochop. Jen volavek bílých, volavek popelavých a černých čápů jsem napočítal na 54 ks. Přilétaly čejky, zahnízdili kulíci, lovili rybáci, ledňáčci, dokumentoval jsem vodouše, pisíky, kvíčaly a řadu dalších druhů. Na několika hektarech se tvořil úžasný biotop.

Ovšem, čert nikdy nespí a najednou se po roce objevili místní lovci, vodní plochy využili k umělému chovu divokých kachen, střelci začali obcházet tyto vodní plochy a střelbou plašili a odehnali všechno ptačí osídlení, které pro tyto lovce/sběrače nebylo zajímavé. Zmizel i pár motáka pochopa. A jako každý rok, od 1. září začíná sezóna zabíjení, o víkendech se střílí i na tolik všemi propagované cyklostezce Bečvě, což se musí považovat za veřejné ohrožení, letošní rok nebude výjimkou. Pokud s nimi přijdete do kontaktu, uslyšíte vulgární vyhrožování a jste objektem možného fyzického napadení. Smutné je, že na zabíjení se mezi lovci objevují i nositelky života – ženy (lovkyně). A tak se nejen já ptám, je tato zvrhlá záliba určité skupiny osob, skutečně potřebná a prospěšná široké veřejnosti?

---

reklama

---