Jaromír Bratka: Cesta v mlze
V ochraně přírody a životního prostředí se takové věci odehrávají daleko častěji, v pomalejším sledu, za menší pozornosti diváků, mechanismus je však podobný. Děje se nějaká věc, obecně se ví, že je to špatně, ale nikdo není schopen skutečně účinně zasáhnout. Například proto, že počátek toho konkrétního děje přesahuje rámec nejen jedné generace, nebo pro šíři a spletitost problému. Varování ochránců přírody jsou bagatelizována, zesměšňována, technokrati vše vtipně glosují. Pak dojde k pohromě, a najednou všichni vědí. Ovšem jen do doby, než pohroma pomine. Skutečně zářným příkladem jsou povodně v roce 1997. Samozřejmě, že tehdy došlo k extrémně vysokým srážkám v relativně malém prostoru, což vedlo k náhlému zvýšení všech průtoků. Nicméně krátce po odstartování pohromy svitlo mnohým lidem, byť sami nebyli ochránci přírody, a začalo se mluvit o tom, že chybí lesy, rybníky, rašeliniště, záchytné strouhy, meze, tůně na potocích atp., tedy vše, co tvoří zábrany pro vodu a tzv. retenční potenciál krajiny. Tento záchvat reality brzo pominul a vynořili se "odborníci", kteří začali vysvětlovat, že to není pravda, že povodně by nastaly stejně, v téměř nezměněné podobě. Jinými slovy přesvědčovali lid obecný, že voda neteče dolů, nýbrž naopak do kopce, že ji nelze zachytit, a když, tak jedině v pořádně velké přehradě. Potvrdila se poučka o nepoučitelnosti člověka a nyní se čeká na další, ještě větší povodně. A že přijdou, na to můžete vzít jed.
Tak nějak je tomu i s teroristickým útokem v New Yorku. Nebyl to útok zdaleka první. Dalo se odhadnout, co bude cílem, daly se odhadnout i prostředky. Přesto byli všichni překvapeni, přesto všechno selhalo. Je ovšem třeba říci, že tzv. moderní civilizace předkládá různým pomatencům nepřebernou, přímo nádhernou paletu možností, ze které stačí jen vybrat. Nesmyslně vysoké mrakodrapy s desítkami tisíc lidí, elektrárny včetně atomových, přehrady, tunely, mosty, chemické továrny, letiště a letadla, produktovody plné nebezpečných látek. Během své praxe jsem se zúčastnil mnoha jednání, kde se právě o takových věcech jednalo. V jednom konkrétním případě o dvou nadzemních rourách o metrovém průměru, ve kterých proudí přehřátá voda o teplotě 150 stupňů C a tlaku (jestli si dobře vzpomínám ) asi 250 atmosfér. Roury vedou z mělnické elektrárny do Prahy a přivádějí sem topnou vodu pro lokální vytápění. Investor oproti původnímu záměru vést roury v méně přístupných místech v polích (když už je nedal pod zem) umístil je v mnohakilometrových úsecích do souběhu s veřejnými silnicemi. Pokud by došlo k jejich narušení, může z rour tryskat třeba i mikroskopický proud vody, která klidně přeřízne autobus vejpůl i s lidmi. Na tehdejším jednání jsem na tuto věc poukázal, a byl jsem svědkem toho, jak si v povzdálí projektant s investorem a stavebním úřadem ťukali na čelo. Pak mi vysvětlili, že k tomu naprosto nemůže dojít, protože ocel je kvalitní, o tom že nemám představu. Asi ne, jenom náhodou vím, že průpalné miny, rakety odpálené i z ramene a jiná podobné hračky si s "kvalitní ocelí" poradí za vteřinu. Počkáme tedy, až k něčemu dojde - a jak originální vysvětlení bude nalezeno.
Ale otočme list a podívejme se na věc z jiného úhlu. Přemýšleli jsme v našem spolku o tom, jaké může mít americká tragedie dopady na to, co nás zajímá, tj. na ochranu přírody. Protože jestli si někdo myslí, že žádné, velmi se mýlí. Došli jsme k tomu, že dopady mohou být přibližně dvojího druhu.
Na jedné straně si pod vlivem zkušenosti tak drastické možná dost lidí uvědomí, že civilizace je zranitelná, zranitelnější tím více, čím více se vzdaluje od principů trvale udržitelného rozvoje. Čím jsou technika a technologie složitější, tím je útok účinnější. Pomatenci, vyzbrojení noži, přemohou všechny protiraketové a protiletecké "deštníky". Kolikpak by asi dalo práce, zmocnit se třeba křižníku, vyzbrojeného jadernými raketami? Ale ještě jednodušší je (a odborníci to přesvědčivě dokládají) ilegálně vyrobit atomovou pumu, a umístit ji někde ve velkém nejmenovaném městě. Pak lze vydírat celý svět. A kdyby svět napoprvé neposlechl, pak ji i odpálit. Takže americká zkušenost by mohla vést třeba k tomu, že by se již nestavěla skleněná pekla mrakodrapů a různá megapolis, že by byl vyvinut skutečný tlak na odzbrojení všech pochybných majitelů jaderných zbraní (Pakistán, Indie, Irák, Ukrajina, Severní Korea aj.), ale také - a to by bylo opravdu radostné - že by nastalo hledání skutečných energetických zdrojů namísto nafty, pocházející z valné části z nestabilních zemí, nebo jádra, které se může stát cílem útoku. Mohl by nastat rozvoj alternativních technologií, které by pochybné režimy odřízly od finančních zdrojů a všem přinesly čistší ovzduší. Možná by si i u nás většina lidí mohla uvědomit, že nic není vyloučeno, včetně války v Evropě, a přestala vyprodávat a likvidovat naše skrovné zdroje vývozem surovin, nesmyslnými zábory kvalitní zemědělské půdy a podobně. Je přece mnoho těch, kteří v rozporu s tisíciletými zkušenostmi tvrdí, že půdu nepotřebujeme, protože všechno dovezeme. Možná by mohlo dojít i na stabilitu krajiny, a když už nic jiného, tak bychom mohli doložit, že se ve významných krajinných prvcích a v prvcích ÚSES mohou lépe ukrýt naši udatní obránci v případě válečného konfliktu.
Mám však obavu, že v našem kalném českém politicko-ekonomickém rybníčku nastane spíše něco jiného. A náznaky toho jsem již zaslechl. Politologové, "odborníci", analytici, se již nechali slyšet, že "je třeba bojovat proti všem formám extremismu, například proti takzvaným antiglobalistům, ekologickým aktivistům a fundamentalistům". Tyto ohlasy jasně signalizují, že je třeba připravit se na velmi obtížné období, kdy se různé zájmové skupiny pro prosazení svých ekonomických zájmů budou snažit zdiskreditovat i všechna legální občanská sdružení, zejména pokud se účastní správních řízení, a strčit je do jednoho velkého likvidačního pytle. K americkému neštěstí došlo v době, kdy jsou u nás na obzoru parlamentní a komunální volby a také jsou v přípravě novely některých zákonů, významně ovlivňujících ekonomické dění a demokracii. Jedná se zejména o správní řád, jehož navržená podoba prakticky vyřazuje občanská sdružení a jiné účastníky ze zákona z účasti v řízeních. Vůbec nepochybuji o tom, že se najdou politici a další lidé, kteří se nebudou zdráhat zneužít památky tisíců mrtvých pro své zviditelnění a potlačení demokracie a občanských práv. Proti extremismu je nepochybně třeba bojovat. Ale pod záminkou boje proti extremismu se docela určitě vynoří i vůdci, jejichž cílem je demokracii co nejvíce paralyzovat. Potlačení občanských svobod znamená vykázání zájmů ochrany přírody do situace před rokem 1989 a možná i někam dále do minulosti.
Situaci ochránců přírody a životního prostředí v blízké budoucnosti vidím jako cestu do hodně veliké mlhy. Snažme se tu mlhu rozptylovat už dnes.
reklama
