Connie Hedegaardová: Cesta k čisté a konkurenceschopné budoucnosti
9.3.2011
Tento týden přijala Evropská komise plán na dosažení energetické účinnosti a plán přechodu Evropy na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050. Bylo by možné položit si otázku, proč se vůbec zabývat něčím, co bude až za čtyřicet let, když sotva dohlédneme konce nejhorší hospodářské krize od třicátých let minulého století.
Existují pro to však dobré důvody, které se netýkají jen nějaké daleké budoucnosti. Jde mimo jiné i o pracovní příležitosti, o inovace a konkurenceschopnost. A je to i otázka snížení částky, kterou vydáváme za energie. V minulém roce Evropa například zaplatila za dovoz ropy o 70 miliard dolarů více než v roce předchozím. To je téměř jedna třetina částky, kterou členské státy EU společně vydávají za výzkum a vývoj. Představte si, že by Evropa spoléhala mnohem více na energii z obnovitelných zdrojů a nemusela platit tak obrovské částky do zahraničí pokaždé, když se zvýší cena ropy. A to je právě cílem zmíněných opatření.
Nebo si představte, že bychom smělými investicemi do perspektivních výrobních odvětví mohli v Evropě vytvořit 300 000 pracovních příležitostí. Přesně o to jsme – pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů – v uplynulých pěti letech usilovali. K tomu je třeba přičíst nové pracovní příležitosti ve stavebnictví, které vzniknou díky zavedení náročnějších norem energetické účinnosti pro budovy, a pracovní příležitosti související s rozmachem infrastruktury pro přenos energie. Celkově bychom do roku 2020 mohli vytvořit úhrnem 1,5 milionu dalších pracovních míst, z nichž mnohé nelze přenést do zahraničí, protože jejich náplní je budování větrných turbín, rekonstrukce budov a vytváření inteligentních elektrických rozvodných sítí v Evropě. I to je cílem zmíněných opatření.
Přechod k čistší společnosti, ohleduplnější ke klimatu, si vyžádá mohutné investice – přibližně 270 miliard ročně navíc. Zároveň však stejné částky ušetříme, protože nebudeme muset dovážet energie a snížíme výdaje na zdravotnictví. Což tedy především znamená, že snižování emisí uhlíku nebude na úkor hospodářského růstu. Naopak, přijmeme-li správná opatření již dnes, Evropa bude do roku 2050 čistší, zelenější a bohatší společností, než je dnes. V minulosti jsme již dokázali, že je to možné. V uplynulých dvou desetiletích naše hospodářství vzrostla zhruba o 40 procent. A ve stejném období se nám podařilo snížit emise uhlíku o 16 procent.
Takže vybudovat čistou společnost, jež bude ohleduplnější ke klimatu, neznamená vzdát se moderních vymožeností a mobility, utrácení v nákupních centrech a hezkých aut. Znamená to udržet si a zlepšit kvalitu života a zároveň nedopustit, aby znečišťování ohrožovalo hospodářský růst a kvalitu života. Znamená to stavět lepší domy. Znamená to využívat inteligentnější výrobní technologie, žít v účelněji uspořádaných a fungujících městech s lepším ovzduším a menším znečištěním, hlukem a dopravní zátěží.
Rok 2050 může znít jako nereálný a hodně vzdálený letopočet. Předkládaný soubor opatření však není ani science fiction, ani žádná mlhavá utopická vize. Nejvyšší evropští představitelé států a vlád stanovili jasný cíl: do poloviny století mít konkurenceschopnou Evropu s ohleduplným vztahem ke klimatu a s emisemi skleníkových plynů nižšími o 80–95 procent. Komise nyní kromě konkrétních opatření přichází s mocnou navigací, která na základě podrobné analýzy ukazuje nejlepší cestu k cíli.
Výsledek našeho snažení je jasný: stanoveného cíle lze dosáhnout a můžeme k němu dospět podle plánu. Splnění cíle snížení vlastních emisí o 80 % tím nejlevnějším a nejúčinnějším způsobem má však některé jasné politické důsledky.
První z nich znamená, že je třeba zachovávat určitou posloupnost. V některých odvětvích potřebují nové technologie ještě dozrát. Například v odvětví dopravy bude nutné, aby elektromobily byly dále upraveny pro obchodní účely a aby po celé Evropě byly zřízeny nabíjecí stanice, než bude možné plně využít potenciálu těchto technologií. V jiných odvětvích lze postupovat rychleji. Platí to například o odvětví energetiky, kde je možné podstatně snížit znečištění emisemi uhlíku, budeme-li ve větší míře využívat energie z obnovitelných zdrojů a zdokonalíme přenosové sítě.
Další důležitý důsledek souvisí se stanovenými lhůtami a rychlostí, jíž budeme postupovat. Máme-li dosáhnout stanovených cílů podle plánu, musíme do roku 2030 urazit polovinu cesty – což znamená snížit do té doby domácí emise alespoň o 40 procent. To možná zní jako velice náročný úkol, ale ve skutečnosti jsme emise již snížili o 16 procent. Navíc pomalejší postup by vlastně byl dražší. Je totiž nutné postupovat tempem, které zajišťuje trvalý technologický rozvoj. Jestliže si stanovíme příliš vzdálené lhůty, nedojde k motivaci rozvoje technologií, a v pozdější etapě tak bude muset snižování probíhat mnohem rychleji, zatímco cenově dostupných technologií bude méně.
Stejné důvody platí pro období do roku 2020. EU si stanovila cíl, že sníží emise CO2 do roku 2020 o 20 procent, a diskutuje o zvýšení tohoto cíle na 30 %, což je zároveň nabídka, kterou jsme učinili na mezinárodních jednáních. Podle provedené analýzy není nákladově efektivní snížení do roku 2020 o 20 procent, ale alespoň o 25 procent. Dobrou zprávou je, že tohoto dodatečného snížení můžeme dosáhnout, pokud se nám podaří splnit cíl energetické účinnosti, který v únoru potvrdili vedoucí evropští představitelé na energetickém summitu – s opatřeními, jež ušetří peníze členským státům, podnikům i jednotlivým občanům.
Plány přechodu na nízkouhlíkové hospodářství a na dosažení energetické účinnosti představují v dlouhodobém horizontu pragmatickou cestu k čisté a konkurenceschopné Evropě, která se bude chovat ohleduplně ke klimatu, a některá velice konkrétní opatření, jež nás od počátku povedou správným směrem.
Tento ucelený způsob řešení klíčových společenských otázek – v němž jsou námi navrhovaná krátkodobá opatření navázána na širší dlouhodobou vizi – je dalším konkrétním příkladem snah EU o zlepšení života evropských občanů. Vytvořit pro 21. století nový model inteligentního růstu založeného na účinném využívání zdrojů není možné přes noc a vyžaduje naši spolupráci. S plány na snížení emisí uhlíku a zvýšení energetické účinnosti do roku 2050 Komise udává směr.
reklama
Existují pro to však dobré důvody, které se netýkají jen nějaké daleké budoucnosti. Jde mimo jiné i o pracovní příležitosti, o inovace a konkurenceschopnost. A je to i otázka snížení částky, kterou vydáváme za energie. V minulém roce Evropa například zaplatila za dovoz ropy o 70 miliard dolarů více než v roce předchozím. To je téměř jedna třetina částky, kterou členské státy EU společně vydávají za výzkum a vývoj. Představte si, že by Evropa spoléhala mnohem více na energii z obnovitelných zdrojů a nemusela platit tak obrovské částky do zahraničí pokaždé, když se zvýší cena ropy. A to je právě cílem zmíněných opatření.
Nebo si představte, že bychom smělými investicemi do perspektivních výrobních odvětví mohli v Evropě vytvořit 300 000 pracovních příležitostí. Přesně o to jsme – pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů – v uplynulých pěti letech usilovali. K tomu je třeba přičíst nové pracovní příležitosti ve stavebnictví, které vzniknou díky zavedení náročnějších norem energetické účinnosti pro budovy, a pracovní příležitosti související s rozmachem infrastruktury pro přenos energie. Celkově bychom do roku 2020 mohli vytvořit úhrnem 1,5 milionu dalších pracovních míst, z nichž mnohé nelze přenést do zahraničí, protože jejich náplní je budování větrných turbín, rekonstrukce budov a vytváření inteligentních elektrických rozvodných sítí v Evropě. I to je cílem zmíněných opatření.
Přechod k čistší společnosti, ohleduplnější ke klimatu, si vyžádá mohutné investice – přibližně 270 miliard ročně navíc. Zároveň však stejné částky ušetříme, protože nebudeme muset dovážet energie a snížíme výdaje na zdravotnictví. Což tedy především znamená, že snižování emisí uhlíku nebude na úkor hospodářského růstu. Naopak, přijmeme-li správná opatření již dnes, Evropa bude do roku 2050 čistší, zelenější a bohatší společností, než je dnes. V minulosti jsme již dokázali, že je to možné. V uplynulých dvou desetiletích naše hospodářství vzrostla zhruba o 40 procent. A ve stejném období se nám podařilo snížit emise uhlíku o 16 procent.
Takže vybudovat čistou společnost, jež bude ohleduplnější ke klimatu, neznamená vzdát se moderních vymožeností a mobility, utrácení v nákupních centrech a hezkých aut. Znamená to udržet si a zlepšit kvalitu života a zároveň nedopustit, aby znečišťování ohrožovalo hospodářský růst a kvalitu života. Znamená to stavět lepší domy. Znamená to využívat inteligentnější výrobní technologie, žít v účelněji uspořádaných a fungujících městech s lepším ovzduším a menším znečištěním, hlukem a dopravní zátěží.
Rok 2050 může znít jako nereálný a hodně vzdálený letopočet. Předkládaný soubor opatření však není ani science fiction, ani žádná mlhavá utopická vize. Nejvyšší evropští představitelé států a vlád stanovili jasný cíl: do poloviny století mít konkurenceschopnou Evropu s ohleduplným vztahem ke klimatu a s emisemi skleníkových plynů nižšími o 80–95 procent. Komise nyní kromě konkrétních opatření přichází s mocnou navigací, která na základě podrobné analýzy ukazuje nejlepší cestu k cíli.
Výsledek našeho snažení je jasný: stanoveného cíle lze dosáhnout a můžeme k němu dospět podle plánu. Splnění cíle snížení vlastních emisí o 80 % tím nejlevnějším a nejúčinnějším způsobem má však některé jasné politické důsledky.
První z nich znamená, že je třeba zachovávat určitou posloupnost. V některých odvětvích potřebují nové technologie ještě dozrát. Například v odvětví dopravy bude nutné, aby elektromobily byly dále upraveny pro obchodní účely a aby po celé Evropě byly zřízeny nabíjecí stanice, než bude možné plně využít potenciálu těchto technologií. V jiných odvětvích lze postupovat rychleji. Platí to například o odvětví energetiky, kde je možné podstatně snížit znečištění emisemi uhlíku, budeme-li ve větší míře využívat energie z obnovitelných zdrojů a zdokonalíme přenosové sítě.
Další důležitý důsledek souvisí se stanovenými lhůtami a rychlostí, jíž budeme postupovat. Máme-li dosáhnout stanovených cílů podle plánu, musíme do roku 2030 urazit polovinu cesty – což znamená snížit do té doby domácí emise alespoň o 40 procent. To možná zní jako velice náročný úkol, ale ve skutečnosti jsme emise již snížili o 16 procent. Navíc pomalejší postup by vlastně byl dražší. Je totiž nutné postupovat tempem, které zajišťuje trvalý technologický rozvoj. Jestliže si stanovíme příliš vzdálené lhůty, nedojde k motivaci rozvoje technologií, a v pozdější etapě tak bude muset snižování probíhat mnohem rychleji, zatímco cenově dostupných technologií bude méně.
Stejné důvody platí pro období do roku 2020. EU si stanovila cíl, že sníží emise CO2 do roku 2020 o 20 procent, a diskutuje o zvýšení tohoto cíle na 30 %, což je zároveň nabídka, kterou jsme učinili na mezinárodních jednáních. Podle provedené analýzy není nákladově efektivní snížení do roku 2020 o 20 procent, ale alespoň o 25 procent. Dobrou zprávou je, že tohoto dodatečného snížení můžeme dosáhnout, pokud se nám podaří splnit cíl energetické účinnosti, který v únoru potvrdili vedoucí evropští představitelé na energetickém summitu – s opatřeními, jež ušetří peníze členským státům, podnikům i jednotlivým občanům.
Plány přechodu na nízkouhlíkové hospodářství a na dosažení energetické účinnosti představují v dlouhodobém horizontu pragmatickou cestu k čisté a konkurenceschopné Evropě, která se bude chovat ohleduplně ke klimatu, a některá velice konkrétní opatření, jež nás od počátku povedou správným směrem.
Tento ucelený způsob řešení klíčových společenských otázek – v němž jsou námi navrhovaná krátkodobá opatření navázána na širší dlouhodobou vizi – je dalším konkrétním příkladem snah EU o zlepšení života evropských občanů. Vytvořit pro 21. století nový model inteligentního růstu založeného na účinném využívání zdrojů není možné přes noc a vyžaduje naši spolupráci. S plány na snížení emisí uhlíku a zvýšení energetické účinnosti do roku 2050 Komise udává směr.
reklama
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
