Tomáš Gremlica: Co dělat dál po povodních
Co se dá nyní očekávat ve státě, kde je environmentálně šetrné a efektivní využívání krajiny neakceptovanou teorií, se kterou každodenní praxe nemá vůbec nic společného, a kde je veřejný zájem pro naprostou většinu politiků, firem i úředníků státní správy pouze prázdnou floskulí, jíž podle potřeby zastírají zájmy ryze soukromé?
Prázdné proklamace
Právě teď, po třetí povodni, by už konečně mělo dojít k rychlé a systematické realizaci plošných protipovodňových opatření přírodě blízkého typu (např. "suché poldry", tj. zatravněné nebo zalesněné plochy s vhodnými kulturami umožňujícími efektivní využívání těchto pozemků mimo povodňová období; citlivé revitalizace říčních systémů, které přispějí k účinné ochraně vodních ekosystémů a zároveň ve vhodných místech mimo urbanizovaná území dovolí rozliv povodňových vln na lesní nebo zemědělské pozemky; rozdělení velkých zemědělsky obhospodařovaných celků mezemi a pásy stálé mimolesní zeleně atd.).
Pravý čas nastal taky pro nekompromisní prosazování zákazu umísťovat jakékoli stavby v nejproblematičtějších částech záplavových území a pro odstranění některých existujících staveb, jež jsou pravidelně poškozovány povodněmi a zároveň přispívají ke zhoršování ničivých účinků povodňových vln. Bez ohledu na nepříliš fundované názory politiků k tomu musíme začít využívat všech dostupných nástrojů, počínaje dohodami s majiteli o odkoupení nemovitostí státem až po okolnostem odpovídající a přiměřené užití institutu vyvlastnění, které umožňuje platná právní úprava.
Všechna výše uvedená opatření plně odpovídají strategickým cílům Státní politiky životního prostředí ČR 2004-2010, kterou schválila vláda v roce 2004. Už dva roky mají všechny orgány veřejné správy:
"Zvyšovat prevenci ochrany před povodněmi a zmírňovat dopady období sucha zvýšením retenční a retardační schopnosti krajiny, zpomalením a vyrovnáním odtoku srážkové vody, snížením erozních účinků povrchově odtékající vody a ověřením dostatečnosti stávajících vodních zdrojů na překlenutí období sucha."
"Pokračovat v realizaci programu Prevence před povodněmi, který zahrnuje obnovu a výstavbu malých vodních nádrží, suchých poldrů a hrází, vypracování studií odtokových poměrů a vymezení záplavových území u všech významných vodních toků a území ohrožených zvláštními povodněmi."
"Snižovat zábory nenarušené krajiny pro nové aktivity."
"Zpřísňovat podmínky pro povolování staveb a činnosti v záplavových územích s cílem předcházet zbytečným škodám."
Při rekapitulaci dosavadního vývoje musím konstatovat, že tyto cíle vládní koncepce nejsou ani zdaleka plněny a všechny teze o dlouhodobě udržitelném využívání území, integrované ochraně životního prostředí a o ekosystémovém přístupu k ochraně přírody a krajiny jsou jen prázdnými proklamacemi politiků a úředníků.
Obávám se, že místo těchto racionálních kroků dojde zase jen k rozvoji aktivit a lobbyistických tlaků zájmových skupin lidí i firem prosazujících výstavbu desítek nových přehradních nádrží a realizaci jiných technických opatření ve "veřejném zájmu". Typickým příkladem nejméně vhodného postupu, který je lhostejný ke krajině i ekosystémům, ignoruje nepříznivé vlivy stavby na životní prostředí i na lokální klima a zcela evidentně kalkuluje s lukrativními zakázkami pro betonářské firmy hrazenými z veřejných rozpočtů, je opětovně prosazovaná výstavba přehrady na řece Opavě. Ta by přitom mimo jiné znamenala likvidaci obce Nové Heřminovy a nevratné poškození okolní krajiny Nízkého Jeseníku.
Pokud budeme i nadále tolerovat nečinnost odpovědných orgánů státní správy a naopak intenzivní aktivity "zlatokopeckých" firem a jimi zlobovaných politiků na celostátní, krajské i místní úrovni, je jasné, že se realizace šetrných, přírodě blízkých protipovodňových a revitalizačních opatření nedočkáme.
Článek je převzat z tištěného EkoListu 07/2006.
reklama
