Daniel Vondrouš: Ekologická diplomacie
Pokud by někdo na těchto stránkách zveřejnil zápisy z vyjednávání o našem vstupu do EU – existují-li nějaké – a chtěl jednoduché a srozumitelné výklady jednotlivých výroků, asi by nový eurokomisař pan Telička nedělal do konce života nic jiného. Přesto by nezabránil tomu, aby Ti, kteří by hodnotili tyto výroky a nikoliv konečný výsledek, jej neměli za šaška.
Zmiňovaný výrok ale zase tak nesrozumitelný není: "ČR se chce připojit k úmluvě, aby se podílela na rozhodování v celosvětovém měřítku, je však pro regulovaný lov podložený vědeckými poznatky. Je-li jedinců některého druhu velryb dostatečné množství a je možno je lovit, ČR nevidí důvod, proč by to státy, pro něž lov velryb představuje součást kultury a národní svébytnosti, neměly dělat."
Přesto se pokusím o jinou snad srozumitelnější formulaci stejného významu: „Lovit můžete jen tehdy a natolik, až a nakolik vědeckými poznatky prokážete, že nesnížíte stav populace konkrétního druhu velryby na takovou míru, že by bylo ohroženo přežití druhu“.
Mezinárodní dohoda, o níž zde mluvíme, je dohodou o regulovaném lovu velryb, nikoliv o zákazu lovu. Proto jsou také jejími členy i země, které o lov velryb usilují a jsou více či méně ochotny se podřídit dohodnutým regulím. Spojit se mohou pochopitelně i státy, které velryby neloví proti těm, které je loví – pak by šlo ale o úplně jinou mezinárodní dohodu. Obávám se, že mnohem méně účinnou. Dohoda o regulovaném lovu velryb je tak přímo superdiplomatická ze své podstaty.
Upřímně řečeno z pohledu ochrany velryb není až tak podstatné, co si o nás myslí příslušný velvyslanec, pokud zrovna nejde telefonovat mateřské zemi, aby nám vyhlásila válku. Přesto si nemyslím, že je moudré vykašlat se na diplomacii a na veškerých mezinárodních jednáních začít pouze opakovat to, co „říkám svým voličům“. Nemyslím, že tohle je nejlepší cesta, jak prosazovat zájem těch voličů. Spíše naopak. Vzpomeňte kupříkladu na pověstnou „upřímnost“ Miloše Zemana na jeho návštěvách v zahraničí.
Co by mě ale mrzelo nejvíc - kdyby naše země ať už nepřípadným mlčením či nevhodným protestem rozbila komplikovanou a křehkou rovnováhu uvnitř dohody o regulovaném lovu velryb. Tohle určitě nechtějí ani státy ani organizace, které nás ke členství vyzvaly. Nejde přitom v prvé řadě o poměr hlasů - vyjednávání je postaveno hlavně na odborných studiích či odhadech. Ty jsou hlavní zbraní. ČR pochopitelně prakticky žádné takové poznatky z vlastního mořského výzkumu nemá.
V době, kdy MŽP aktivně prosazuje, aby se Česká republika mohla do těchto komplikovaných jednání zapojit, proto opakuje stejný obecný vzkaz jako členové dohody, kteří s komerčním lovem velryb nesouhlasí. Ten vzkaz zní podobně jako výše uvedený citát.
Stejné pravidlo zhruba platí pro všechny chráněné druhy. Odborná ochrana přírody občas nepůsobí úplně sympaticky – například, když prosazuje vystřílení tisíců medvídků koala, kteří se přemnožili na jednom z ostrovů u australského pobřeží a ohrožují místní chráněné druhy. Koalové nám jsou přitom přinejmenším stejně sympatičtí jako velryby. Ochrana přírody se však na věc dívá jinak – jejím úkolem je chránit druhovou pestrost, zachování existence co nejvíce stávajících druhů. Pokud mi jde o totéž, nezbývá než s uvedeným postupem souhlasit.
Na ochranu velrybích druhů se můžeme podívat i z jiného úhlu. Může nám připadat zvrácené lovit a jíst tak inteligentní zvířata jako jsou velryby, psi či vepři. Dohoda o regulovaném lovu velryb má určitě jiný účel, ale my sami bychom o tom měli přemýšlet – zvláště nad nedělní vepřovou.
reklama
