https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/ara-horsky-cites-a-paseraci
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Zdeněk Vermouzek: Ara horský, CITES a pašeráci

19.12.2002
Na nedávné konferenci CITES v Santiagu de Chile byl do kategorie nejpřísnější ochrany přeřazen i papoušek ara horský. Takovou ochranu si zaslouží právem - přestože legálně bylo za celou dobu existence CITES vyvezeno jen 16 jedinců, přes ČR jich prošlo na začátku 90. let nejméně 50.
 
Ara horský
Foto: Schulla EDV

Ara horský (Ara couloni) je jedním z menších druhů arů. Není příliš nápadně zbarvený, tělo je zelenohnědé, na křídlech přechází v modrou, v ocase se navíc objevuje i rezavá barva. Žije na nevelkém území v Brazílii, Bolívii a Peru, vyhledává hlavně blízkost větších řek. To je také hlavní příčinou jeho ohrožení - lidské osídlení, které je synonymem odlesňování, se v pralesních oblastech Jižní Ameriky šíří právě podél vodních toků a vytlačuje původní obyvatele pralesa do stále se zmenšujících ostrůvků.

Tento stav je sám o sobě alarmující, ale nebyl by důvodem k ochraně ary před mezinárodním obchodem. Vždyť podobně jsou ohroženy desetitisíce dalších rostlinných a živočišných druhů, mezi nimi i desítky dalších druhů ptáků. Smyslem CITES je ochrana před mezinárodním obchodem, ale pro ten je většina druhů nezajímavá. Podobně tomu bylo i s arou horským, který se v chovech v zajetí téměř nevyskytoval. Zájem o něj se začal zvyšovat teprve v 90. letech minulého století, kdy se také objevily první větší zásilky. A všechny byly nelegální, protože oficiálně povolený byl pouze vývoz 16 jedinců z Peru.

Kolik se jich pašuje?
Pro Českou republiku není příliš lichotivou vizitkou, že jedna z prvních velkých zásilek šla právě přes naše území. Přes 50 jedinců bylo dovezeno z Ruska, část z nich byla později vyvezena dál do západní Evropy. Tam je situace podobná, v Anglii bylo v roce 1998 zabaveno šest pašovaných papoušků, v Německu v roce 2001 dokonce 30. Je třeba ale zdůraznit, že tato čísla představují jen onu pověstnou špičku ledovce, tedy oficiálně zdokumentované případy. Skutečné množství ptáků, kteří byli upytlačeni a prodáni překupníkům, nikdo nezná. Stejně tak není přesně známo, kolik jedinců ještě zbývá v přírodě, odhady se různí, rozhodně jich ale není víc než několik tisíc. Podobně nejasná je i skutečná cena těchto papoušků na černém trhu, různé prameny uvádějí 4-7 tisíc dolarů, někdy se hovoří až o 12 tisících. I když ale budeme počítat nejnižší cenu na evropském trhu, vždy je 200x vyšší, než cena téhož ptáka v Bolívii, kde jej překupníci kupují od místních obyvatel za 15-20 dolarů. Bohužel, dokud bude poptávka, bude i nabídka, ochotných pašeráků se najde vždycky dost.

Zabavený ara je v zoo
Přestože je ara horský ohroženým a chráněným druhem, není zas tak složité se s ním u nás setkat. V chovech v ČR je několik desítek ptáků, dokonce se daří i odchovy. Původ všech ptáků je ale nelegální, proto je těžké některého z ptáků vyvézt. Jednoho zabaveného jedince mohou zájemci vidět například v zoologické zahradě v Brně. Byl odebrán pašerákům na hranici se Slovenskem v roce 1995.

Už nám to jde lépe
K tak masivnímu přílivu ilegálních ptáků, jaký proběhl na začátku 90. let, by už ale u nás docházet nemělo. Situace se totiž sice pomalu, ale přesto zlepšuje. K úmluvě CITES přistoupila ČR v roce 1992, zákonem vymahatelné je ale její dodržování až od roku 1997. V současnosti je připravena novela zákona o CITES, která harmonizuje naši legislativu s legislativou EU.

Deset let od přistoupení k úmluvě se počíná pomalu šířit vědomí o její existenci i mezi veřejností, začínají ji brát vážně i jiné složky státní správy, než jen přímo zaujatí pracovníci ochrany přírody. Zejména je třeba vyzdvihnout práci celníků, díky nimž se daří zadržovat větší i menší zásilky. Celkově je u nás množství odebraných ilegálně dovážených nebo vyvážených zvířat vysoké, to ale svědčí nejen o rozšířeném pašeráctví, ale i o dobré práci kontrolních orgánů.

Jistou nadějí na další zlepšení situace je i od července platná novela trestního zákona, která definuje několik trestných činů proti životnímu prostředí. Je mezi nimi i ilegální obchod a pašování, za dovoz arů horských by dnes již mohl jít pašerák do vězení až na osm let. Neexistence této trestně-právní koncovky pro potrestání profesionálních pašeráků a překupníků byla dlouho překážkou úspěšné práce České inspekce životního prostředí - ti největší překupníci byli nepostižitelní.

Předpokladem úspěšné práce kontrolních orgánů je ale dostatek kvalifikovaných zaměstnanců a kvalitního vybavení, stejně jako rychlá a účinná spolupráce různých kontrolních složek (Česká inspekce životního prostředí, Celní správa ČR, Policie ČR). Zde bude ještě dlouhou dobu co vylepšovat, a to nejen u nás, ale v celé oblasti východního bloku.

Kdo chrání aru?
Kritikové CITES, většinou z řad chovatelů, argumentují často tím, že oni vlastně rostliny a živočichy zachraňují, protože ve své domovině jsou ohroženi zemědělstvím, odlesňováním a jinými změnami prostředí. Je s podivem, že řada lidí na takovouto argumentaci slyší, přestože by asi nikdo nevěřil zloději, který by se ospravedlňoval tvrzením, že sklad cigaret vykradl proto, aby do něj náhodou nezateklo a cigarety se nerozmočily. Podobně se chovají i "ochránci", kteří zachraňují druh tím, že decimují zbytky posledních populací. Místo příčiny odstraňují následky. I kdyby se povedlo populaci v zajetí úspěšně rozmnožovat, kdo zaručí, že si zachová své přirozené instinkty a bude schopna vychovávat další generace bez lidské pomoci? I kdyby se i toto podařilo, nezachrání tento přístup zmíněné desetitisíce dalších druhů, které zrovna nejsou chovatelsky "v kurzu". Nezachrání se prostředí a přežívající ptáci tak budou navždy odkázáni na péči člověka.

Ve svém důsledku tento přístup podporuje představu, že člověk je všemocný a vše, co zničil, snadno napraví do pů-vodního stavu. Že tomu tak není, dokazují mimo jiné stovky druhů vyhynulých za posledních několik století. Měli bychom se proto všichni společnými silami snažit, aby mezi nimi nebyl i ara horský. Jedním z nástrojů, jak toho dosáhnout je právě CITES.


reklama

 
Zdeněk Vermouzek
Autor, ornitolog, je koordinátorem programu České společnosti ornitologické Volná křídla.
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist