Jan Skalík: Dobré a špatné zprávy z Kodaně

Je půl sedmé ráno. V rozzářeném voze metra přivírám oči, chce se mi ještě spát. Přesto si po chvíli nemůžu nevšimnout barevné fotografie, která pokrývá polovinu titulní stránky Hospodářských novin v rukách pána naproti. Tučný titulek u ní říká „Dánové pozatýkali 1000 ekologických aktivistů“ a na noční fotce je znát zástupy těžkooděnců tyčící se nad desítkami na zemi spoutaných lidí. Říkám si, že to byl asi jen sen, že jsem se asi právě vrátil z úplně jiné Kodaně. V sobotu 12. prosince se v dánském hlavním městě konala největší z několika desítek manifestací roztroušených po celém světě. Všechny měly společné téma: požadovaly po státnících, aby v Kodani během probíhající konference o klimatu uzavřeli férovou, odvážnou a právně závaznou dohodu. Podle vědeckých zpráv zveřejněných po zásadní čtvrté zprávě klimatického panelu IPCC z roku 2007 se totiž zdá, že únosné oteplení, které ještě nespustí přírodní řetězovou reakci je pouze 1,5 a ne očekávané 2 stupně Celsia. Koncentrace oxidu uhličitého, který přibývá v atmosféře rychlostí 2 ppm za rok, již limitně dosahuje 400 ppm. Pro udržení Země tak, jak ji známe, je ale zřejmě třeba se vrátit ke koncentraci 350 ppm – tedy téměř na půl cesty zpět k jejím předindustriálním hodnotám.

Že cesta k celosvětové dohodě, znamenající tak výraznou změnu našeho životního stylu, nebude procházkou růžovou zahradou, odhadovali poslední dobou všichni. Realita na severské konferenci je přesto ještě o něco zamrzlejší: bohaté země v čele s USA, Kanadou, či zeměmi EU se brání výrazným závazkům k omezení svých vlastních emisí, a zároveň odmítají poskytnout rozvojovému světu dostatečné peníze na čisté technologie a na opatření proti dopadům změny klimatu. Světoví zbohatlíci – včetně České republiky – tak v podstatě brání řešení, které, přijde-li nejpozději v následujícím roce a zvrátí-li růst emisí už během následujících pěti let, může podle vědců znamenat skutečně poslední šanci zabránit nezvratným – a vpravdě děsivým – změnám.

Dánové, Němci, Francouzi, či Britové tohle dobře vědí. V téměř stotisícovém davu, který naplnil v sobotním poledni náměstí před dánským parlamentem, se česká skupinka čítající několik desítek duší proto snadno ztratila. Po chvíli naplněné proslovy pak tento několikakilometrový zástup vyrazil na okraj města k Bella Center, kde se mezinárodní klimatické zasedání odehrává. Těch sto tisíc lidí by se těžko dalo zařadit do jednoho balíku: ulicemi procházeli patnáctiletí i sedmdesátiletí, komunisté i anarchisté, zelení, duhově pruhovaní, andělé, maminky s kočárky, lední medvědi, klaunové, psi, cyklisté. O jednotnost názoru ale nouze nebyla, všichni volali „Chceme klimatickou spravedlnost!“ A tak těžce odění policisté bránící vlastními těly výlohy McDonald’s byli spíše pro smích. Na sto tisíc lidí žádalo spravedlnost, nikoli bezpráví.

O spravedlnost se nežádalo ale jen křikem a na ulici. Po celé dva týdny konání konference Spojených národů je pro veřejnost v Kodani přístupná i paralelní konference Klimaforum09, během níž se už vystřídaly desítky v několika sálech současně probíhajících debat, přednášek a seminářů. V neděli 13. prosince se panelu o zemědělství ve vztahu ke klimatu zúčastnila například i indická aktivistka Vandana Shiva, známá za svůj odpor proti kolonialismu geneticky modifikovaných osiv. Z perspektivy pulzujícího centra bylo patrné, že změna klimatu není vůbec jen jedním ze světových problémů, ale že je - a bude - součástí příčin problémů mnoha. Klimatem to netepalo jen v temperovaných místnostech, ale i na chladivých kodaňských náměstích. K vidění byly doslova desítky výstav fotografií, uměleckých expozic a stánků vztahujících se ke změně podnebí.

Vinit právě jen dnešní česká média z toho, že je pro ně jeden demonstrant s kamenem vděčnějším námětem pro reportáž, než desetitisíce bez kamenů, by asi bylo bláhové – senzace táhly vždycky. S ohledem na to, že zřejmě mnoho času na řešení klimatické krize nezbývá, se ale přeci jen zdá role médií o něco odpovědnější a podstatnější, než je běžné. Takřka dvě a půl hodiny dálniční kontroly, která zjišťovala zda v batůžcích nemáme kromě chlebů se sýrem i bomby, jsem strávil čtením aktuálního čísla Guardianu. Bylo po střechu plné články, analýzami, reportážemi i komentáři týkajícími se klimatu. V Česku se naproti tomu často ze stránek nejčtenějších deníků dozvídáme, že se snad ani neotepluje, že je klimatologie zdiskreditována uniklými emaily, a že rozumnější je vyčkávat. Na to nelze reagovat jinak, než stručně: No hamba!

Problém české mediální scény asi přes noc nezmizí. Co ale můžeme udělat už dnes je, že si jej pojmenujeme. Srovnání se západními médii k tomu jen vybízí. Dokud si totiž česká hlavní média budou brát za vzor, jak referovat o klimatické změně, spíše Rusko, než západ, těžko může dojít k tomu, aby náš hlas nejen na kodaňské konferenci někdo zaslechnul – natož pak bral vážně.

---

reklama

---