Pavel Činčera: Byl severní pól 50 mil. let pod ledem?
Geologickou minulost Země si lidé rozdělili na několik období. Tato období jsou ohraničena vymíráním druhů, dochází během nich k horotvorným procesům, změnám poloh a tvarů kontinentů, zvedá a snižuje se hladina oceánů a dochází i ke klimatickým změnám. Z té nejdávnější minulosti Země uveďme jen příklad výrazného globálního oteplení v siluru a devonu (kdy i u nás byla teplá moře) nebo naopak nejvýraznější zalednění v dějinách Země během karbonu a permu (týkalo se dnešní Jižní Ameriky, Afriky, Antarktidy a Austrálie). Toto zalednění trvalo až 90 milionů let, což z něj činí suverénně nejdelší "dobu ledovou" a bylo způsobeno ochlazením i jiným rozestavěním kontinentů.
Jak to je s těmi 50 miliony let?
Zhruba před nějakými 65 miliony let skončila křída (poslední období tzv. druhohor - neboli mesozoika) a začalo období nazývané terciér ("třetihory"). Patrně celé "druhohory" byly teplé (neznáme stopy zalednění, oceány zaplavovaly podstatné části kontinentů, kde byla mělká a teplá moře), na jejich konci ale dochází ke zvratu, jehož příčinu přesně neznáme, ale jehož důsledky měly vážný dopad na život i klima naší planety. Nálezy iridiové vrstvičky v sedimentech z této doby vedly k hypotéze dopadu vesmírného tělesa. Terciér (tedy období spadající zhruba do námi sledovaných 50 mil. let) se vyznačoval postupným ochlazováním. Zatímco na jeho počátku (v paleocénu) dosahovala teplota na pólech průměrných +6 až +8 st. C, již v oligocénu (konec spodního terciéru) se objevuje zalednění Antarktidy a na sklonku terciéru, koncem pliocénu, začíná první glaciál ("doba ledová"). A to jsme již nějakých 1,5 mil. let před současností.
Přichází čvrtohory
Období kvartéru (čtvrtohor) se dělí právě podle klimatických změn. Ve spodním kvartéru (pleistocénu) rozlišujeme 5 chladných období, která jsou od sebe oddělena obdobími teplejšími (interglaciály). Ani toto dělení ale není přesné, během chlaných období se vyskytlo několik teplých výkyvů a naopak. Zajímavé je, že během teplejších období (interglaciálů) byla průměrná roční teplota o 2 až 3 st. C vyšší než dnes (hladina oceánů byla také vyšší). Zhruba před 10 tisíci lety (z geologického pohledu tedy včera) nastalo otelení a ledovce ustoupily. Přichází období zvané holocén v němž nyní žijeme. Toto období zaznamenalo také několik poměrně významných klimatických změn, podle nichž je rozděleno (preboreál, boreál, atlantik, epiatlantik, subrecent, recent). Tyto výkyvy dosahovaly až 2 st. C průměrné teploty a měly významný vliv na vývoj lidské civilizace (zemědělská revoluce v neolitu, doba železná...).
Historie psaná člověkem
V nám známé (psané) historii víme také o klimatických výkyvech, například oteplení v raném středověku umožnilo Vikingům kolonizovat Grónsko a usadit se na Labradoru, naopak globální ochlazení (hovoří se o "malé době ledové") přišlo v 15.-18. století.
Jak je to tedy s tím ledem?
Z výše uvedeného je zřejmé, že i během posledních 10 tisíc let (nemluvě o 50 milionech) byla velká šance nalézt severní pól bez ledu. Navíc je třeba si uvědomit, že severní polární zalednění není umístěno symetricky, ale je "posunuto" směrem k Americe působením teplého Golfského proudu. Měření tloušťky arktického ledu probíhají teprve od poloviny 19. století. Z nich je možné dovodit, že ledu v severní polární oblasti ubývá. Tento úbytek se radikálně zrychlil po 2. světové válce a nejspíše se nadále zrychluje. Zda jsou příčiny přirozené, či (případně v jaké míře) je příčinou činnost člověka, zůstává předmětem vědeckých sporů. Zda se dočkáme jednoznačného stanoviska dříve než polární čepičky roztají jasné není, klimatický systém Země je velmi složitý a v jeho zkoumání jsme stále na začátku.
reklama
