Hana Svobodová: Dnes je Světový den želv. Jak těmto starobylým plazům můžete pomoci?

Víte, že mořské želvy na mnoha místech světa už úplně zmizely? Jejich situace je nejhorší v Indickém oceánu. V Indonésii klesla za posledních 70 let populace karet obrovských o 91 %.

Příčinou je hlavně to, že lidé stále kradou vejce mořských želv z pláží a prodávají je turistům v restauracích. Z krunýřů kriticky ohrožených plazů se dělají náramky, přívěšky a prstýnky. Kupovat želvovinové suvenýry podobné plastovým je trestný čin. Pokud se chystáte na dovolenou, dejte si na hnědožluté suvenýry pozor. Vyplatí se i rozmyslet si, zda potřebujeme ochutnat želví vejce a maso.

A ještě jedna důležitá věc. Ne všechny organizace, které se chlubí tím, že želvy chrání, to opravdu dělají správně. Já želvy chráním už 13 let a viděla jsem mnohé, na mnoha místech už lidé želvy chránit chtějí, nevědí ale, jak to dělat správně. Za příklad nám mohou sloužit centra v Indonésii nebo na Srí Lance.

Mnoho Čechů sem jezdí, chodí do takzvaných center na ochranu mořských želv, kde mají želvy v bazénech a myslí si, že pomáhají. To si mysleli i tvůrci reportáže v pořadu Objektiv. Opak je ale pravdou. Hezky upravená centra s nádržemi spíše želvám škodí.

Centrum v Kangodě funguje už velmi dlouho, ale tím, že "ochranáři" od rybářů vejce želv vykupují, jen nelegální sběr vajec z pláží podporují. Vejce by jim měli zabavit a podle zákona by měli zaplatit pokutu a jít dokonce do vězení. Navíc po vylíhnutí pracovníci mořské plazy umístí do malých bazénů. V zajetí želvám zakrní svaly, nevyvinou se jim dostatečně plíce, nenaučí se lovit. V reportáži tvrdili, že v bazénech drží želvy tři dny, ale byly tam i mnohem starší.

Okamžité vypuštění želv do moře hned po vylíhnutí je přitom velmi důležité, protože zvířata držená v bazéncích po 48 hodinách ztrácí instinkt, kam v moři plavat a jak se na stejnou pláž v dospělosti vrátit klást vlastní vejce. Právě vylíhlé želvy navíc mají ještě ze žloutku z vejce dostatek energie na plavbu dál od pobřeží, kde není tolik predátorů a kde mají větší šanci na přežití.

Ztráta instinktu a schopnosti přirozené migrace je v reportáži dokonce ukázána na želvě Rosi, která prý pluje jen okolo pobřeží a vrací se na stejné místo. Želvy přirozeně migrují tisíce kilometrů a bez migrace se nemohou rozmnožovat. Tyto praktiky spíše pomáhají k vymírání želv, než k jejich ochraně. A chudáci turisté, kteří tomu nevědomky pomáhají.

Turisté přitom mají velkou moc a obrovský vliv. Přináší peníze a ty mohou buď podpořit centrum, které želvám skutečně pomáhá, nebo to, které škodí. Bylo by skvělé, kdyby turisté měli informace a mezi centry dokázali ta dobrá centra od špatných rozeznat.

Je jasné, že to místní nedělají schválně. Jen jim nikdo neukázal, jak to dělat dobře. I tyto problémy na Srí Lance jsou důvodem, proč právě vzniká metodika, která efektivní ochranu želv detailně popisuje i s vysvětlením nutnosti vzdělávání a práce s místními lidmi. Na grafické zpracování této metodiky je teď spuštěna sbírka.

Pomozte nám vytvořit komplexní příručku, jak želvy efektivně chránit. Věřím, že ji nebudou používat pouze ochranáři na celém světě, ale i vlády zemí, kde se želvy vyskytují, dobrovolníci a lidé, kteří se chtějí na želvy a jejich vhodnou ochranu dojet podívat jako turisté, včetně cestovních agentur.

Věřím, že společně dokážeme situaci želv zlepšit.

---

reklama

---