Zdeněk Vermouzek: Ara horský, CITES a pašeráci
 |
|
| Ara horský | |
| Foto: Schulla EDV
|
Ara horský (Ara couloni) je jedním z menších druhů arů. Není příliš nápadně zbarvený, tělo je zelenohnědé, na křídlech přechází v modrou, v ocase se navíc objevuje i rezavá barva. Žije na nevelkém území v Brazílii, Bolívii a Peru, vyhledává hlavně blízkost větších řek. To je také hlavní příčinou jeho ohrožení - lidské osídlení, které je synonymem odlesňování, se v pralesních oblastech Jižní Ameriky šíří právě podél vodních toků a vytlačuje původní obyvatele pralesa do stále se zmenšujících ostrůvků.
Tento stav je sám o sobě alarmující, ale nebyl by důvodem k ochraně ary před mezinárodním obchodem. Vždyť podobně jsou ohroženy desetitisíce dalších rostlinných a živočišných druhů, mezi nimi i desítky dalších druhů ptáků. Smyslem CITES je ochrana před mezinárodním obchodem, ale pro ten je většina druhů nezajímavá. Podobně tomu bylo i s arou horským, který se v chovech v zajetí téměř nevyskytoval. Zájem o něj se začal zvyšovat teprve v 90. letech minulého století, kdy se také objevily první větší zásilky. A všechny byly nelegální, protože oficiálně povolený byl pouze vývoz 16 jedinců z Peru.
Kolik se jich pašuje?
Pro Českou republiku není příliš lichotivou vizitkou, že jedna z prvních velkých zásilek šla právě přes naše území. Přes 50 jedinců bylo dovezeno z Ruska, část z nich byla později vyvezena dál do západní Evropy. Tam je situace podobná, v Anglii bylo v roce 1998 zabaveno šest pašovaných papoušků, v Německu v roce 2001 dokonce 30. Je třeba ale zdůraznit, že tato čísla představují jen onu pověstnou špičku ledovce, tedy oficiálně zdokumentované případy. Skutečné množství ptáků, kteří byli upytlačeni a prodáni překupníkům, nikdo nezná. Stejně tak není přesně známo, kolik jedinců ještě zbývá v přírodě, odhady se různí, rozhodně jich ale není víc než několik tisíc. Podobně nejasná je i skutečná cena těchto papoušků na černém trhu, různé prameny uvádějí 4-7 tisíc dolarů, někdy se hovoří až o 12 tisících. I když ale budeme počítat nejnižší cenu na evropském trhu, vždy je 200x vyšší, než cena téhož ptáka v Bolívii, kde jej překupníci kupují od místních obyvatel za 15-20 dolarů. Bohužel, dokud bude poptávka, bude i nabídka, ochotných pašeráků se najde vždycky dost.
Zabavený ara je v zoo
Přestože je ara horský ohroženým a chráněným druhem, není zas tak složité se s ním u nás setkat. V chovech v ČR je několik desítek ptáků, dokonce se daří i odchovy. Původ všech ptáků je ale nelegální, proto je těžké některého z ptáků vyvézt. Jednoho zabaveného jedince mohou zájemci vidět například v zoologické zahradě v Brně. Byl odebrán pašerákům na hranici se Slovenskem v roce 1995.
Už nám to jde lépe
K tak masivnímu přílivu ilegálních ptáků, jaký proběhl na začátku 90. let, by už ale u nás docházet nemělo. Situace se totiž sice pomalu, ale přesto zlepšuje. K úmluvě CITES přistoupila ČR v roce 1992, zákonem vymahatelné je ale její dodržování až od roku 1997. V současnosti je připravena novela zákona o CITES, která harmonizuje naši legislativu s legislativou EU.
Deset let od přistoupení k úmluvě se počíná pomalu šířit vědomí o její existenci i mezi veřejností, začínají ji brát vážně i jiné složky státní správy, než jen přímo zaujatí pracovníci ochrany přírody. Zejména je třeba vyzdvihnout práci celníků, díky nimž se daří zadržovat větší i menší zásilky. Celkově je u nás množství odebraných ilegálně dovážených nebo vyvážených zvířat vysoké, to ale svědčí nejen o rozšířeném pašeráctví, ale i o dobré práci kontrolních orgánů.
Jistou nadějí na další zlepšení situace je i od července platná novela trestního zákona, která definuje několik trestných činů proti životnímu prostředí. Je mezi nimi i ilegální obchod a pašování, za dovoz arů horských by dnes již mohl jít pašerák do vězení až na osm let. Neexistence této trestně-právní koncovky pro potrestání profesionálních pašeráků a překupníků byla dlouho překážkou úspěšné práce České inspekce životního prostředí - ti největší překupníci byli nepostižitelní.
Předpokladem úspěšné práce kontrolních orgánů je ale dostatek kvalifikovaných zaměstnanců a kvalitního vybavení, stejně jako rychlá a účinná spolupráce různých kontrolních složek (Česká inspekce životního prostředí, Celní správa ČR, Policie ČR). Zde bude ještě dlouhou dobu co vylepšovat, a to nejen u nás, ale v celé oblasti východního bloku.
Kdo chrání aru?
Kritikové CITES, většinou z řad chovatelů, argumentují často tím, že oni vlastně rostliny a živočichy zachraňují, protože ve své domovině jsou ohroženi zemědělstvím, odlesňováním a jinými změnami prostředí. Je s podivem, že řada lidí na takovouto argumentaci slyší, přestože by asi nikdo nevěřil zloději, který by se ospravedlňoval tvrzením, že sklad cigaret vykradl proto, aby do něj náhodou nezateklo a cigarety se nerozmočily. Podobně se chovají i "ochránci", kteří zachraňují druh tím, že decimují zbytky posledních populací. Místo příčiny odstraňují následky. I kdyby se povedlo populaci v zajetí úspěšně rozmnožovat, kdo zaručí, že si zachová své přirozené instinkty a bude schopna vychovávat další generace bez lidské pomoci? I kdyby se i toto podařilo, nezachrání tento přístup zmíněné desetitisíce dalších druhů, které zrovna nejsou chovatelsky "v kurzu". Nezachrání se prostředí a přežívající ptáci tak budou navždy odkázáni na péči člověka.
Ve svém důsledku tento přístup podporuje představu, že člověk je všemocný a vše, co zničil, snadno napraví do pů-vodního stavu. Že tomu tak není, dokazují mimo jiné stovky druhů vyhynulých za posledních několik století. Měli bychom se proto všichni společnými silami snažit, aby mezi nimi nebyl i ara horský. Jedním z nástrojů, jak toho dosáhnout je právě CITES.
reklama
Autor, ornitolog, je koordinátorem programu České společnosti ornitologické Volná křídla.
