Ondřej Rut: Jak dál po zelené - hlavní ulicí nebo postranními pěšinami?
Ekologické organizace se zatím stihly profesionalizovat, ubylo přímých akcí a aktivismu; přibylo odborných studií, konferencí a seminářů. Ekologické hnutí jakoby se přesunulo z ulic a veřejného prostoru do seminárních místností a chodeb státních úřadů. Jedni hledí do devadesátých let s nostalgií, hnutí tenkrát více oslovovalo ty, kteří touží po skutečné změně společenských poměrů. Druzí si profesionální činnost ekologických organizací chválí. Jedině profesionální expertní lobbing může podle jejich názoru pomoci prosadit zelená opatření, i když často jen s dílčím a omezeným dopadem.
Občanská společnost je ze své podstaty neorganizovaná a nerada se nechává svazovat nějakou společnou koncepcí, komunikační strategií nebo ideovými dogmaty. I ekologické organizace nelze házet do jednoho pytle, jak to rádi dělají anti-environmentalističní dogmatici. „Ekologové“ či „ekologičtí aktivisté“ jsou přece nejen ti, kteří usilují svoji účastí v rozhodovacích procesech o promyšlenější zacházení s krajinou a přírodními zdroji, ale i ti, kteří se pečlivě věnují ekologické výchově dětí a mládeže nebo praktické ochraně přírody.
Existují však otázky, jimiž se musí zabývat všichni (nejen ekologičtí) aktivisté. Jednou z nich je i otázka, jak si vydobýt potřebný společenský respekt a vliv a jakou roli má ve společnosti ekologické či občanské hnutí v příštích letech hrát. Má se pokoušet prorůstat svými cíli i metodami práce do většinové společnosti, která již nyní sama sebe ráda (někdy pokrytecky) hodnotí jako zelenou či ohleduplnou vůči přírodě? Nebo má zůstat spíše okrajovou alternativou, přístupnou vždy jen pro určitou společenskou skupinu a zvenčí kultivovat chod společnosti? Obojí má svá úskalí. Snaha o přístupnost širším skupinám společnosti a propagace moderního zeleného životního stylu může sklouznout k novému zelenému konzumerismu. Zůstat na okraji společnosti může naopak ekologické organizace izolovat a jejich vliv na chod společnosti či politiku minimalizovat.
Řada vnějších i vnitřních indicií nás vede k závěru, že (nejen) ekologické organizace se v nejbližší době nebudou moci vyhnout hlubší a koncepčnější debatě o tom, o co a zejména jak budou v nejbližší době usilovat. Příspěvkem do této debaty je i nová publikace Zeleného kruhu, Možnosti spolupráce s veřejností (nejen) při ochraně životního prostředí.
Předpokládáme, že tato publikace zaujme nejen organizace, orientované na podporu ekologicky šetrného chování, ale i ty, kteří realizují veřejné kampaně s cílem ovlivnit konkrétní politická rozhodnutí.
Autoři publikace se pokoušejí hledat odpověď na poměrně obtížnou otázku - jak motivovat veřejnost k ekologicky šetrnému chování? Východiskem je jim k tomu analýza vnitřních a vnějších bariér, které ekologicky šetrnému chování brání. Publikace se věnuje také obrazu „ekologů“ na veřejnosti a nabízí náměty, jak s ním pracovat nebo čemu se při komunikaci vyhýbat. Publikace tematizuje i další otázky, které se týkají sociální přijatelnosti metod práce ekologických organizací, vztahu expertního a laického vědění a představuje zkušenosti zahraničních ekologických organizací a příklady dobré praxe v kampaních souvisejících se změnami klimatu.
Publikace Možnosti spolupráce s veřejností (nejen) při ochraně životního prostředí bude prezentována na semináři Změny klimatu jako společenský problém, který proběhne v úterý 1. června od 14 do 18 hodin v sále MČ Praha 2 na Náměstí míru. Účast na semináři i publikace je poskytována zdarma. Zájemci hlaste se prosím na adrese: ondrej.rut@zelenykruh.cz.
reklama
Autor je pracovníkem asociace ekologických organizací Zelený kruh a editorem představované publikace.
Online diskuse
Autor si odpověděl sám - 26. 5. 2010 - Jasan"Občanská společnost je ze své podstaty neorganizovaná a nerada se nechává svazovat" říká autor a má pravdu. Proč tedy dále tvrdí že "Existují však otázky, jimiž se musí zabývat všichni"? Přeci občanské sdružení (nebo pár kamarádů, kteří se rozhodli bojovat za nějakou věc), kterému jde o vybudování rybího přechodu, nebo naopak o nevybudování spalovny u jejich baráku, nebo o školu pro jejich děti podle jejich představ přeci nepotřebuje hrát nějaké společenské role nebo dobývat respekt. Jde jim jen o vyřešení jedné partikulární otázky a až bude vyřešená, budou se rádi věnovat chytání ryb nebo chození na pivo. A pokud jde o Duhu a spol., kteří se cítí být kompetentní pro vše od lesního hospodaření přes vzdělávání až po konstrukci jaderných reaktorů a chtějí se stále (ne)udržitelně rozvíjet, až předstihnou počtem členů i KSČ, tak ti nechť si s dobýváním respektu poradí jak umí, kapacit na to mají dost. Rozmanitost je hezká nejen biologická, ale i společenská, proto nevidím smysl v glajchšaltování prostřednictvím všeobjímajících zelených centrál (vlastně kruhu). V Bruselu také existuje Evropské sdružení provozovatelů akvárií nebo Evropské sdružení výrobců zátek, ale o jejich zásadním vlivu na politiku EU nejsem přesvědčen (stejně jako o vlivu Zeleného kruhu na politiku českou). |