Petra Kušková: Bio nemusí být eko

Je jistě dobré usilovat o soulad s přírodou. Vzhledem k tomu, že jsme všichni spotřebitelé a spotřeba je v současné době odborníky považována za hlavní hnací sílu zátěže přírody, máme každý široké pole působnosti, jak se s touto otázkou vypořádávat – rozhodneme-li se tak. Každý musí jíst, a zdá se proto jednoduché začít u jídla. Nejjednodušší se zdá sáhnout po produktech certifikovaného ekologického zemědělství se značkou Bio. Označení nám dává jistotu, že se v daném zboží téměř nevyskytují anebo ve srovnání s konvenčními produkty jsou minimálně obsaženy cizorodé látky (ano jsou prakticky všude; vzhledem k provázanosti přírodních procesů a narůstajícímu lidskému znečištění životního prostředí není dnes už nic absolutně „čisté“). Značka Bio rovněž garantuje, že zboží bylo vypěstováno v souladu s přírodou bez použití strojených hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a syntetických látek k přírodě šetrnými způsoby. A pokud se jedná o maso, tak víme, že zvíře mělo důstojný život a netrpělo.

Odkud je losos?
Před časem jsem ovšem navštívila jistou akci propagující udržitelný způsob života, jejíž součástí bylo i bioobčerstvení zajištěné společností, která se v České republice zaměřuje na biopotraviny. Na stolech ležela spousta oku i jazyku lahodících a nápaditých biolahůdek, co mě ale zarazilo při zkoumání oněch dobrot, byl losos. Hlavou mi náhle projelo mnoho myšlenek a obrazů od lososích farem po mizející druhy volně žijících lososů. Lososí farmy rozhodně nesplňují kriterium slušného zacházení s živočichy, ryby se tísní, je to spíš továrna na rybí maso než „chov“. Navíc je maso z těchto „provozoven“ silně zatíženo obsahem polychlorovaných bifenylů a dalších látek. Krom toho můžou tyto chovy šířit nákazu na volně žijící jedince, a pokud z nich ryby uprchnou, můžou se křížit s divokými lososy, a tím narušovat jejich genetickou výbavu a vlastně je jako druh ničit. „Takže to nemohl být losos chovaný, to je jisté. Musel to být losos divoký, protože ten by víc splňoval požadavek Bio – je v něm totiž škodlivin míň (i když taky docela dost), během svého života se netrápí, respektive člověk ho netrápí, to by sedělo,“ říkal mi vnitřní hlas, aby uklidnil svědomí, které protestovalo proti natažené ruce s vidličkou. Lososi však patří mezi druhy, které jsou ohroženy rybolovem, takže teoreticky vzato, pokud bychom lpěli na podmínce šetrnosti k přírodě, vůbec na stole s bioobčerstvením neměl co dělat. Možná firma zapomněla dodat, že občerstvení je jen „částečně Bio“, anebo byl losos opravdu označen touto značkou, jakkoli je to sporné; nikdo z organizátorů celé akce mi to ale nedokázal vysvětlit.

Nástrahy biosvěta
Ať tak či onak, rozhodně se nabízí zajímavá otázka, čemu vlastně dávat přednost a proč. Spousta výrobků, které bezesporu splňují kritérium pro značku Bio, se například dováží z různých koutů světa. Stojí za zamyšlení, zda vše, co je Bio, je v konečných důsledcích ekologické. Při dopravě takového zboží se spotřebovává značné množství energie, zejména fosilních paliv, takže si nakonec koupí takového výrobku s největší pravděpodobností zaděláváme na změnu klimatu a narušení přírodní rovnováhy víc, než kdybychom si vybrali byť neoznačené, ale tuzemské zboží. Není to jednoduché a pro člověka, který má svých starostí dost a není ekologem-amatérem, je složité se v dané problematice orientovat.

Další ošemetnou skutečností je, že řada výrobků ve specializovaných prodejnách označení Bio nenese, avšak cenově je na stejné hladině (biologické produkty jsou pochopitelně ve velké většině dražší než konvenční). Věřím tomu, že řada zákazníků si podobně jako já tuto věc často neuvědomí a s dobrými úmysly pak platí za jinou značku, než původně zamýšlela. Ale ještě krátce zpět na „biovečírek“ a k další „eticky lechtivé“ záležitosti: hned vedle lososa byl rostbíf. „Zde jenom doufat, že zvíře, které bylo na stole, neprodělalo v životě nějakou nemoc a netrpělo bez léků,“ hlásí se opět ke slovu svědomí, kterému nestačí, že se ruka odtáhla od lososa k zaručeně a opravdu biohovězímu. V ekologickém zemědělství se totiž hospodářským zvířatům nesmí podávat antibiotika. Pokud tak hospodář učiní, musí zvíře vyřadit ze svého chovu. A tak je na každém sedlákovi, zda nechá zvíře trápit se, nebo ne. V současné době se uvažuje o povolení alespoň homeopatik. Bylo by určitě etické tato pravidla přehodnotit.

Jak vidět, všechno má své pro a proti. Podporovat bioprodukty má jednoznačně smysl, ale stejně jako v jiných oblastech i tady při nákupech platí „důvěřuj, ale prověřuj“.

---

reklama

---