Jan Stejskal: Co obnáší ochrana druhu: ještě několik (snad vstřícnějších) poznámek k velrybám
Samozřejmě souhlasím s tím, že při diplomatických jednáních musejí politici jednat a hovořit jinak než na náměstí nebo na tiskové konferenci. Politici nemusejí opakovat pouze to, co říkají svým voličům. Stačí, když nebudou říkat něco významem jiného. Vezměme za příklad Danovu větu: "Lovit můžete jen tehdy a natolik, až a nakolik vědeckými poznatky prokážete, že nesnížíte stav populace konkrétního druhu velryby na takovou míru, že by bylo ohroženo přežití druhu." Z ní nevyplývá, že ČR odmítá komerční lov velryb. Věta říká, že jsme proti lovu velryb, pokud ovšem vědci neprokáží, že nějakého druhu je dostatek. Co když to ale prokáží? Pak budeme ve velrybářské komisi (IWC) hlasovat pro lov velryb? Nebo víme předem, že to neprokáží? Když nám nevadí lov pro vědecké účely, proč by nám měl vadit lov komerční se stanovenou horní hranicí úlovku? Kvůli těmto otázkám jsem na ministrova slova upozornil. Mrtvým velrybám je jedno, zda byly zabity kvůli komerci nebo vědě. Kvůli vědě jsou ovšem zabíjeny i jedinci druhů, kterých je evidentně velmi málo.
Dokázal bych třeba pochopit, že ministr nechtěl velrybářské země dráždit v době, kdy probíhají jednání o vstupu ČR do velrybářské komise. Proto sem tam vynechal nějakou důraznější větu. Takový argument ale nezazněl. Jen obecná zdůvodnění o diplomatické řeči. V případě Islandu navíc ČR neopakovala obecný vzkaz protivelrybářských zemí. Ty totiž proti obnovení lovu protestovaly (bohužel nevím, kolik přesně zemí proti obnovení lovu velryb na Islandu protestovalo a jakou formou, tudíž nemohu vyloučit, že některé protivelrybářské státy neprotestovaly a ČR tak opakuje vzkaz těch mlčících).
Argumenty týkající se ochrany velryb mohou vycházet ze dvou pohledů - jedním je ochrana přírodní rozmanitosti, druhý důvod tu nazvěme snahou snižovat utrpení živočichů. Teď tedy víme, že snaha ČR chránit velryby je postavena na ochraně druhů. Uvědomme si ale, že "vědecké" argumenty jednou nemusejí stačit. Když si pročítám ministrova vyjádření o boji proti lovu velryb, musím uznat, že se vždy dají vyložit jako snaha o ochranu velryb založená na ochraně druhu. Protivelrybářský étos byl vyvolán spíš ve veřejnosti. Je troufalé předbíhat závěry vědeckých prací, přesto si dovolím odhadnout, že pokud nebude práce vědeckého výboru IWC blokována, dřív nebo později se velrybářům podaří prokázat, že jedinců některých druhů velryb je dost. Chce-li ministr dostát svým slovům, mělo by pak MŽP lov velryb podpořit (nutno dodat, že podobné dilema si připravily všechny protivelrybářské země a jsem zvědav, jak se jim ho podaří vyřešit). Když ve výboru k dohodě nedojde, pak se zřejmě bude dál lovit pro vědecké účely.
Lov velryb je z hlediska přežití některých druhů v současnosti asi míň nebezpečný než jiné hrozby. Už je tu zmínil Pavel Činčera. Jde o způsoby rybolovu, při nichž velryby hynou nešťastnou náhodou (podle odhadu Greenpeace zahyne v rybářských sítích přibližně 300 000 velryb a delfínů ročně), a o plány vojenských institucí, které chtějí mořské hlubiny bombardovat hlučnými zvukovými signály. Uvítám jakékoli případné snahy ministerstva v IWC, které povedou k omezení těchto problémů.
(Ještě přidám námět k zamyšlení, který nesouvisí s podstatou textu, ale týká se ho: Neexistuje (zatím?) způsob zabití velryb, který by vyloučil jejich trápení. Mnoho velryb po zasažení harpunou umírá pomalu a ve velkých bolestech. Naproti tomu Danem uváděné prase člověk dokáže usmrtit tak, aby mu nepůsobil zbytečné trápení (samozřejmě tu nechávám stranou zřejmé problémy s velkochovy apod.). Dokud se nestaneme všichni vegetariány, budeme mordovat i velké savce. Nemusí být ale stejné zabíjet velryby kvůli luxusnímu požitku jako zabíjet prasata kvůli tomu, že nějaké maso jíst chci. Možná je lepší zabíjet volně žijící zvíře než prase žijící v žalostných podmínkách. Jistě je pro srdce lehčí osmahnout plátek masa zakoupený v obchodě a nezajímat se, co jeho "výrobě" předcházelo, než podříznout Broka, který mi už deset let štěká na zahradě. Ochrana čehokoliv je vždy kulturně podmíněná. Celá věc nemá "racionální" řešení.)
reklama
