Iva Nachtmannová: Ekologická strava, bůh a obchod – jde to dohromady?

Po letech jsem se šla podívat na tzv. Indický festival na Střeleckém ostrově. Docela mě naštvalo, že celý festival je propagací kršnovského náboženství a o Indii na něm jde až v druhé řadě. Občerstvení bylo opět pouze kršnovské, ačkoliv indická kuchyně je neuvěřitelně rozmanitá a používá hojně i maso, pečené v tandooru, zvláštní malé hliněné pícce, nebo kravské mléko, které mají kršnovci zakázáno konzumovat.

Dožínky se sójou a bez piva
Nedávno, za slunečné zářijové neděle jsem zase vyrazila na Biodožínky firmy Country Life do Nenačovic u Berouna. Hned po příjezdu mě překvapil vemlouvavý hlas slečny z ampliónu, jak nemáme jíst maso, protože škodí; vypočítával seznam nemocí, k nimž má člověk pojídající maso větší sklony než vegetarián a přidal statistiky spotřeby obilí masožravců versus býložravců, atd.

Pečivo od biopekárny Country Life chutnalo skvěle. Dala bych si k němu horkou kávu s mlékem, ale nebyla k mání. Křesťanské společenství adventistů sedmého dne, jež je hnací silou všeho dění, má zapovězeno požívat stimulující látky jako kofein či alkohol. Proto nebylo možné vidět kelímky s pivem, jak je na venkovských veselicích běžné. Kravské mléko se také nedoporučuje, proto jako dárek cyklista dostal sojové, které ačkoli bio, velmi pravděpodobně pocházelo ze sojových bobů čert ví odkud.

Na závěr ředitel Country Life poděkoval Bohu za letošní úrodu a pod stanovou plachtou začala mše. Jakási univerzální, bez zpěvů a čtení z Bible. Pastor děkoval Bohu a Ježíši Kristu za dary v podobě potravy, za dobrou sklizeň, a upozornil přítomnou veřejnost, že jinde na světě se lidé tak dobře nemají a ať to máme na paměti.

Co oba tyhle zážitky spojuje? Pekaři, kuchaři a prodejci z Country Lifu i z hnutí Haré Kršna jsou přátelští a usměvaví, jídlo chutné, nejspíš ho dělají rádi. Co mi vlastně vadí?

Vadí mi, že mi spolu s jídlem stále znovu prodávají ideu, že bůh prochází žaludkem. Jakoby bůh nebo kršna byl nějaká neviditelná přidaná hodnota, nějaký bonus, který mi k jídlu dávají zdarma. K tomu mi ještě různě nápadně naznačují, že bych se pro tento ideu měla omezovat, ať už v tom, že nebudu pít alkohol, kávu, mléko nebo jíst maso. Hrozí nemocemi, které mě potenciálně čekají, když toto omezení nepřijmu, a naopak slibují nirvánu nebo spasení, pokud se přizpůsobím. Povyšují jídlo na náboženský piedestal.

Chutné neznamená svaté
Proč by vepřo knedlo zelo od prostého kuchaře z restaurace u Lva nemělo stejnou hodnotu jako jejich? Dělá ho se stejnou láskou nebo zaujetím jako oni, jen třeba neví o tom, kolik obsahuje proteinů, vitamínů a minerálů, ani si nezpívá při jeho přípravě mantry. A je to jeho věc. Když mi bude chutnat, budu mít dobrou náladu stejně, jako bych pozřela slunečnicový burger nebo krupicovou halvu. Navíc, když si k vepřovému dám pivo, nemusím mít špatné svědomí, že jsem zhřešila.

Nelíbí se mi spojení boha, jako čistě soukromé záležitosti každého člověka, s obchodem. Mohou se klidně tvářit, že na tom nevydělávají, mohou se chovat super-ekologicky a dávat si na střechy provozoven solární systémy. Není to nelegální, mají na to právo, jen mi to připadá neetické. I když jejich podniky budu dál navštěvovat, pořád mi bude vadit, že mi spolu s jídlem tohle spojení servírují.