Mgr. Marta Nováková: Ekofilm letos poprvé i v Českých Budějovicích
31.10.2003
Letošní již 29. ročník Mezinárodního filmového festivalu o životním prostředí, přírodním a kulturním dědictví Ekofilm se konal (jak čtenáři EkoListu po drátě dobře vědí) od 6. do 12. října a jeho návštěvníci zde mohli zaznamenat několik novinek, které nejstarší evropskou přehlídku svého druhu obohatily.
Významnou změnu zaznamenala samotná organizace festivalu. Po šesti letech, kdy se program odehrával pouze v malebném Českém Krumlově byla část promítání a seminářů rozšířena do Českých Budějovic. Univerzitní město, jehož některé fakulty se věnují do značné míry právě oblasti životního prostředí, ocenilo zejména promítání filmů spojené s besedami. Bohužel zde byla poněkud slabší účast veřejnosti na odborných seminářích. Možná i proto, že akce musely být bohužel na poslední chvíli přemístěny z Jihočeské univerzity do prostor Informačního centra Evropské unie, které Ekofilm přijalo s nadšením. Dobře se organizátorům spolupracovalo s kinem Kotva, kde probíhalo promítání. Toto kino bylo také místem, kde se obyvatelé krajského města a zejména studenti převážně s festivalovým děním seznamovali. Tradiční program, včetně slavnostního závěrečného večera, se ale odehrával i letos v Českém Krumlově.
Na Ekofilmu 2003 se sice tu a tam nostalgicky zavzpomínalo na staré „ostravské“ časy, kde se vedly diskuse poněkud bouřlivější, ale témata seminářů i filmy byly ryze současné. Za všechny jmenujme alespoň besedy s tématikou Evropské unie a životního prostředí, Naturu 2000, diskusi o možnostech podnikání v obnovitelných zdrojích energie u nás či seminář o výzkumu a povodních.
Tématicky nejzajímavějším byl zřejmě pro řadu festivalových návštěvníků seminář s názvem Je ekologie v televizi vítané téma? Na něm se v Zrcadlovém sále českokrumlovského zámku sešli v sobotu odpoledne tvůrci, zástupci FITESu, České a Slovenské televize i diváci a diskutovali o možnostech – jak realizačních, finančních nebo i „pouze“ o možných zdrojích inspirace – jaké má nebo by mohla mít televizní tvorba v ekologické oblasti. Kdo se v poslední době alespoň trochu těmito otázkami zabýval, tomu bylo jasné, že se zde jen těžko dočkáme závěru, přestože například Česká televize vyslala na besedu šéfproducenta Centra publicistiky, dokumentaristiky a vzdělávání Damiána Kaušitze. Nicméně otázky a plány i kritické poznámky a reakce některých diskutujících i účastníků z řad nezávislých tvůrců i nevládních organizací byly přínosem letošního Ekofilmu již proto, že zde zazněly hlasy, které stále čekají na okamžik, až se ekologie v České televizi stane skutečně plnohodnotným tématem a nebude se omezovat na pouhou dvacetiminutovku týdně či převzaté pořady. Při besedě se potvrdilo, že současný Ekofilm může skutečně být nejen přehlídkou kvalitní dokumentární filmové tvorby, ale vrátit dobrou úroveň i setkávání odborníků vědců i zástupců státní správy se zainteresovanou i laickou veřejností. A stačí k tomu jen málo – zvolit atraktivní téma, najít garanta, pokud možno schopného a nezávislého moderátora a vhodné odborníky, kteří, ač nestojí na jedné straně barikády, umí prezentovat jasně a srozumitelně své názory.
To se zdařilo rovněž na semináři o ukládání jaderného odpadu pod názvem „Kam s ním?“, kde vedle sebe usedli poradce ministra životního prostředí Ing. Dalibor Stráský s Ing. Eduardem Sequensem z Hnutí CALLA, RNDr. Josefem Procházkou z České geologické služby, RNDr. Františkem Wollnerem ze Správy úložišť radioaktivního odpadu a Zdeňkem Černým, starostou obce Nadějkov, která je jednou z uvažovaných lokalit pro vhodné úložiště u nás.
To jsou však pouhé dva příklady za všechny besedy, kterých na Ekofilmu bylo letos celkem 15, z nichž 10 lze považovat za semináře odborné a zbytek za doplňkové či zábavné. Přestože českokrumlovský zámek na semináře nabídl kouzelné prostředí zrcadlového sálu, organizátoři se snažili vybavit vše odpovídající technikou a garanti najít ty nejlepší experty, někdy se zdálo, že se ze sálu vytratily kritické hlasy posluchačů, kteří mají zájem dozvědět se o problémech co nejvíce. Zkrátka, vzpomínky na atmosféru v Ostravě sem pronikaly zcela právem a v příštích letech bude třeba právě do této, dříve velice populární části festivalu, rázněji zasáhnout. Kritičtí, ale zároveň zainteresovaní a do tématu zapálení diváci a diskutéři festivalu chybí – snad pomůže i to, že se Ekofilm dostal i k Budějovičákům.
Naopak živo a plno bylo při večerních besedách, které měly své společenské poslání.
Velice příjemný byl jeden z večerů v Českých Budějovicích, kdy se festivaloví hosté mohli setkat s autory filmů o „šumných městech“ Davidem Vávrou a Radovanem Lipusem. K zajímavostem patřilo i promítání seriálu Paměť stromů a beseda s tvůrci PhDr. Marií Hruškovou a Bedřichem Ludvíkem, k tradičním „tahákům“ patřila i debata se Stevem Lovečkem Lichtagem. Jeho hostem byl tentokrát Jakub Wagner, mladý muž který se ač zajímavým, tak pro ekology velice sporným způsobem, zabývá chytáním sumců. Na této debatě se pěkně ukázalo, jakou může kontroverzní téma vyvolat živou a zajímavou diskusi.
Návštěvníci Ekofilmu letos mohli využít i dalších, zde zcela nových služeb. Úspěšná byla ochutnávka bio produktů zdravé výživy spojená s jejich prodejem, kterou v prostorách zámku uspořádal českobudějovický Country-life. Dopravu do Budějovic i Krumlova pak usnadnil příjemně tichý, protože zemním plynem poháněný Ekobus, který sem po dobu konání festivalu zavedl zdarma pravidelnou linku.
Ale protože se jedná hlavně o festival filmový, vraťme se k tomu nejdůležitějšímu. V letošním roce festival nezlomil žádný rekord. Přihlášeno bylo 139 filmů z 22 zemí. Do soutěže jich výběrová komise doporučila 51. Téměř jako vždy je třeba dodat, že výběr nebyl vůbec jednoduchý a do soutěže se nedostaly některé velice zajímavé pořady stojící za shlédnutí. A tak za všechny jmenujme alespoň tradiční nádherné přírodní snímky rakouské a německé kolekce.
Tradice nebyla porušena a nejvíce filmů pochopitelně přihlásili naši tvůrci – 49. Ani toto číslo však nebylo vzhledem k minulosti rekordní. Druhým státem v počtu přihlášených filmů bylo Německo s 18 filmy, Slovensko se 14 a překvapila Indonésie s 8 pořady. Poměrně dost snímků přihlášených v letošním roce bylo zaměřených na ochranu přírody a životní styl.
Tématicky byly v letošním festivalovém roce absolutním hitem číslo jedna ptáci. Nutno dodat, že všechny filmy s touto tématikou byly vydařené ale faktem je, že všechny převyšoval polský snímek režiséra Krystiana Matyska Zobákem i drápem, který zcela právem ohromil výběrovou komisi, mezinárodní porotu i diváky a získal Velkou cenu Ekofilmu. Nádherná hudba rámuje stylisticky velice čisté obrazové zpracování světa ptáků, hnízdících v severovýchodní oblasti Polska. Místy romantický, chvílemi akční 50 minutový snímek bez komentáře nám dává možnost alespoň na chvíli proniknout do tajemného ptačího světa, zamyslet se nad jejich houževnatostí a naším vztahem k živé přírodě.
Druhou nedůležitější cenou festivalu je Zvláštní cena poroty, kterou letos získal film Mapa míst svatých a klatých režiséra Josefa Císařovského. Jedná se o vyprávění o klíčových událostech českých myšlenkových a duchovních dějin, na jejichž podkladu jsme nenásilně vedeni k zamyšlení se nad kvalitou současného života. Po jeho shlédnutí se zeptáme sami sebe, kolik asi ve své době velice důležitých událostí se odehrálo trochu jinak, než se domníváme dnes, či kolik toho o svých dějinách ještě vůbec nevíme . V každodenním shonu si neuvědomujeme, kolik otázek z historie zasahuje do našich dnešních dnů a jak silně může již zapomenutý příběh ozvláštnit místo, kde se odehrál. Pozornost diváka tohoto snímku o hledání historických pramenů jistě upoutá i citlivé použití počítačové grafiky, které v žádném případě neodláká diváka od sledování děje.
Publicistika a zpravodajství je kategorií, od které očekáváme rychlý spád a velké napětí. Ani jednu z těchto podmínek nevynechal vítězný snímek v této kategorii Loupežná výprava do tajgy scénáristy Uda Lielischkiese. Výprava, uskutečněná díky zkorumpovaným strukturám ruského lesního hospodářství a zachycující mýcení lesů v sibiřské tajze, stojí za vidění.
Z britské triologie Budoucnost je divoká získal cenu za vědecký a vzdělávací pořad Ledový svět, který názorně modeluje, jak by vypadal svět v budoucnosti, kdyby přestali existovat lidé. Snímek je jakousi vizí skupiny vědců, kteří pomocí znalostí geologie a biologie vytvořili možnost budoucího světa.
Liškolovení – čtyřminutový animovaný snímek slovenského režiséra Michala Uhrína s vtipnou pointou si po právu odnesl cenu v kategorii volná tvorba.
Tři kruté příběhy a současně tři lidské osudy popsal ve svém snímku Tam, kde ryby spí na stromech režisér a scénárista Michael Havas. Za vyprávění o osudech lidí z dnešní Kambodže, kteří přežili teror Rudých Khmérů a hledají nový způsob života v zemi, která je jednou z nejchudších , ale zároveň je však jedním z nejúrodnějších biotopů na zemi, získal německý režisér českého původu Michael Havas Cenu za režii.
Na letošním Ekofilmu poněkud ustoupily do pozadí filmy zaměřené na technickou ochranu životního prostředí. Příběh dvou mladých lidí řešících po svém a velice vtipně svůj spor s elektrárenskou společností je nesmírně originální. Napříč starostmi všedního dne lze vyfabulovat příběh, který propaguje alternativní energetické zdroje. Cena za scénář putovala do Izraele Shaharu Cohenovi.
Nejen o životním prostředí, ale i o kulturním dědictví je Ekofilm. Bohužel v letošním roce se zde objevilo filmů s touto tématikou málo. Kvantita však v tomto případě byla nahrazena kvalitou a rakouský dokument o vídeňském královském paláci Schönbrunnu, který je obklopen nádherným parkem a první evropskou zoologickou zahradou nezískal cenu za kameru náhodou.
Cena Ministerstva životního prostředí zůstala doma. Získala ji Česká televize Brno za snímek Mineralog Vojtěch Bárta z cyklu NEHASIT, HOŘÍM!, který pojednává o výrazných mladých osobnostech posedlých svým koníčkem.
Cenu města Český Krumlov získal kouzelný německý film o existenci vzácného modrého papouška ara v brazilské přírodě. Touha člověka neustále si něco přisvojovat ohrozila natolik svobodu a budoucnost papouška v přírodě, že hrozilo jeho vyhynutí.. Modrý zázrak – papoušek v ohrožení je příběhem o cestě člověka, který se vydává za papoušky do Brazílie, kde se setkává i s dalšími druhy zvířat a ptáků.
Přímo ve vlastním kraji pak zůstala Cena Jihočeského kraje, kterou hejtman Jan Zahradník předal Soukromé vyšší odborné škole filmové v Písku za nápaditou kolekci studentských filmů převážně s tématikou životního stylu.
Cenu hlavního partnera festivalu – ČSOB, a.s. získal snímek Jakuba Sommera za dokumentární horor své doby s názvem Maj Compjutr. Na pozadí příběhů čtyř mladých lidí rozdílného profesního zaměření ztvárnil problém počítačové závislosti.
29. festivalový ročník festivalu Ekofilm skončil. Na závěrečném večeru v Maškarním sále Krumlovského zámku, kterého se zúčastnilo mnoho čestných hostů, včetně ministra životního prostředí Libora Ambrozka, byla udělena i poslední cena. Ceremoniál byl příjemně obohacen o předávání cen dětem, které se zúčastnily výtvarné soutěže s názvem Co nám voda dává a bere, jejichž kresby byly po dobu konání festivalu na zámku vystaveny.
Po tradiční nedělní dopolední přehlídce vítězných snímků se rozjeli i ti poslední hosté do svých domovů. Co zbývá dodat?
Snad jenom malé, ale nijak skromné přání festivalu, který je svého druhu nejstarším v Evropě je rovněž jedním ze zakládajících členů festivalu ECOMOVE, který sdružuje přehlídky stejného zaměření. Do 30. ročníku hodně nápaditých filmů a inspirace filmařům, pevné nervy organizátorům, ale zejména co nejvíc spokojených festivalových diváků.
reklama
Na Ekofilmu 2003 se sice tu a tam nostalgicky zavzpomínalo na staré „ostravské“ časy, kde se vedly diskuse poněkud bouřlivější, ale témata seminářů i filmy byly ryze současné. Za všechny jmenujme alespoň besedy s tématikou Evropské unie a životního prostředí, Naturu 2000, diskusi o možnostech podnikání v obnovitelných zdrojích energie u nás či seminář o výzkumu a povodních.
Tématicky nejzajímavějším byl zřejmě pro řadu festivalových návštěvníků seminář s názvem Je ekologie v televizi vítané téma? Na něm se v Zrcadlovém sále českokrumlovského zámku sešli v sobotu odpoledne tvůrci, zástupci FITESu, České a Slovenské televize i diváci a diskutovali o možnostech – jak realizačních, finančních nebo i „pouze“ o možných zdrojích inspirace – jaké má nebo by mohla mít televizní tvorba v ekologické oblasti. Kdo se v poslední době alespoň trochu těmito otázkami zabýval, tomu bylo jasné, že se zde jen těžko dočkáme závěru, přestože například Česká televize vyslala na besedu šéfproducenta Centra publicistiky, dokumentaristiky a vzdělávání Damiána Kaušitze. Nicméně otázky a plány i kritické poznámky a reakce některých diskutujících i účastníků z řad nezávislých tvůrců i nevládních organizací byly přínosem letošního Ekofilmu již proto, že zde zazněly hlasy, které stále čekají na okamžik, až se ekologie v České televizi stane skutečně plnohodnotným tématem a nebude se omezovat na pouhou dvacetiminutovku týdně či převzaté pořady. Při besedě se potvrdilo, že současný Ekofilm může skutečně být nejen přehlídkou kvalitní dokumentární filmové tvorby, ale vrátit dobrou úroveň i setkávání odborníků vědců i zástupců státní správy se zainteresovanou i laickou veřejností. A stačí k tomu jen málo – zvolit atraktivní téma, najít garanta, pokud možno schopného a nezávislého moderátora a vhodné odborníky, kteří, ač nestojí na jedné straně barikády, umí prezentovat jasně a srozumitelně své názory.
To se zdařilo rovněž na semináři o ukládání jaderného odpadu pod názvem „Kam s ním?“, kde vedle sebe usedli poradce ministra životního prostředí Ing. Dalibor Stráský s Ing. Eduardem Sequensem z Hnutí CALLA, RNDr. Josefem Procházkou z České geologické služby, RNDr. Františkem Wollnerem ze Správy úložišť radioaktivního odpadu a Zdeňkem Černým, starostou obce Nadějkov, která je jednou z uvažovaných lokalit pro vhodné úložiště u nás.
To jsou však pouhé dva příklady za všechny besedy, kterých na Ekofilmu bylo letos celkem 15, z nichž 10 lze považovat za semináře odborné a zbytek za doplňkové či zábavné. Přestože českokrumlovský zámek na semináře nabídl kouzelné prostředí zrcadlového sálu, organizátoři se snažili vybavit vše odpovídající technikou a garanti najít ty nejlepší experty, někdy se zdálo, že se ze sálu vytratily kritické hlasy posluchačů, kteří mají zájem dozvědět se o problémech co nejvíce. Zkrátka, vzpomínky na atmosféru v Ostravě sem pronikaly zcela právem a v příštích letech bude třeba právě do této, dříve velice populární části festivalu, rázněji zasáhnout. Kritičtí, ale zároveň zainteresovaní a do tématu zapálení diváci a diskutéři festivalu chybí – snad pomůže i to, že se Ekofilm dostal i k Budějovičákům.
Naopak živo a plno bylo při večerních besedách, které měly své společenské poslání.
Velice příjemný byl jeden z večerů v Českých Budějovicích, kdy se festivaloví hosté mohli setkat s autory filmů o „šumných městech“ Davidem Vávrou a Radovanem Lipusem. K zajímavostem patřilo i promítání seriálu Paměť stromů a beseda s tvůrci PhDr. Marií Hruškovou a Bedřichem Ludvíkem, k tradičním „tahákům“ patřila i debata se Stevem Lovečkem Lichtagem. Jeho hostem byl tentokrát Jakub Wagner, mladý muž který se ač zajímavým, tak pro ekology velice sporným způsobem, zabývá chytáním sumců. Na této debatě se pěkně ukázalo, jakou může kontroverzní téma vyvolat živou a zajímavou diskusi.
Návštěvníci Ekofilmu letos mohli využít i dalších, zde zcela nových služeb. Úspěšná byla ochutnávka bio produktů zdravé výživy spojená s jejich prodejem, kterou v prostorách zámku uspořádal českobudějovický Country-life. Dopravu do Budějovic i Krumlova pak usnadnil příjemně tichý, protože zemním plynem poháněný Ekobus, který sem po dobu konání festivalu zavedl zdarma pravidelnou linku.
Ale protože se jedná hlavně o festival filmový, vraťme se k tomu nejdůležitějšímu. V letošním roce festival nezlomil žádný rekord. Přihlášeno bylo 139 filmů z 22 zemí. Do soutěže jich výběrová komise doporučila 51. Téměř jako vždy je třeba dodat, že výběr nebyl vůbec jednoduchý a do soutěže se nedostaly některé velice zajímavé pořady stojící za shlédnutí. A tak za všechny jmenujme alespoň tradiční nádherné přírodní snímky rakouské a německé kolekce.
Tradice nebyla porušena a nejvíce filmů pochopitelně přihlásili naši tvůrci – 49. Ani toto číslo však nebylo vzhledem k minulosti rekordní. Druhým státem v počtu přihlášených filmů bylo Německo s 18 filmy, Slovensko se 14 a překvapila Indonésie s 8 pořady. Poměrně dost snímků přihlášených v letošním roce bylo zaměřených na ochranu přírody a životní styl.
Tématicky byly v letošním festivalovém roce absolutním hitem číslo jedna ptáci. Nutno dodat, že všechny filmy s touto tématikou byly vydařené ale faktem je, že všechny převyšoval polský snímek režiséra Krystiana Matyska Zobákem i drápem, který zcela právem ohromil výběrovou komisi, mezinárodní porotu i diváky a získal Velkou cenu Ekofilmu. Nádherná hudba rámuje stylisticky velice čisté obrazové zpracování světa ptáků, hnízdících v severovýchodní oblasti Polska. Místy romantický, chvílemi akční 50 minutový snímek bez komentáře nám dává možnost alespoň na chvíli proniknout do tajemného ptačího světa, zamyslet se nad jejich houževnatostí a naším vztahem k živé přírodě.
Druhou nedůležitější cenou festivalu je Zvláštní cena poroty, kterou letos získal film Mapa míst svatých a klatých režiséra Josefa Císařovského. Jedná se o vyprávění o klíčových událostech českých myšlenkových a duchovních dějin, na jejichž podkladu jsme nenásilně vedeni k zamyšlení se nad kvalitou současného života. Po jeho shlédnutí se zeptáme sami sebe, kolik asi ve své době velice důležitých událostí se odehrálo trochu jinak, než se domníváme dnes, či kolik toho o svých dějinách ještě vůbec nevíme . V každodenním shonu si neuvědomujeme, kolik otázek z historie zasahuje do našich dnešních dnů a jak silně může již zapomenutý příběh ozvláštnit místo, kde se odehrál. Pozornost diváka tohoto snímku o hledání historických pramenů jistě upoutá i citlivé použití počítačové grafiky, které v žádném případě neodláká diváka od sledování děje.
Publicistika a zpravodajství je kategorií, od které očekáváme rychlý spád a velké napětí. Ani jednu z těchto podmínek nevynechal vítězný snímek v této kategorii Loupežná výprava do tajgy scénáristy Uda Lielischkiese. Výprava, uskutečněná díky zkorumpovaným strukturám ruského lesního hospodářství a zachycující mýcení lesů v sibiřské tajze, stojí za vidění.
Z britské triologie Budoucnost je divoká získal cenu za vědecký a vzdělávací pořad Ledový svět, který názorně modeluje, jak by vypadal svět v budoucnosti, kdyby přestali existovat lidé. Snímek je jakousi vizí skupiny vědců, kteří pomocí znalostí geologie a biologie vytvořili možnost budoucího světa.
Liškolovení – čtyřminutový animovaný snímek slovenského režiséra Michala Uhrína s vtipnou pointou si po právu odnesl cenu v kategorii volná tvorba.
Tři kruté příběhy a současně tři lidské osudy popsal ve svém snímku Tam, kde ryby spí na stromech režisér a scénárista Michael Havas. Za vyprávění o osudech lidí z dnešní Kambodže, kteří přežili teror Rudých Khmérů a hledají nový způsob života v zemi, která je jednou z nejchudších , ale zároveň je však jedním z nejúrodnějších biotopů na zemi, získal německý režisér českého původu Michael Havas Cenu za režii.
Na letošním Ekofilmu poněkud ustoupily do pozadí filmy zaměřené na technickou ochranu životního prostředí. Příběh dvou mladých lidí řešících po svém a velice vtipně svůj spor s elektrárenskou společností je nesmírně originální. Napříč starostmi všedního dne lze vyfabulovat příběh, který propaguje alternativní energetické zdroje. Cena za scénář putovala do Izraele Shaharu Cohenovi.
Nejen o životním prostředí, ale i o kulturním dědictví je Ekofilm. Bohužel v letošním roce se zde objevilo filmů s touto tématikou málo. Kvantita však v tomto případě byla nahrazena kvalitou a rakouský dokument o vídeňském královském paláci Schönbrunnu, který je obklopen nádherným parkem a první evropskou zoologickou zahradou nezískal cenu za kameru náhodou.
Cena Ministerstva životního prostředí zůstala doma. Získala ji Česká televize Brno za snímek Mineralog Vojtěch Bárta z cyklu NEHASIT, HOŘÍM!, který pojednává o výrazných mladých osobnostech posedlých svým koníčkem.
Cenu města Český Krumlov získal kouzelný německý film o existenci vzácného modrého papouška ara v brazilské přírodě. Touha člověka neustále si něco přisvojovat ohrozila natolik svobodu a budoucnost papouška v přírodě, že hrozilo jeho vyhynutí.. Modrý zázrak – papoušek v ohrožení je příběhem o cestě člověka, který se vydává za papoušky do Brazílie, kde se setkává i s dalšími druhy zvířat a ptáků.
Přímo ve vlastním kraji pak zůstala Cena Jihočeského kraje, kterou hejtman Jan Zahradník předal Soukromé vyšší odborné škole filmové v Písku za nápaditou kolekci studentských filmů převážně s tématikou životního stylu.
Cenu hlavního partnera festivalu – ČSOB, a.s. získal snímek Jakuba Sommera za dokumentární horor své doby s názvem Maj Compjutr. Na pozadí příběhů čtyř mladých lidí rozdílného profesního zaměření ztvárnil problém počítačové závislosti.
29. festivalový ročník festivalu Ekofilm skončil. Na závěrečném večeru v Maškarním sále Krumlovského zámku, kterého se zúčastnilo mnoho čestných hostů, včetně ministra životního prostředí Libora Ambrozka, byla udělena i poslední cena. Ceremoniál byl příjemně obohacen o předávání cen dětem, které se zúčastnily výtvarné soutěže s názvem Co nám voda dává a bere, jejichž kresby byly po dobu konání festivalu na zámku vystaveny.
Po tradiční nedělní dopolední přehlídce vítězných snímků se rozjeli i ti poslední hosté do svých domovů. Co zbývá dodat?
Snad jenom malé, ale nijak skromné přání festivalu, který je svého druhu nejstarším v Evropě je rovněž jedním ze zakládajících členů festivalu ECOMOVE, který sdružuje přehlídky stejného zaměření. Do 30. ročníku hodně nápaditých filmů a inspirace filmařům, pevné nervy organizátorům, ale zejména co nejvíc spokojených festivalových diváků.
reklama
Mgr. Marta Nováková
Autorka je vedoucí oddělení propagace ministerstva životního prostředí
Autorka je vedoucí oddělení propagace ministerstva životního prostředí
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
