Josef Novák: Jak dlouho ještě?

Přívalový déšť, zatopené domy, nánosy bahna z okolních polí – v letním období běžný obrázek. Záběry štábů televizních zpravodajství postižených domů a jejich obyvatel, občas doplněné záběry místního zemědělce, kterému voda sebrala kukuřici na přilehlých sto hektarech a zasvěcený komentář redaktora. Další obrázek - zimní krajina, zafoukaná silnice a marný boj mechanizace s přívaly sfukovaného sněhu z okolní krajiny, která zapadaná sněhem připomíná spíš severní pól než českou krajinu. Na vše je jednoduché vysvětlení- globální oteplování. A nebo je to trochu jinak?

Vypadala naše krajina takto vždy, nebo je to výsledek činnosti zemědělců?

Po roce 1989 byla představa mnoha ochránců přírody, že samovolně dojde k nápravě krajiny, která byla postižena socialistickým velkoplošným zemědělstvím. Vlastníci začnou hospodařit na svých pozemcích, v krajině se obnoví cestní síť, vlastnické meze a osvícení vlastníci vysadí stromy a keře. Bohužel tato vize byla jen další omyl. Vlastníci, kteří se pokusili zemědělsky hospodařit, buď rychle skončili nebo ke svým pozemkům převzali pozemky, které do té doby obhospodařovaly krachující JZD nebo státní statky. A převzali velkoplošný způsob hospodaření, který je v současné době ke krajině a obecně k přírodě daleko horší než to předcházející socialistické hospodaření.

Do podvědomí široké veřejnosti se dostal chudák zemědělec, který každodenně bojuje o své přežití. Na polích se prohánějí moderní stroje v hodnotě několika milionů, s pojezdovou rychlostí, která přesahuje únikovou rychlost většiny živočichů, stříkají se vysoce účinné chemické přípravky, které hubí vše živé. Vodní a větrná eroze je naprosto běžný jev.

Současné zemědělství vytvořilo sterilní krajinu, kde o biodiverzitě může snít pouze největší fantasta. Je příčinou ohrožení sídel přívalovými dešti, snižuje úrodnost půd, přispívá k snižování hladiny spodní vody a její kontaminaci dusíkatými látkami, je příčinou zvýšených nákladů na zimní údržbu silnic, zapříčiňuje vyhynutí a ohrožení řady živočišných a rostlinných druhů a ohrožuje lidské zdraví.

Zemědělci jsou jediní podnikatelé, kteří na ničení životního prostředí dostávají státní dotace.

Krajinu spravují dva správci: Ministerstvo zemědělství, které hájí úspěšně zájmy zemědělských podnikatelů na úkor krajiny, ale i ostatních obyvatel, a Ministerstvo životního prostředí, které by mělo hájit mimoprodukční funkce v krajině. Pracovníci tohoto ministerstva se věnují seminářům a konferencím po celém světě, a proto jim nezbývá čas na ochranu krajiny jako takové. Pro občanská sdružení není zemědělec zajímavý objekt, protože jim neposkytne sponzorský dar a možná, že někteří členové těchto sdružení si ani jinou krajinu představit nedovedou. A hlavně za vše může globální oteplování.

V České republice obhospodařují zemědělské pozemky převážně subjekty, které nevlastní zemědělskou půdu a pozemky mají pronajaté od vlastníků, proto jim je jedno zda dochází k erozi a dalším jevům, pro ně je rozhodující okamžitý zisk.

Většinu pozemků vlastní několik spoluvlastníků, kteří se ani neznají a mnozí ani nevědí, že jsou vlastníky pozemků.

Částečným řešením negativního vlivu na krajinu by měly být pozemkové úpravy, které by měly komplexně řešit území. Bohužel je to další ukázka, jak se dá plýtvat státními prostředky a neschopnosti ministerstva životního prostředí vytvořit něco dohromady s ministerstvem zemědělství. Všechna opatření proti erozi jsou pouze doporučená, pro vlastníky pozemků pro ekonomickou náročnost neuskutečnitelná a pro uživatele nežádoucí. Nejsou zde řešeny vodní poměry v krajině ani mimoprodukční funkce. Sice se určí pozemky na systém ekologické stability (které ani v případě realizace neřeší problém), ale už není, kdo by se postaral o realizaci. Vybudují se drahé asfaltové cesty, které se osází stromy, které většinou nepřežijí následnou péči.

Je běžným jevem, že uživatelé pozemků zničí výsadbu zeleně, rozorají pozemky určené na systémy ekologické stability a poničí cestní síť.

Je škoda, že u nás neplatí stejná pravidla pro poskytování dotací do zemědělství jako v sousedním Rakousku, kde musí zemědělec doložit, že na jeho pozemcích nedochází k erozi a musí mít zpracovaný ekologický audit svého hospodaření.

Musíme si uvědomit, že krajina, která není v současné době vhodná pro celou řadu dříve běžných živočichů, není vhodná ani pro člověka. Ochrana přírody by si měla všímat krajiny jako celku, občanská sdružení typu Hnutí Duha by se měla zaměřit na zemědělce a ne řešit lesnickou politiku, kde hájí zájmy producentů dřeva.

Zemědělci by měli krajinu udržovat a zvelebovat, ne ničit. Je zarážející, že všichni skloňují globální oteplování a skleníkové plyny ve všech pádech, ale že 8 měsíců v roce jsou statisíce hektarů zemědělské půdy zorány bez rostlinného krytu, vystaveny větrné a vodní erozi a hlavně uvolňují do ovzduší skleníkové plyny, nestojí za povšimnutí. Stačilo by málo, aby byla povinnost vysévat meziplodiny, které by obohacovaly půdu o živiny vazbou vzdušného dusíku, a hlavně aby dle klimatických podmínek vázaly kysličník uhličitý, nemluvě o pozitivním dopadu na celou řadu živočichů. Za tuto činnost by zemědělci mohli získávat dotace z fondu životního prostředí (z poplatků za znečišťování ovzduší).

Začne se už někdo skutečně zabývat problémy krajiny?

---

reklama

---