Jan Stejskal: Diagnóza: Jiří X. Doležal
Představa, že by "správňáky" novozélandský soud uznal vinnými pouze kvůli "hlášce" "blbečků" z Čech, je otřesná a v takovém případě by měl JXD co nejrychleji uvědomit Amnesty International. Sám bych řekl, že budou-li odsouzeni, pak nejspíš za to, že porušili novozélandské zákony (nebo budou osvobozeni, třeba nic nezákonného neprovedli). Výsledek bude každopádně dílem "odborníků" (před kterými se JXD prohýbá úctou), nikoliv nějakých troubů, kteří věci nerozumějí, jak se snaží JXD doložit. Jen dodatek - "udání" z Čech zřejmě také přišlo od nějakého "odborníka" nebo "profesionála". Sedět v base ale jistě není nic příjemného, je možné, že jde o pouhé nedorozumění, takže oběma zadrženým přeji co nejrychlejší návrat domů.
Naprostá většina ochránců přírody (tedy i "blbečků") samozřejmě ví, že chránit se mají hlavně místa, kde ohrožené druhy přežívají (biotopy). Snad jen příznivci Doležalových myšlenek by si mohli myslet, že zvířatům nejvíc prospívá týrání v cirkusech. Úsilí chránit biotopy také mezi ochranáři jednoznačně převládá. Důvod, proč se navíc snaží zabránit obchodu s těmi nejohroženějšími druhy, je prostý.
Často jim nehrozí sežrání od místních lidí, jak tvrdí Doležal, ale odchycení a odvoz někomu bohatšímu (ten bohatší nepochybně může žrát i něco jiného - bohužel je ale přesvědčen, že on si zaslouží jíst právě šimpanze bez ohledu na to, jestli je vyhubí). Podobně dřevo z nelegálního kácení pralesů (kvůli kterému mizí kvanta živočišných i rostlinných druhů) nepotřebují místní lidé na své chýše, ale obsedantní odpůrci ochrany přírody a "běžní konzumenti" na vybavení svých luxusních obýváků. Ti všichni vydělávají na tom, že dřevo "pochází ze zemí, kde nejsme schopni ochránit lidi," jak píše Doležal. Domorodci mají z těchto kšeftů zpravidla jen minimální příjem a nezřídka jsou kvůli nim oběťmi násilí. I proto byl například na podzim 2002 omezen mezinárodní obchod s mahagonem. Pokud JXD touží po plném obnovení obchodu například se slonovinou, tak podporuje také návrat teroristických pytláckých band do krajiny východní Afriky. Ty jistě k ochraně místního obyvatelstva velmi přispějí.
Zkusme na chvíli přistoupit na Doležalův typ "žurnalismu" a se stejnou dávkou demagogie si představme svět, po kterém touží. Země je pokryta hustou sítí "dopravních tepen", mezi nimiž degenerují poslední zbytky zvířat. Šestiprsté vesnické děti výskají na skládce jaderného odpadu. O nic takového nestály, atomoví demokrati z nasvícených velkoměst jim ale nedali na vybranou. Kvůli sajrajtu ve vzduchu se ve městech nedá dýchat bez respirátorů a v zemi už neteče jediný potok, z kterého by se mohl člověk napít, aniž by riskoval otravu. V tomto zjevně zdravém prostředí jsou po návrhu JXD považováni ochránci přírody za nemocné osoby a nabádány k léčbě. Sám JXD společně s dalšími racionalisty rozjel byznys. Založil krámek s východním zbožím, ve kterém nabízí tygří penisy, medvědí žluč a podobné lahůdky - zaručené to medikamenty, z nichž některé mají senzační afrodiziakální účinek. Všeobecně vládne představa, že zvířata nemají ve volné přírodě co dělat, jejich místo je na talíři, případně v teráriích kalifornských miliardářů.
Na rozdíl od JXD bych v takovém světě žil velmi nerad. Mít rád zvířata a snažit se, aby mohla žít ve volné přírodě, není nic nenormálního. Stejně tak je přirozené mít rád stromy, kytky nebo třeba hustý, neprostupný les. Vstřícnost a šetrnost k prostředí, ve kterém žijeme, není věc, za kterou bychom se měli stydět. A už vůbec to není patologický postoj, který by se měl léčit medikací, jak říká JXD.
Soudě podle narážek v jiných článcích, medikoval JXD během svého života až až. Moc to nepomohlo, ve svém článku si dokonce popletl ochranu přírody s domácími porody. Ostatně nutkání opatřit každý článek pseudopsychologickými portréty aktérů by při troše dobré vůle na nějakou pěknou diagnózu také stačilo, ne?
Pozn. aut.: Chcete-li si přečíst věcný článek poukazující na problémy omezení mezinárodního obchodu s ohroženými druhy, pak zkuste Lidovky zde.
reklama
