Radek Svítil: Čtyřkoaliční past na ekologické aktivisty

Hana Marvanová, předsedkyně US-DEU, nalíčila na ekologické aktivisty záludnou past. Na nočním jednání Republikového výboru této strany sice neprosadila svůj názor, že by se zbylé dvě strany Čtyřkoalice už neměly pokoušet vydávat se za čtyřkoalici, uspěla však s myšlenkou nabídnout volná místa na kandidátkách po zadlužené ODA nezávislým osobnostem z řad občanských iniciativ. V této souvislosti dnešní tisk zmiňuje mj. ředitele Hnutí DUHA Jana Beránka. I když si o Unii svobody myslím jen to nejhorší, nepodezírám Hanu Marvanovou, že svůj návrh myslela nějak zle. Z jejího hlediska jde o docela pochopitelný tah a Hana Marvanová je možná upřímně přesvědčena, že případné zvolení takových osobností pomůže tomu, co se často označuje jako občanská společnost.

Ekologické iniciativy by však podle mého soudu udělaly vážnou chybu - možná nejvážnější od roku 1989 - kdyby návrh zbytkové Čtyřkoalice akceptovaly. Aby bylo jasno - neskromně si o sobě myslím, že nepodléhám černobílému vidění světa a nemyslím si, že všichni politici (resp. průmyslníci, vládní úředníci, prostě ti, kdo jsou často protihráči občanských iniciativ) jsou darebáci, kterým je třeba se vyhnout, a že ekologický aktivista, který přejde do jiného tábora, jaksi automaticky "zradil". (Na druhou stranu opravdu nedovedu pochopit člověka, který se jako ředitel Greenpeace UK nechá zatknout při ničení pole s geneticky modifikovanou kukuřicí, a za pár let přejde do agentury, která mediálně zastupuje firmy produkující takovouto kukuřici - ale to by byl jiný komentář.)

Jsem ale přesvědčen, že není možné hrát různé role současně. Nemohu jako ekologický aktivista vést kampaň za nějaký zákon (či proti nějakému zákonu) a současně jako politik kandidovat na kandidátkách nějaké strany do Poslanecké sněmovny. Samozřejmě mohu zcela legitimně usoudit, že jako politik mohu své názory prosadit lépe, a proto se rozhodnu přijmout nabídku nějaké strany na kandidaturu. Pak bych ale měl přehodnotit svoji roli v nevládním sektoru.

Je samozřejmě něco jiného, pokud by na kandidátkách Čtyřkoalice, či jak se bude ono podivné uskupení jmenovat, kandidoval předseda nějakého spolku pro krmení ježků (aby mne někdo špatně nepochopil - velice si vážím ježků i spolků pro jejich krmení). Ale např. volba Libora Ambrozka, poslance za KDU-ČSL, předsedou Českého svazu ochránců přírody, byla podle mého názoru již za hranicí únosnosti. Pro věrohodnost organizací typu Hnutí DUHA, Děti Země či Greenpeace, tedy organizací často vedoucích "politické" kampaně, by jakékoli spojení jejich čelných představitelů s nějakou politickou stranou představovalo skutečně smrtící polibek. Držím Honzovi Beránkovi i dalším osloveným palce, aby vábení poslaneckých křesel dokázali odolat.

---

reklama

---