Karel Srdečný: Black-outu lze předejít decentralizací energetických zdrojů

Před nedávnem postihl západní Evropu rozsáhlý výpadek elektřiny, tak zvaný black-out. Podobný výpadek nastal v ČR v létě, kdy byla na několik hodin část republiky bez proudu. V rizikové situaci jsme se však ocitli například i v lednu letošního roku. K black-outu tehdy nakonec nedošlo jen díky brilantní práci operátora trhu s elektřinou. Zdá se, že výpadky elektrické sítě jsou reálným nebezpečím. Pokud proud nejde jen několik hodin, tak situaci řeší nebo alespoň zmírní třeba záložní zdroj pro počítačové sítě a nouzové dieselagregáty v důležitých provozech, jako jsou nemocnice a podobně. Důsledky dlouhodobějšího výpadku jsou však vážnější. Takovou situaci lze připodobnit k období bezprostředně po povodni – leccos by fungovalo jen omezeně a leccos vůbec ne. Činnost všech postižených by byla významně ochromena.

Bez zajímavosti není, že rozhodující příčinou black-outu je vždy výpadek v přenosu elektřiny. Pokud se sejdou další nepříznivé okolnosti, kácí se elektrosoustava jako domino. Problém tedy není v tom, že by elektrárny vyráběly málo energie, ale v tom, že je obtížné dopravit ji z jednoho konce republiky na druhý. Volání po nových velkých zdrojích je tedy třeba brát s rezervou – ty by tento problém s výpadky proudu rozhodně nevyřešily. Odlehčit síti může jedině decentralizace zdrojů.

Tady se nabízí využít obrovský potenciál stovek městských i sídlištních výtopen, které je možno rekonstruovat tak, aby kromě tepla vyráběly navíc i elektřinu. Mohou využívat jak uhlí či plyn (které pálí už dnes), tak dřevní odpady nebo zemědělsky pěstovanou biomasu. Důležité je, že účinnost využití paliva stoupne ze zhruba 30 procent (u běžných tepelných uhelných i jaderných elektráren) až k 90 procentům. Při plánování nového zdroje tepla nebo rekonstrukci stávajícího je vždy dobré zamyslet se nad možností vyrábět současně s teplem i elektřinu. Kromě energetické nezávislosti, kterou tak lze zvýšit, může být zajímavý i ekonomický přínos z prodeje elektřiny, respektive i z úspor za její spotřebu.

Energetické soběstačnosti lze samozřejmě dosáhnout i na úrovni budovy. Již dnes existují domy (obvykle také s velmi nízkou spotřebou tepla na vytápění), kde je elektřina dodávána z vlastního zdroje. Mohou to být třeba fotovoltaické panely na střeše. Novinkou je mikroelektrárna na způsob dieselagregátu, kde je použit Stirlingův motor. Místo nafty se zde používá jakékoliv dřevo. Dále existuje celá škála podobných zařízení poháněná zemním plynem. I když jde o fosilní palivo, můžeme tyto technologie malých kogeneračních jednotek, které vyrábí jak elektřinu, tak teplo, chápat jako článek potřebný pro budoucí přechod na nějaký obnovitelný zdroj. Také zde může být provoz zajímavý i ekonomicky.

Odpovědí na riziko black-outu je zkrátka budování mnoha malých zdrojů. Zde se mohou velmi dobře uplatnit obnovitelné zdroje energie. Přenosová a distribuční síť je a bude vždycky poměrně zranitelná – ať už jde o technické selhání, přírodní katastrofu či hrozby teroristických útoků. Naproti tomu obec, nemocnice nebo i jediný rodinný domek s vlastním zdrojem energie se v krizové situaci může stát stabilním ostrovem.

Komentář vyšel 10.11.2006 v Lidových novinách

---

reklama

---