Jiří Svoboda a Jindřiška Svobodová: Jak dále s panelovými domy

Energeticky kvalitní rekonstrukce panelových domů je nejen velkým úkolem našeho stavebnictví, ale i otázkou politické vůle. Panelový dům má vzhledem ke svému objemu malý povrch s málo členitou fasádou, tedy má základní předpoklady pro to, aby se po rekonstrukci stal pasivním domem. Toho lze dosáhnout nejschůdněji tím, že k zateplení domu použijeme dvaceticentimetrových tepelných izolací fasády, třiceticentimetrových izolací střechy, deseticentimetrových izolací stropů sklepů a výměnou stávajících oken za okna s trojím zasklením. Se spotřebou kolem 1200 kWh tepla na třípokojový byt by to pro bydlící představovalo velmi příjemné platby za topení kolem 200 – 300 Kč měsíčně. Takové řešení však nemůže vyhovovat dodavatelům dálkového tepla, a jelikož jsou tito dodavatelé často přímo vlastněni obcemi, příp. zástupci obcí sedí v představenstvech a dozorčích radách dodavatelů, stává se problém automaticky i politickým. Klademe-li si za cíl snížit spotřebu tepla na provoz budov o 60 %, (http://www.velkavyzva.cz/index.php?zateplovani), je třeba snížit právě u panelových domů (tam, kde je to schůdné) spotřebu tepla na vytápění podstatně více, protože dosažitelné úspory u mnoha jiných domů jsou mnohem nižší. Energeticky kvalitní rekonstrukce panelových domů je nelehká úloha, kterou nelze řešit jen od zeleného stolu. V první řadě je nutno na několika domech vyzkoušet, jak dobře lze panelový dům lehce dostupnou technologií zateplit, jak v něm větrat, jak správně řídit vytápění a jak ho užívat.

Se snahou vzorově zateplit vybrané panelové domy jsme se před několika lety setkali v Brně Novém Lískovci (http://www.kosmas.cz/detail.asp?cislo=130684&afil=1062). Zde byly domy zatepleny 16 cm tepelné izolace a stará okna byla nahrazena eurookny či plastovými okny s dvojskly. U některých domů byl instalován ventilační systém s rekuperací. Domy dosáhly nízkoenergetického standardu (40 kWh/m2/rok) tepla na vytápění. Sledování spotřeb jednotlivých domů přineslo dva zajímavé výsledky. Zaprvé se ukázalo, že použití centrálního ventilačního systému s rekuperací nevede ke snížení spotřeby tepla na vytápění, naopak je třeba platit nemalé částky za spotřebu elektřiny ventilátory a za údržbu systému. Zadruhé nedošlo ke zkrácení topné sezony oproti nezateplenému stavu, což svědčí o tom, že otopná soustava není správně řízena a „vnucuje“ teplo i v období, kdy není v zatepleném domě třeba topit. Za těchto okolností není ani vyloučeno přetápění v průběhu celé topné sezony spojené s nutností nadměrného větrání. Zateplíme-li tedy panelový dům v úvodu popsaným způsobem a budeme-li správně řídit otopnou soustavu, je dosažení standardu pasivního domu velmi reálné i bez rekuperace větraného vzduchu.

Naučíme-li se zateplovat a provozovat panelové domy tak, aby to odpovídalo pasivnímu standardu, zbývá otevřít ožehavý problém zdrojů tepla pro takové domy a řešit ho. Centrální zdroje tepla budou při nízkých odběrech a konstantních ztrátách v zemních rozvodech velmi diskutabilní. Nabízí se možnost použít v každém domě lokální plynový zdroj tepla – plynový kondenzační kotel nebo plynovou kogenerační jednotku a od centrálního zdroje se odpojit. Abychom nemuseli budovat komín, můžeme zdroj umístit na střeše. Po zateplení se stávající otopná soustava stane předimenzovaná a mnohonásobně se zvýší tepelná setrvačnost domu. To umožní buď topit vodou o velmi nízké teplotě a do maxima využít účinnost kondenzačního kotle nebo provozovat kogenerační jednotku jen po část dne, kdy jsou vysoké výkupní ceny elektřiny.

Shrneme-li to, vyřešit zodpovědně problém energetických úspor v panelových domech současně znamená i najít optimální zdroj tepla.

Pro srovnání se podívejme, jaké podmínky si klade program pro modernizaci bytových domů „Nový panel“. Ten vyžaduje, aby obvodový plášť panelového domu po rekonstrukci dosahoval alespoň doporučenou hodnotu průměrného součinitele prostupu tepla. Vezme-li si k ruce příslušné normy, předpokládáme-li obvyklou geometrii panelového domu a vyměníme-li stará okna za běžná nová s dvojím zasklením, splníme podmínky „Nového panelu“ již při zateplení fasády a střechy deseticentimetrovou izolací. Podmínky „Nového panelu“ tedy pouze kopírují dosavadní praxi, kdy zrekonstruované panelové domy nedosahují ani nízkoenergetického standardu. Jinak řečeno, úmyslně či neúmyslně, nahrávají dodavatelům centrálního tepla. V takové situaci lze očekávat, že rekonstrukce nebudou prováděny dostatečně dobře a podstatná část potenciálu úspor zůstane nevyčerpána.

Pro změnu tohoto neblahého stavu navrhujeme, aby v rámci např. programu „Nový panel“ nebo „Zelená úsporám“ byly co nejdříve realizovány pilotní projekty s cílem dosáhnout pasivního standardu a vyzkoušet vytápění lokálním zdrojem pro několik vytypovaných konstrukčních soustav panelových domů. Po vyhodnocení pilotních projektů by pak byly upraveny podmínky programu „Nový panel“.

Akutní potřeba snižovat emise CO2 a spokojenost bydlících v panelových domech by měly být rozhodující motivací k překonání zájmů centrálních dodavatelů tepla. Lze plně pochopit, že v některých případech může být odpojení od centrálního dodavatele tepla problémem, ať už z důvodů, že v lokalitě není zaveden plyn, nebo z kapacitních důvodů centrálního dodavatele nízkonákladového či odpadního tepla. Dá se však očekávat, že v mnoha případech je problém řešitelný. To, že by zůstala podstatná část potenciálu úspor energie u panelových domů nevyčerpána, by nás mohlo, vzhledem k našim závazkům ke snižování emisí CO2,v budoucnu hodně mrzet! A také stát spoustu peněz!

---

reklama

---