JUDr. Jiří Hlaváček: Co přinesl Summit o udržitelném rozvoji
Proto 55. zasedání Valného shromáždění OSN v prosinci 2000 rozhodlo vyhodnotit implementaci závěrů Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) na světové konferenci a směrovat ji na rovnoprávnou diskusi všech tří pilířů udržitelného rozvoje, kdy by došlo k uvědomění si vzájemné závislosti a k nutnosti úzce spolupracovat v zájmu dalšího rozvoje lidstva. Vývoj uplynulých několika let ukázal, že toto strategické pojetí je přijímáno nadnárodními organizacemi (loni byla přijata např. Strategie udržitelného rozvoje Evropského společenství) a principy udržitelného rozvoje jsou v rostoucí míře akceptovány i ekonomickou sférou (např. ministerská Rada OECD prohlásila v květnu 2001 udržitelný rozvoj za "zastřešující cíl pro vlády členských zemí i samotné organizace"). Jednoznačně kladnou úlohu sehrál Summit tisíciletí na podzim 2000, kterého se za Českou republiku zúčastnil prezident Václav Havel, který přijal "Cíle Deklarace tisíciletí".
55. zasedání VS OSN v prosinci 2000 rozhodlo, že Agenda 21 nebude znovu otevřena k negociacím. WSSD se proto měl zaměřit na kritické hodnocení její realizace včetně specifikace klíčových problémů v její implementaci a rovněž na posouzení nových problémů, jako jsou globalizace, rozvoj informačních technologií apod. WSSD měl poskytnout fórum k výraznému posílení politického závazku k udržitelnému rozvoji a k další implementaci Agendy 21, k nalezení efektivnějších způsobů spolupráce hospodářsky vyspělých zemí tzv. Severu a rozvojových zemí tzv. Jihu, ale i v rámci samotných těchto uskupení, a k dosažení větší míry mezinárodní solidarity pro další implementaci udržitelného rozvoje.
Přípravný proces WSSD na globální úrovni byl koordinován v rámci 10. zasedání Komise OSN pro udržitelný rozvoj (CSD), které bylo za tímto účelem přeměněno na globální Přípravný výbor. Zástupce České republiky byl zvolen místopředsedou byra Přípravného výboru za východoevropskou regionální skupinu. Při přípravě WSSD byl kladen velký důraz na participativní charakter tohoto procesu, tj. účast hlavních zájmových skupin, mj. nestátních neziskových organizací, soukromého sektoru, organizací žen a mládeže, odborů, zástupců místní samosprávy, akademické obce.
Přípravy na WSSD nebyly jednoduché a přes deklarované snahy přispět maximálně k úspěchu summitu byly poznamenány neochotou hlavních hráčů mezinárodních politických, ekonomických a environmentálních vztahů k výrazným, dalším novým závazkům při prosazování udržitelného rozvoje. Vliv na to měl nejen současný stav světové ekonomiky a její dopady na jednotlivé regiony, ale i krizové jevy v mezinárodních politických vztazích.
Proto byla komplikovaná především jednání o hlavním výstupu WSSD, o "Implementačním plánu Světového summitu o udržitelném rozvoji", který měl nejen mapovat současnou situaci, ale především ukázat hlavní směry a způsoby, jak prohloubit implementaci Agendy 21 a dát prosazování udržitelného rozvoje nový impuls. Hlavními hráči při snahách dosáhnout konsensu byly členské země Evropské unie, podporované kandidátskými zeměmi pro vstup do EU včetně České republiky, USA, podporované s jistými výhradami Kanadou, Japonskem, Austrálií, a rozvojové země sdružené ve Skupině 77 a Číny. Jako již tradičně radikálním seskupením prosazujícím nejen vysoké standardy ochrany životního prostředí, ale i ucelené chápání udržitelného rozvoje byla Evropská unie. USA, dominující světové ekonomice a snažící se o zajištění podmínek pro svůj další hospodářský růst, přistupovaly k případným novým závazkům pragmaticky a spíše apelovaly na efektivnější využívání stávajících možností než navrhovat rozšiřování aktivit bez patřičného finančního a institucionálního zajištění. Rozvojové země v zájmu likvidace především chudoby a zajištění elementárních podmínek pro miliardy svého obyvatelstva upřednostňovaly klást důraz na priority srozumitelné jejich obyvatelstvu, jako jsou přístup k vodě, k potravinám, ke zdravotní péči, vzdělání apod. Transfer a zavádění nových technologií, šetrných k ekosystémům a odpovídající principům udržitelného rozvoje, nejsou myslitelné bez zahraniční pomoci. Přitom jen několik málo hospodářky vyspělých zemí je schopno poskytovat rozvojovou pomoc ve výší 0,7 % HDP (Dánsko 1,01 % v r. 2001, Norsko 0,83 %, Nizozemí 0,82 %, Lucembursko 0,80 %,, Švédsko 0,76 %), jak je doporučováno předchozími konferencemi OSN. Naopak od konání UNCED pomoc poklesla z 0,33 % na 0,22 % HDP vyspělých zemí v r. 2001 (nejnižší podíl rozvojové pomoci z členských zemí OECD - členů Výboru pro rozvojovou pomoc mají USA 0,11 %, Itálie 0,14 %, a Řecko 0,19 %). Jen ve srovnání roku 2001 a 2000 poklesl objem rozvojové pomoci o 3 mld. USD. Za pozitivní rysy "Implementačního plánu", přijatého dne 4. září 2002 v závěrečný den summitu, je možné pokládat oblast vod, která v mnohém akceptovala rozvojové cíle tisíciletí, především cíl snížit o polovinu počet osob bez přístupu k nezávadné pitné vodě a k odpovídajícím sanitárním službám do roku 2015. Zde se projevilo vzájemné pochopení rozvojových zemí a zemí Evropské unie. Evropská unie přislíbila do této oblasti pomoc ve výši 1,4 mld. EUR v r. 2003.
Úspěchu bylo dosaženo v oblasti zemědělství a rybolovu, kdy všichni účastníci přislíbili zastavit nešetrné využívání mořských zdrojů a vytvořit nová ochranná pásma pro mořskou faunu a flóru do r. 2015. Rybolov by měl být do roku 2015 uveden do souladu s udržitelným zachováním mořských ekosystémů, protože dnes téměř 70 % mořských ryb se nachází v krizi kvůli intenzivnímu neudržitelnému rybolovu. Byla přislíbena pomoc africkým zemím při zvyšování produktivity zemědělské výroby a zajištění potravinové bezpečnosti.
Relativně dobrého výsledku si zajistila ochrana životního prostředí, kdy byla dosaženo shody v nezbytnosti zastavit do r. 2010 pokles biologické rozmanitosti. Zvláštní pozornost bude věnována tropickým deštným pralesům, mokřadům a korálovým útesům. Kvůli tlaku USA a řady rozvojových zemí je závazek menší, než jaký např. přijala dubnová konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitost v Haagu. Implementační plán vyjádřil podporu vyřazování olovnatého benzínu z užívání, dalšímu zkoumání vlivů těžkých kovů na životní prostředí, odsouhlasil vypracování desetiletého plánu na zajištění, že výrobky budou vyráběny a užívány tak, aby neškodily životnímu prostředí, zvláštní pozornost budě věnována bezpečné výrobě a zacházení s chemickými látkami.
Obtížná jednání probíhala k otázkám zajištění zdravotní péče a likvidace chudoby, které jsou prioritními pro většinu rozvojových zemí. Světová obchodní organizace nakonec souhlasila s tím, že ochrana patentů a autorských práv by neměla bránit rozvojovým zemím při zajišťování léků a lékařských přípravků a měla by přispět k jejich dostupnosti. Problém HIV zaujal rovněž přední místo v jednání, kdy nakonec byl do Implementačního plánu zahrnut závazek snížit výskyt HIV u malé generace ve věku mezi 15 - 24 lety o 25 % v nejvíce postižených zemích do r. 2005 a celosvětové do r. 2010. Citlivou byla otázka postavení žen při plánování rodiny, kdy ze strany rozvojových zemí byl jasný požadavek tolerovat kulturní a sociální tradice při přístupu žen ke zdravotní péči. Implementační program zahrnuje závazek vypracovat programy na snížení dětské úmrtnosti o dvě třetiny k r. 2015.
Při vyjednávání otázky likvidace chudoby nebyly významnějším způsobem překročeny předcházející závazky obsažené Deklarace cílů tisíciletí z r. 2000 a dalších specializovaných konferencí OSN. Implementační plán obsahuje kompromisní shodu, snížit o polovinu počet obyvatel planety, kteří musí vyžít pouze s 1 USD na jeden den do roku 2015, významně zlepšit bytové a životní podmínky minimálně 100 milionů obyvatel příměstských slumů do r. 2020 a vytvořit dobrovolný fond solidarity na financování likvidace chudoby. V tomto směru summit jednoznačně podpořil Nové ekonomické partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD), které by mělo přinést na africký kontinent mnohem více mnohostranné a dvoustranné pomoci a zároveň přimět vlády afrických zemí efektivněji využívat zahraniční a domácí zdroje v zájmu udržitelného rozvoje.
Především kvůli neochotě USA nebylo dosaženo výraznějšího a konkrétnějšího posunu v oblasti energetiky, především ve vztahu ke zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie a úspor energie. Nakonec byly dohodnuty pouze dobrovolné regionální a národní cíle pro dosažení přístupu k obnovitelným zdrojům energie, jako jsou solární, větrná nebo energie z mořských vln. Implementační plán se vyslovil pro rušení dotací v oblasti energií jen tam, kde to bude shledáno vhodným. Na summitu potvrdily Rusko a Kanada, že i přes negativní postoj USA, tyto dvě energetické velmoci přistoupí k ratifikaci Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, aby umožnily jeho vstup v platnost. Členské země Evropské unie, podporované kandidátskými zeměmi, vyjádřily rozčarování nad velmi slabým závazkem mezinárodního společenství v Implementačním plánu v oblasti energetiky, a přijaly vlastní Deklaraci k obnovitelným zdrojům energie a k úsporám energie. Členské země EU hodlají zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na primární výrobě energie na 15 % v r. 2010. Evropská unie přislíbila mezinárodnímu společenství pomoc ve výši 700 mil. EUR na pomoc v této oblasti v r. 2003.
WSSD na závěr svého jednání přijal Johannesburgskou deklaraci, která potvrzuje nejvyšší politickou podporu prosazování udržitelného rozvoji a spoléhá na úzkou, konstruktivní spolupráci všech aktérů mezinárodních vztahů (vlády, mezinárodní organizace a integrační seskupení, mezinárodní finanční instituce, státní a soukromý sektor), ale i aktérů na domácím poli (občanská společnost, zaměstnavatelé, odbory, apod.).
Česká republika byla na WSSD zastoupena delegací vedenou místopředsedou vlády pro vědu, výzkum a lidské zdroje Petrem Marešem a složenou se zástupců všech důležitých resortů, jejichž problematiky se summit dotýkal. Bylo to poprvé v historii České republiky a vůbec od r. 1992, kdy se konala UNCED, kdy již nebyl udržitelný rozvoj chápán jako problém stojící pouze před resortem životního prostředí. V delegaci byly rovnoměrně zastoupeny všechny tři pilíře udržitelného rozvoje i nevládní organizace a akademická obec. Zástupci vedoucího delegace byli ministr životního prostředí Libor Ambrozek, náměstek ministra zahraničních věcí Pavel Vošalík a náměstek ministra průmyslu a obchodu Miroslav Somol. Vedoucí delegace předal účastníkům summitu poselství prezidenta České republiky Václava Havla se zamyšlením se nad vztahem člověka k Zemi v kontextu nedávných tragických podvodní.
Účasti české delegace nebylo využito pouze k aktivní participaci na summitových jednání, ale i k dvoustranným a mnohostranným jednáním zvláště s partnery z členských a kandidátských zemí Evropské unie, z rozvojových zemí, s představiteli mezinárodních organizací a mezinárodních smluv. Česká republika se mohla prezentovat jako země, která úspěšně provedla transformaci k demokratické občanské společnosti s fungujícím tržní ekonomikou a snahou o prosazování principů udržitelného rozvoje včetně systematické ochrany životního prostředí. Česká republika, která přijala v lednu 2003 svou Koncepci zahraniční rozvojové pomoci, se mohla zatím skromně pochlubit, že již přestává být příjemcem zahraniční pomoci, ale již začíná jako členský stát Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj zaujímat místo mezi dárcovskými zeměmi rozvojové pomoci. I když je zatím podíl české rozvojové pomoci na HDP zatím s podílem 0,037 % v r. 2001 velmi nízký, v souvislosti se vstupem do Evropské unie a uplatňování jednoho z principů UNCED - principu společné, ale diferenciované zodpovědnosti za stav planety, bude České republika zaujmout mnohem rozhodnější postoj, aby napomohla splnit cíl Evropské unie 0,39 % HDP v r. 2006.
Česká republika může uplatnit své odborníky, technologie a další kapacity při realizaci své účasti na "Panevropském environmentálním partnerství Východu a Západu pro udržitelný rozvoj", jehož cílem je napomoci vypracovat a implementovat Environmentální strategii 12 zemí Společenství nezávislých států v letech 2003 - 2008 ve spolupráci s členskými zeměmi EU, zvláště pak Nizozemím, Dánskem a Německem, či na "Partnerství pro obnovitelné zdroje a energetickou efektivnost" ve spolupráci s Velkou Británií a dalšími zeměmi Evropské unie a řadou rozvojových zemí.
Po návratu z Johannesburgu čeká Českou republiku usilovná práce na rozpracování závěrů summitu ve všech resortech a jejich promítnutí do sektorálních politik, reprezentujících ekonomický a sociální pilíř, a zvláště jejich zapracování do připravované Strategie udržitelného rozvoje České republiky. Česká republika je společně s Maďarskem již poslední středoevropskou zemí, která nemá přijatou strategii udržitelného rozvoje jako konsensuální vnitrostátní dokument. Implementační plán a Johannesburgská deklarace, přijaté na WSSD, by společně se Strategií udržitelného rozvoje Evropského společenství a Šestým akčním programem pro životní prostředí Evropské unie na léta 2002-2010 vytvářejí proto dobré předpoklady při zohlednění specifik České republiky a středoevropského regionu. Novým momentem se stává posuzování strategií a sektorálních politik z hlediska vlivů na prosazování udržitelného rozvoje, což je velký a náročný cíl, který vyžaduje urychlené dokončení prací na stanovení indikátorů udržitelného rozvoje. Posuzování z hlediska udržitelného rozvoje bude tak novým fenoménem. Překročí v delší perspektivě význam dosavadního posuzování vlivů na životní prostředí a budoucího strategického posuzování vlivů na životní prostředí, které bude formalizováno přijetím nového mezinárodního právního instrumentu - Protokolu o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí k Úmluvě Evropské hospodářské komise o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států v květnu 2003.
Podobně jako v případě UNCED je zřejmé, že výsledky summitu ovlivní vývoj mezinárodní i národní legislativy v dalším období, principy a modely mezinárodní spolupráce i způsob veřejné správy (zvláště z hlediska dosažení soudržnosti ekonomických, sociálních a environmentálních politik a z hlediska komunikace orgánů státní správy s hlavními zájmovými skupinami) i v souvislosti s přípravou na 5. ministerskou konferenci "Životní prostředí pro Evropu", která se sejde v květnu 2003 v ukrajinském Kyjevě.
reklama
Autor je poradcem náměstka ministra životního prostředí, Summitu se zúčastnil jako člen delegace České republiky.
