Adin Vyhlídka: Ozbrojená pěst Parlamentu

Prvním dnem měsíce září opět nastane poprask na vodních plochách. Nadržení lovci, dychtící trefit něco živého, stejně jako roky minulé, vystartují do naší krásné krajiny s nabitými flintami udržovat prý tradici svých předků. Co tato (z novodobého pohledu) pochybná tradice znamená? No přece vraždění živých tvorů, v tomto případě divokých kachen, které již v podstatě vůbec divoké nejsou. Kachny pocházejí z vykradených snůšek v přírodě, následně uložených vajec do umělých líhní a po vylíhnutí a dosažení patřičné velikosti jsou přibližně koncem měsíce května vysazeny na prázdné vodní plochy rybníků a jezer. Na břehy vodních ploch se jim sype krmivo a na stejném místě se s „mysliveckou etikou“ střílí. Jejich život trvá přibližně 5 měsíců. Tímto konáním jsou zaplašeny a odehnány mnohé ptačí druhy, které by jinak rovněž využívaly stejné vodní plochy. Fotodokumentace je v mém archivu.

Každý rok marně hledám, komu a čím jsou tihle střelci/lovci prospěšní? Široká veřejnost to jistě nebude. Lidé navštěvující pravidelně přírodní krajinu jsou stejně jako další živí tvorové ohrožováni na životě. Příkladů těžkého poranění či v horším případě zastřelení je publikováno dostatečné množství. V této spojitosti mne napadá myšlenka, mají-li tito střelci opravdu velkou zálibu ve střelbě, proč nevyužívají možností předvést své střelecké dovednosti na legálních střelnicích, kterých je nepochybně dostatek.

Nabízí se nám jediné vysvětlení a tím je – touha po zastřelení něčeho živého, něčeho co se dokáže vlastní silou pohybovat či létat. Zabíjení živých tvorů v přírodě je bezpochyby jistý znak zvrhlosti. Tradice, které jsou v dnešní společnosti považovány za nevhodné, nelze považovat za nezrušitelné. Tu proklamovanou lásku k přírodě mohou předvádět členové mysliveckých spolků mnohem vhodnějším způsobem než je zabíjení. Naopak, je třeba chránit a podporovat snahu těch, kteří znovu vysazují do přírodní krajiny například predátory, ne je pytláckým způsobem opět likvidovat. Těch příkladů je dostatek. Mnohým lidem na planetě není zatěžko snažit se o jakousi podporu a záchranu ohrožených druhů, o nápravu toho co jsme v posledním období v nevědomosti ničili.

A jaká je současnost v Česku? Zelené kamizoly ve sněmovně. Že to zní divně? Ne tak docela. V pátek 17. 2. 2012. se na půdě Poslanecké sněmovny sešli předsedové okresních mysliveckých spolků, aby se poradili před svým sjezdem. Na úvod zazněla fanfára v podání lesního rohu a les zelených kamizol povstal.

A proč zrovna na půdě sněmovny? "Protože řada z vás tady nikdy nebyla," vysvětluje účastníkům předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jaroslav Palas, bývalý ministr zemědělství a teď hejtman Moravskoslezského kraje za ČSSD. "Navíc se tu v těchto prostorách schází zemědělský výbor, který je nám příznivě nakloněn," dodává. "Předseda výboru Papež je náš člen, je myslivec, myslím, že i jeho manželka." Jiří Papež (ODS) - jakoby chtěl hned jeho slova potvrdit - upozorňuje shromážděné myslivce, že zrovna tento týden přijal jeho výbor usnesení, aby se sokolnictví zapsalo na seznam chráněných památek. To by znamenalo každoroční příspěvek ze státní kasy.

---

reklama

---