Stanislav Komárek: Ekologická hnutí na přelomu století
Už několikrát jsem zdůrazňoval podobnost celého fenoménu s náboženskými válkami a hnutími a zcela zřejmý kryptoreligiózní aspekt ekologismu vůbec. I religionista amatér postřehne sto a jednu podobnost: legendu o zlatém minulém věku, kdy všechny bytosti žily spolu v harmonii, která pak lidskou špatností a hříchy byla zničena. Nebo nutnost tento stav znovunastolit, byť značná část populace si tuto nutnost ani neuvědomuje či vyloženě nepřeje.
Vyvstává i podobná potřeba opustit své rodiče, sourozence a přátele, pokud také nové pravdě neuvěřili, což se často skutečně nestane. Je zde i časté dilema radikálů, kdy jedna cesta vede do ghetta a druhá do praktické politiky s jejím handrkováním, taktizováním a ústupky.
Čínská cesta "shora"
Je zajímavé, že to, co v euroamerické kultuře probíhalo "zdola", probíhá dnes v Číně "shora". Právě v době mého nedávného pobytu v této zemi tam začínala rozsáhlá vládní kampaň za ochranu životního prostředí a ohrožených druhů. Situace v tomto směru je v Číně dosud nesrovnatelně horší než u nás, už s ohledem na přelidněnost země a velmi intenzivní zemědělskou i průmyslovou výrobu. Říčka protékající Pekingem je děsivě páchnoucí černou stokou - sám ovšem dobře pamatuji, jak třeba před třiceti roky hýřilo barvami Labe ve Dvoře Králové. Čínské vyhlídky nejsou tudíž tak temné, jak by se v chuchvalcích smolně černého dýmu tamních fabrik zdálo.
Boj o Království boží
Situace ekologických aktivistů se dnes téměř navlas podobá situaci bojovníků evropské reformace. Pomáhají měnit tvář světa, byť Království boží na Zemi, které hodlají zavést, je a bude vždy dále, nežli si představují. Zdá se mi, že stejně paradoxně jako úspěšně proběhlá reformace z dlouhé perspektivy utlumila zájem o náboženskou problematiku vůbec (není náhodou, že právě konzumní společnost západního typu je praktickým výsledkem této rezignace), zcela obdobně po vydiskutování a vybojování všech ekologistních témat nastane v tomto oboru, nepochybně ještě v tomto miléniu, útlum zájmu.
Tento paradox účinkuje ve všech oblastech lidského konání a vede většinou k opaku proklamovaných snah, asi tak, jako touha po osvobození dělníků a rolníků od vykořisťování v bývalém Sovětském svazu vedla k jejich největšímu odírání a znevolnění všech dob. Technický rozvoj paradoxně umožňuje v některých aspektech lepší ochranu přírodního prostředí než jeho zastavení. Dnes je v Čechách na kusy nepochybně více stromů i divokých zvířat a ptáků, nežli tomu bylo v roce 1850. Vědom si těchto věcí, vidím cíl univerzitního "mudrce", jemuž leží na srdci živá příroda a adekvátní vztah k ní, spíše v podpoře společenské sebereflexe, která je tím, co nám dnes nejpalčivěji chybí.
reklama
Autor je vedoucím Katedry filosofie přírodních věd na Přírodovědecké fakultě UK v Praze.