Hanka Hermová: Bikeři a ochrana přírody v USA
Organizace IMBA momentálně vede těžký boj s tím, že se po celé zemi uzavírají cyklistům z důvodu ochrany přírody cesty v rozsáhlých oblastech. Mnohým lidem kvůli tomu citelně ubývá možností, kde jezdit, a zároveň velmi těžce nesou to, že přicházejí o své oblíbené trasy. Největší obavy vzbuzuje vyhlašování chráněných oblastí v režimu Wilderness (Divočina), protože v těchto územích je jízda na kole zákonem zakázána. Až donedávna Wilderness neznamenaly pro cyklisty takovou hrozbu, protože jejich vzniku předchází poměrně náročný a zdlouhavý proces a vyhlášení nakonec musí posvětit samotný Kongres. Avšak teď kvůli průlomovému precedentu ze státu Montana mohou nastat situace, že i v územích, která jsou teprve navržena pro vyhlášení Wilderness, bude platit stejně přísný režim jako v řádně vyhlášených oblastech. Je přitom nutné říci, že se v případě Wilderness nejedná o malé, intenzivně navštěvované oblasti s atraktivní přírodou, ale o rozsáhlé, liduprázdné oblasti, kde jsou však překvapivě povoleny jiné činnosti, například lov zvěře.
Nesmět se projet na kole po cestách v krajině je smutné. I v okolí coloradského Boulderu, v němž sídlí centrála organizace IMBA, cyklisté běžně na přírodní cesty v okolí města nesmějí. Paradoxně přesto, že jinak je Boulder považován Američany téměř za cyklistický ráj díky naprosto abnormálnímu počtu cyklostezek, cyklopruhů a lidí každodenně dojíždějících do práce a do školy na kole. Zatímco po městě se cyklisté běžně prohánějí nejen po cyklostezkách, ale i po silnicích a chodnících a nikdo s tím nemá problém, za městem cyklisté smějí jen na vyhrazené stezky, a na některé z nich dokonce jen některé dny v týdnu. Navíc většina z těchto přírodě blízkých stezek vznikla díky mnohaleté iniciativě a vytrvalosti několika cyklistických aktivistů.
Cyklistický summit
Zrovna v době mého pobytu na stáži se ve Washingtonu D.C. konal americký Národní cyklistický summit, na který se každoročně sjedou špičkoví profesionálové, podnikatelé i aktivisté pracující na poli cyklistiky v celých Spojených státech a společně lobbují u svých politických zástupců za to, aby se v USA cyklistice dostalo odpovídajícího uznání a finančních prostředků. Summit pořádá Liga amerických cyklistů a jde zřejmě o největší lobbystickou akci na podporu cyklistiky na světě. Skládá se ze dvou hlavních oddělených částí: konferenčního dne, kdy se probírá problematika cyklistiky ze všech možných úhlů, a lobbovacího dne přímo v budově Kongresu, kdy účastníci summitu jdou jednotlivě jednat se svými politickými zástupci.
Letošní summit provázela tři hlavní témata: ekonomická krize, životní prostředí (zejména snižování emisí skleníkových plynů) a zdraví lidí. V tom všem může cyklistika Americe pomoci, což zaznělo mnohokrát jako hlavní poselství. Američané si libují ve velkých proklamacích, a tak na summitu vyhlásili i to, že by se Amerika měla stát cyklistickou velmocí světa. Ač se mi to zdálo na první pohled jako nesplnitelný sen, není to možná tak nereálné. V Americe je řada lidí, kteří skutečně dovedou jít za svými ideály, zároveň urbanistická struktura amerických měst umožňuje do uličního prostoru téměř bez problémů umístit i infrastrukturu pro cyklisty.
Mě však na konferenci zajímala nejvíc terénní cyklistika a její souvislosti s ochranou přírody a krajiny. Přestože, jak jsem uvedla výše, jsou cyklisté v mnoha oblastech z důvodu ochrany přírody omezováni, terénní cyklisté a mnozí ochranáři spolu úzce spolupracují, zejména v problematice environmentální výchovy dětí. V posledních několika letech vzbudila ve Spojených státech a následně v západní Evropě obrovskou pozornost kniha Poslední dítě v lese (Last Child in the Woods). Její autor Richard Louv upozornil, že naprostá většina amerických dětí nemá v podstatě žádný kontakt s přírodou a neberou přírodu jako přirozenou součást svého života. Jak ukazují vědecké studie, nedostatečný kontakt s přírodním prostředím má negativní dopad nejen na zdravotní, ale zejména na psychosociální vývoj dětí. „Přímo hrozivá je pak představa, že už za nějakých dvacet let tyto děti, které považují přírodu za něco cizího, budou v pozici politiků, úředníků a podnikatelů o přírodních územích rozhodovat,“ řekl ve svém projevu na summitu Lawrence Selzer, předseda a výkonný ředitel organizace The Conservation Fund, která patří mezi americké nejvýznamnější a nejvlivnější neziskovky. Američtí ochranáři si už přiznávají, že mnoho programů, jak učit děti vztahu k přírodě, se nesetkává s úspěchem, protože děti nebaví, nebo je děti nedokážou transformovat v aktivitu, kterou si přisvojí a začlení do svého života. Ochranáři si uvědomují, že je třeba se smířit se situací, že dnešní doba nabízí dětem tolik pohodlných lákadel ve formě televize a počítačových her, že se jim pobyt v přírodě a hraní venku jen těžko dokážou vyrovnat. Za tuto situaci však samotné děti nemůžou a představa, že si vřelý vztah k přírodě získají pomocí tabulí na naučných stezkách v chráněném území (kde jsou na návštěvě a kde se nic nesmí), se ukazuje být naivní.
Musí se tedy hledat nové přístupy k tomu, aby děti i jejich rodiče pobyt v přírodním prostředí skutečně bavil a oblíbili si jej. Tomu právě pomáhají programy, které rozvíjí IMBA, zaměřené na terénní cyklistiku, jež děti snadno zaujme. Prostřednictvím atraktivních zážitků v blízkosti přírody si pak zvykají i na přírodní prostředí, učí se v něm orientovat a zvládat různé situace. Kromě samotné zábavy na stezkách se však děti i dospělí zapojují do dobrovolnické práce na stavbě a údržbě „svých“ stezek, což je samo o sobě velice účinnou metodou, jak si vytvořit vztah a úctu k místu, přírodě a práci.
reklama
