Ing. Jiří Trhlík: Hracholusky a motorové čluny
- ohrožení bezpečnosti plavců, lidí na loďkách
- znečištění vod
- hluk
- znečištění ovzduší
- podemílání břehů
Negativní vlivy jsou v případě Hracholusek umocněny úzkou šířkou vodní plochy (bezpečnost, podemílání břehů) a sevřenými svahy hlubokého údolí (koncentrování exhalací ze spalovacích motorů, působení hluku). Kdysi byl na této údolní nádrži provoz motorových člunů povolen, ale v polovině 70. let musel být zakázán, protože situace byla z hlediska bezpečnosti a životního prostředí neudržitelná. Kdo někdy byl na Hracholuskách, ví že je tato nádrž ještě nevhodnější pro motorové čluny než některé vodní plochy, zařazené do seznamu zakázaných.
Sezónní zákaz v již zmíněné nové vyhlášce nenabízí potřebnou právní jistotu do budoucna. Lze jej chápat jako provizorní řešení, dočasné, kdykoliv zrušitelné opatření. Od provozovatelů motorových člunů a skútrů lze čekat tlak na přechod od mimosezónního provozu na sezónní, tlak na zkracování doby zákazu.
Státní plavební správa odůvodňuje návrat motorových člunů na Hracholusky mimo jiné potřebou rybářů přemisťovat se po toku. K přepravě rybářských loděk po toku jsou, pokud se rybář nechce chopit vesel, využívány elektrické motory. Není tedy z tohoto důvodu nutno povolovat provoz spalovacích motorů. Ten je přijatelný pouze v případě přesně vymezené veřejné dopravy, policie, záchranné služby apod. Převažujícím veřejným zájmem na vodní nádrži Hracholusky je jednoznačně klidový charakter rekreace, který dává území rozhodující atraktivitu. Mže není ve smyslu zákona o vnitrozemské plavbě dopravně významnou cestou, kde je především povolena soukromá lodní doprava.
Z hlediska výše uvedeného je nezbytné prosadit zařazení vodní nádrže Hracholusky do přílohy č. 1 příslušné vyhlášky - tedy mezi vodní nádrže a vodní toky, na nichž je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory. ( Veřejnou lodní dopravu umožňuje jiná část vyhlášky.)
Jako žádoucí se jeví právně ošetřit, aby nemohla být provozována soukromá doprava plavidly se spalovacím motorem účelově pod hlavičkou dopravy veřejné.
Do budoucna by bylo právně jistější vymezit plochy pro vodní motorismus přímo zákonem. Na základě důkladného připomínkového řízení, přísně vymezených podmínek výčtem stanovit vodní plochy s příslušným statutem (např. s názvem "centrum vodního motorismu", "areál vodního motorismu" apod.). Tyto plochy vedle současných eliminací z hlediska vodního zákona (ochranné pásmo vodního zdroje I. stupně, nádrže určené pro chov ryb) by nesměly být v kolizi se zájmy rekreace klidového charakteru (zástavba rekreačních chat, rozšířený sportovní rybolov atd.), ochrany přírody a životního prostředí vůbec, bezpečnosti plavců a lidí na loďkách ( nutnost dostatečné šíře vodní plochy).
Nutno zdůraznit, že soukromý vodní motorismus není přepravou osob či zboží ve smyslu potřeby dostat se z jednoho místa na jiné, ale zábavou. Pro takovéto aktivity vodního motorismu se jeví jako nejvhodnější poměrně velké plochy zatopených štěrkovišť, pískoven, lomů, povrchových dolů po rekultivaci, kde není ani podstatná zástavba rekreačních chat. Pokud by se vhodná plocha nenašla v Plzeňském kraji, pro provozovatele vodního motorismu vzhledem k jejich mobilitě a finančnímu zajištění není problém využít vhodné lokality v jiných částech republiky. Těžko lze přijmout argument pracovníka Státní plavební správy na posledním jednání v Plzni, že Hracholusky nebyly zařazeny mezi pro motorové čluny zakázané vodní plochy proto, aby se i v Plzeňském kraji měli vodní motoristé kde vyřádit (citováno doslova).
Jak již bylo řečeno výše, Hracholuská vodní nádrž patří z mnoha důvodů k nejméně vhodným pro tuto činnost, a to i při zavedení regulačních opatření, stanovených ministerstvem dopravy a spojů ve spolupráci se Státní plavební správou včetně např. vizuální kontroly rychlosti člunů podle ponoru (kontrola dodržování těchto, beztak situaci neřešících, opatření je nereálná).
Případ Hracholusek jistě není v České republice jediný a vznáší velký otazník nad objektivitou tvorby vyhláškového seznamu vodních nádrží, zakázaných pro motorové čluny a vodní skútry. Sehrály tu roli důvody subjektivní - osobní či úzce skupinové zájmy?
Je načase, aby začaly být brány s plnou vážností zásadní námitky orgánů ochrany životního prostředí, obcí, rybářských organizací, policie a veřejnosti ve věci provozu motorových člunů na vodních plochách v České republice.
Zprávu o tom, že se Ministerstvo dopravy a spojů snaží usnadnit provoz vodních skútrů tím, že se snaží je definovat jako věc, která není plavidlem, už ani nechci komentovat...
reklama
