Ivan Sommer: Uschlé přivítání
Tedy nic zvláštního, nejrůznější hádky se odehrávají na ledasjaké radnici. Přesto jsem zprávu o nedostatku školek vnímal se smíšenými pocity, protože moje příbuzná, učitelka v mateřské školce, ztratila místo s odůvodněním, že dětí je málo. Také v médiích se neustále "omílá", že národ vymírá. Jaká je tedy skutečnost? To by bylo ovšem na jinou diskusi, než mám na mysli.
Jde o přístavbu v zadním traktu základní školy. Chodil jsem často kolem na nákupy a pozoroval, jak se stavba vyvíjí. Sice jsem nenalezl označení - štítek, co se staví a kdo je stavebníkem, ale z instalace různých prolézaček a houpaček pro děti na hřišti v okolí bylo zřejmé, že se na místě připravuje mateřská školka. Vnímal jsem to s trochou nostalgie jako důchodce, jehož čas mládí dávno pominul.
Pamatovat na další generaci je nepochybně důležité. Jen mi značně neladí, že dokončovací práce byly provedeny ve značném spěchu způsobem stavebnice legolandu bez náležitého vypracování detailu a spojů. Nepříjemně na mně působí okolí, přiléhající ulice Rybníček se již delší dobu opravuje tempem hlemýždím, byla na ni vykácena vzrostlá alej kaštanů, náhrada je v nedohlednu. U plotu školky byly vysazeny stromky, které již uschly. I to patří do mých vzpomínek, že se tak kdysi za socialismu stavělo, stavba vyrostla poměrně rychle s okolím však nevábným, takže první dojem pro malé školáky a jejich rodiče nebude asi příjemný, i když budou rádi, že umístili potomka ve školce. V malém měřítku se tak opakuje známá komedie Panelstory režisérky Věry Chytilové.
reklama
Online diskuse
Fotografie - 15. 9. 2011 - Zdeňka Vítková/Ekolist.cz15. 9. 2011 byly k článku připojeny dokumentující fotografie. |