David Vačkář, Stuart Butchart, Ben ten Brink: Globální biodiverzita: podfuk s hausnumery?

Se zájmem jsme zaznamenali zasvěcený rozhovor Ekolistu s Davidem Storchem, který byl pod názvem Odhady poklesu globální biodiverzity jsou naprostá hausnumera zveřejněn 17. ledna. Názorů Davida Storcha si vážíme a považujeme ho za jednoho z předních makroekologů světového formátu, přesto se ne plně ztotožňujeme s jeho názorem na globální ukazatele biodiverzity, navíc podtrženým titulkem celého rozhovoru, a cítíme jako svoji povinnost na něj reagovat. Domníváme se, že se jednalo o snahu přiblížit veřejnosti naše omezené znalosti o rozsahu biodiverzity na planetě, stejně jako naše omezené znalosti celkových trendů biodiverzity, což nezpochybňujeme. Nicméně protože Ekolist slouží především jako informační a popularizační médium a ne všichni čtenáři jsou experty na biodiverzitu, mohlo by na základě některých vyjádření Davida Storcha dojít k nedorozuměním. Například jeho vyjádření, že ukazatele úbytku globální biodiverzity jsou „hausnumera“ by mohlo pro méně znalé čtenáře znít tak, že si tvůrci těchto globálních indexů vše takříkajíc „vycucali z prstu“, což rozhodně neodpovídá skutečnosti.

Na první pohled by se mohlo zdát, že jakékoliv hodnocení globální biodiverzity je z hlediska „tvrdé ekologie“ nesmyslné. Na druhé straně ovšem nelze ignorovat snahy „změřit“ globální trendy biodiverzity, které se objevily a rozvíjely v posledních 20-30 letech a stojí za nimi seriózní práce celých týmů. Nepovažujeme rozhodně tyto výroky Davida Storcha za snahu zpochybnit samotný smysl ochrany biodiverzity. Nakonec i nedávný komentář v časopise The Economist týkající se dalšího zaměření ochrany biodiverzity konstatoval, že by se měla věnovat více lokalizovanému úsilí spíše než globální diskuzi. Nicméně v určitých ohledech by si výrok Davida Storcha o hausnumerech zasloužil rozhodně větší zdůvodnění či vysvětlení. Pokud bychom totiž globální indikátory biodiverzity mohli definovat jako „hausnumera“, jednalo by se patrně o „další globální podfuk“, tentokrát s poklesem biodiverzity.

Uveďme alespoň stručně kontext rozvoje globálních ukazatelů biologické rozmanitosti. Většina těchto aktivit je spojena s Úmluvou o biologické rozmanitosti (CBD), která ve svém strategickém plánu formulovala ambiciózní (a možná i trochu naivní) cíl zpomalit výrazně rychlost úbytku biodiverzity do roku 2010 jakožto příspěvek ke snížení chudoby a ku prospěchu života na Zemi. Samozřejmě téměř okamžitě vyvstala potřeba tento cíl nějakým způsobem vyhodnotit. V rámci CBD byly k hodnocení tohoto cíle přijaty některé existující indikátory biodiverzity či doporučen rozvoj nových ukazatelů (v Evropě je tento proces znám jako SEBI 2010 a byl předloni oceněn jako jedna z nejlepších myšlenek ochrany přírody, protože jak říká známé pořekadlo – co nelze změřit, to nelze řídit).

Mezi přijaté globální ukazatele patří například známý index živoucí planety (Living Planet Index) publikovaný pravidelně spolu s vývojem globální ekologické stopy ve zprávách WWF a Global Footprint Network, dále třeba index vývoje ohrožených druhů založený na červených seznamech IUCN či v globálních modelech používaný index průměrné druhové početnosti. Tyto indexy ukazují v úhrnu ochuzování globální biodiverzity, ale pokud je rozložíme na jednotlivé součásti, obrázek může být komplikovanější. Například index živoucí planety ukazuje výrazný nárůst biodiverzity pro severní polokouli (zejména palearktické biogeografické oblasti), pravděpodobně způsobený regenerací některých sledovaných populací z důvodu jejich přísnější ochrany. Naopak mořský trofický index, rovněž používaný k hodnocení stavu globální biodiverzity a ukazující setrvalé zdecimování oceánů, někteří odborníci nepokládají za příliš vhodný, protože je založený na evidenci rybářských úlovků a nikoliv na celkových populačních datech.

Klíčové otázky a odpovědi

Zároveň k výše předloženému přiblížení situace v oblasti rozvoje globálních indikátorů jsme si položili 3 vzájemně se prolínající otázky, na které se zároveň pokoušíme stručně odpovědět:

1) Nakolik můžeme brát odhady poskytované globálními ukazateli biodiverzity vážně?
Autoři tohoto příspěvku jsou přesvědčeni, že trendy ukazované globálními indikátory biodiverzity jsou s vysokou mírou jistoty platné a lze je tedy brát dostatečně vážně. Naše přesvědčení vychází z toho, že obrázek globálního úbytku biodiverzity se všeobecně odráží ve vícero ukazatelích založených na různých datech. Samozřejmě vstupní data jsou jedním z hlavních omezení globálních ukazatelů a pro některé významné skupiny či populace se data teprve začínají systematicky sbírat. Vzhledem k nedostatku dat je například indikátor průměrné druhové početnosti sestaven tak, že může být modelován nejen na údajích o biodiverzitě, ale rovněž na základě údajů o zátěži ekosystémů, jako jsou změny využití území, depozice dusíku, fragmentace či změna klimatu. Nicméně je nasnadě, že pokud například globální index živoucí planety klesá o zhruba 0,7% ročně od roku 1970, neznamená to, že by biodiverzita klesala všude tímto tempem (viz zmiňované více než příznivé trendy palearktické oblasti).

2) Jsou tyto indexy z nějakého pohledu předpojaté (například upřednostněním klesajících populací před narůstajícími)?
Některé z globálních indexů jsou rozhodně méně přesné či více předpojaté, tuto skutečnost nezpochybňujeme, ale celkový obrázek je v podstatě konzistentní. Příčiny nepřesnosti či předpojatosti indikátorů jsou různé, ale jednou z hlavních je skutečnost, že většina dostupných dat pochází z oblastí mimo tropy. Tropické oblasti jsou přitom z hlediska biodiverzity nejbohatší a z hlediska současného socioekonomického vývoje značně vystavené tlaku lidské společnosti. Souvisejícím ukazatelem je například ztráta lesa v tropických oblastech, kdy stále v mnoha zemích rychlost odlesňování přesahuje 1 % lesního pokryvu ročně. Naopak mírný nárůst lesů na severní polokouli může souviset s již zmiňovaným příznivým růstem biodiverzity pro palearktickou oblast. Nicméně kvantitativní hodnocení i anekdotická evidence, které máme k dispozici ukazují, že rychlost poklesu biodiverzity by mohla být ve skutečnosti ještě větší, než se jeví z globálních ukazatelů. Pokud o odhadech poskytovaných globálními indikátory biodiverzity můžeme tedy něco skutečně prohlásit, pak to, že nejsou přemrštěné, spíše naopak současnou a hlavně budoucí situaci poněkud podhodnocují. Například index živoucí planety v současnosti vychází z údajů o téměř 8 000 populací a neznáme důvod, který by nám zabránil tvrdit, že se jedná o nejlepší dostupnou informaci o trendech biodiverzity v globálním měřítku.

3) Jaká je role globálních indexů biodiverzity z hlediska jejich vědecké spolehlivosti a uplatnění při rozhodování v ochraně přírody?
Význam globálních indexů biodiverzity není zdůvodnitelný pouze na základě vědeckých kritérií. Způsoby výpočtu a výsledky všech hlavních globálních ukazatelů jsou sice publikovány v seriózních vědeckých časopisech (namátkou Science, Nature, Conservation Biology, PLoS Biology apod.) či prošly poměrně rozsáhlou diskuzí, takže je nelze rozhodně hodnotit pouze na základě Living Planet Report či informací z novin. Nicméně jedním z hlavních cílů těchto ukazatelů je rovněž poskytnout nástroj odpovědným lidem a institucím (politikům, státní správě) stejně jako veřejnosti, jak snížit rychlost ztráty biodiverzity či tuto ztrátu úplně zastavit. S trochou nadsázky lze říci, že pokud indikátory poskytují alespoň řádově správné odhady postihující příčiny ztráty biodiverzity, z hlediska politického rozhodování je to dostačující. Například průměrná druhová bohatost používaná v globálních modelech určitě neposkytuje perfektní informaci o hojnosti druhů odpovídající člověkem neovlivněnému stavu, ale dává nám vodítko ohledně podílu jednotlivých hnacích sil na ztrátě biodiverzity a tím tedy i odhadu podílu, kterým mohou přispět různé politické alternativy ke zmírnění poklesu biodiverzity. O metodických podrobnostech indexů lze pak vést diskuzi na stránkách výše zmíněných časopisů.

Závěr

Samozřejmě lze vždy poměrně lehce prohlásit, že ten či onen indikátor je „hausnumero“, protože indikátory z podstaty věci neposkytují kompletní údaje. Stejně tak bychom mohli prohlásit, že odhady hrubého domácího produktu (HDP) či například odhady globální primární produktivity (NPP) jsou „hausnumera“. Tak to však samozřejmě není, stejně jako v případě indikátorů biodiverzity. Za těmito odhady stojí modely či standardizované „účetní“ a monitorovací systémy, které zajišťují jejich hodnověrnost a reprodukovatelnost. Iniciativy a programy ke zpřístupnění a rozšíření znalostí o biodiverzitě se také neustále zintenzivňují, kromě programů zapojujících veřejnost, jako je sčítání ptáků či motýlů v Evropě či sledování obojživelníků ve Spojených státech, lze zmínit například nově utvářenou síť sledování biodiverzity GEO BON. Tato síť by měla poskytnout informační podporu nově vytvořenému Mezinárodnímu panelu pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES). V neposlední řadě indikátory biodiverzity poskytují základ pro ekonomické hodnocení ztráty biodiverzity, což je obsahem další významné iniciativy Ekonomika ekosystémů a biodiverzity (TEEB).

Podobně jako například u HDP či podobných ukazatelů, podle kterých se společnost běžně orientuje, i u indikátorů globální biodiverzity víme o jejich nedostatcích či omezeních. Ale to v žádném případě neznamená, že tyto ukazatele nejsou směrodatné či věrohodné. A nemělo by nám to bránit se podle nich řídit, alespoň do té doby, než budeme mít k dispozici dokonalejší ukazatele. A nakonec se můžeme ptát i obráceně – pokud biodiverzita doopravdy klesá, jsou globální indexy „hausnumera“?

---

reklama

---