Mgr. Pavel Činčera: Ambrozek na kole a dioxiny

Musím poněkud nesouhlasit s panem Vaníčkem. Velmi dobře si vzpomínám, jak před 10 lety naši představitelé vládní i pražští nekompromisně prohlašovali, že je každého nezadatelným právem jezdit si autem kam chce a jak chce. Klidně i 300m do tržnice. A úkolem státu a města je mu toto umožnit. Nyní, po 10 letech, je tomu jinak. Lidé na stejných postech se hlásí k omezování automobilové dopravy, její regulaci a podpoře MHD. Pomalu i k budování cyklostezek, byť v Praze to jde pořád ztuha. Z tohoto úhlu pohledu mi přijde demonstrativní jízda pana ministra Ambrozka dobrá. Přihlásil se tím k životnímu stylu a hodnotám, kterými před 10 lety vedoucí představitelé pohrdali. Každodenní neviditelná činnost je jistě důležitá, ale není to všechno. Velmi důležité je i demonstrativní přihlášení se k nějaké myšlence a její propagace. Velmi důležité to je, pokud se k ní hlásí tímto způsobem nějaký známý člověk, ještě lépe někdo z vlády. Odmítané návrhy se tak po čase stanou diskutovanými a po dalším čase samozřejmými. Co se týče Spolany a dioxinů, psal jsem o ní článek zveřejněný i zde, došel jsem k názoru (po prostudování všech dostupných materiálů), že p. Ambrozek ve věci zakázky na sanaci dioxinové zátěže rozhodně nelhal. Citoval informace, které mu předal Fond národního majetku. A, opět po prostudování všech dostupných materiálů, si myslím, že tyto informace byly správné. Ostatně přečtěte si článek, který snad obsahuje všechny potřebné informace a udělejte si o jádru sporu názor sami.

---

reklama

---