Oldřich Janeba: Epopej komunální
Deset let se tedy do města trpělivě stěhovali spekulanti a „takypodnikatelé“, aby tenhle byznys rozhýbali. Místní se nijak moc nebrání, vždyť ta korunka za záhumenek, kde stejně nic nepěstují, přijde vhod. Do toho všeho osm let stojatých vod vládnutí starostky, která zajímavě vyprávěla o svíčkové, ale problémy pouze setrvačností tlačila před sebou.
To by bylo, aby se nenašel filuta, který přesvědčí pár ctihodných občanů pro společnou kandidátku. Ví, co se sluší a patří, takže rozhází po městě pár zlaťáků a ještě si to pro jistotu posichruje u místních čutálistů. A když tradiční velké strany zklamou a místo fungující organizace nabídnou stínohru vlastního předobrazu, nemůže filuta vyjít s prázdnou.
Ve zlatohorním městě mu to vyšlo na výbornou, ale v jednom se přepočítal.
Kandidátku stihli postavit také členové jedné malé strany. Místo zvučných jmen nabídli neznámé, místo slibu a kontroverzních plánů normální život v harmonické krajině. Za pár měsíců vylétli z nuly na 14 procent. To filuta se na dvojnásobek něco nadřel. A hlavně už dál nemůže. Míra oddanosti jeho lapených se vyčerpala. Příště dají hlas zase jinému filutovi, takhle prostě smýšlí „under dog“. Nadšenci mohou nadále získávat, když neudělají zásadní chyby a udrží si filutu od těla.
Jenž to on ví a proto chce nadšence do své hry zatáhnout. Zkouší dobré i zlé, nabídky i vyhrožování. Nadšenci jsou zatím chytří a nenechávají se zastrašit ani koupit.
Připadá vám to jako pohádka? Možná. Jen se s touhle volbou na malém městě nežije vůbec dobře.
reklama
