Ing. Ladislav Půlpán: Jak je to s kůrovcem na Šumavě?
V tom je i jádro pudla - tzv. rozdílnost koncepcí ve vztahu ke kůrovci tady bude vždycky, pokud tady budou rozdílné cíle - 1. ponechat přírodu přírodě, bez ohledu na to, jak to dopadne (příroda si totiž vždy poradí, otázkou zůstává, jak na to doplatí či nedoplatí lidé okolo ní - např. povodně v Sušici) a 2. pečovat o přírodu tak, aby se její stav zlepšoval, tj. aby lesy zůstaly zelené a přitom se zvyšovala jejich stabilita a schopnost odolávat nepříznivým vlivům (tj. trvale zachovat krajinný ráz, vodohospodářskou a další funkce lesů).
Mám za to, že většina lidí při položení otázky, zda lesy mají být zelené či ne odpoví ano. Nechtěli byste ve vaší anketě tuto otázku položit (docela by mě zajímal výsledek).
Mimochodem, docela rychle se zapomnělo na slogan při vyhlašování NP - Šumava zelená střecha Evropy (jedině s parkem bude zelenější a zelenější) - místo toho převládlo přesvědčování o potřebě sledování přírodních procesů atd.
Druhý postřeh se týká odpovědi na otázku Co je kůrovec zač?
Z hlediska systematiky jsou za kůrovce označováni příslušníci čeledě kůrovcovití, která má na celém světě asi 5700 druhů, z nichž u nás žije asi 111 druhů. Z nich se alespoň občas na smrku vyskytuje přibližně 30 druhů.
Jedná se o poměrně velké množství druhů, takže aby se navzájem co nejméně ovlivňovali, tak si v průběhu mnohých let rozdělili velmi přesně niku, kterou jim (v tomto případě) smrk nabízí. Takže je druh, který osídluje dřevo (podle toho se jmenuje dřevokaz), jsou druhy, které žijí v kvasícím lýku mrtvých stromů (svou početností dokonce tyto druhy vysoce převyšují lýkožrouta smrkového, přesto nejsou považovány za škůdce), jsou druhy, které žijí v odumírajících větvích naspodu koruny a jsou druhy, které se podělily o kmen smrku. I mezi nimi však existuje specializace podle výškového rozmístění a, což je nejdůležitější, i podle stavu lýka.
Z celé této široké skupiny je nejnebezpečnější (u nás) právě lýkožrout smrkový, neboť je schopen napadat i silnější části kmenů (preferuje část pod korunou, ale je schopen osídlit celý kmen) a preferuje stromy zdravé, trpící náhlým šokem. Naopak vynechává stromy trpící dlouhodobě silným stresem, protože nízká nutriční hodnota20zpravidla neumožňuje larvám dokončit vývoj.
Z toho je zřejmé, že lýkožrout smrkový není zdravotní policií, protože stromy strádající naopak obchází velkým obloukem. Naopak může zahubit stromy, které jsou relativně zdravé a životaschopné, ale které utrpěly nějaký šok (šok ze sucha a tepla) nebo polomy ze zdravých stromů vzniklé. Funkci zdravotní policie plní jiné druhy kůrovců, tak, jak bylo výše popsáno, i jiné druhy hmyzu žijící v lýku (např. krasci, smoláci, aj. ) - jejich počet proto stoupá úměrně se stářím stromů nebo se stresem.
Jako další "blud úřední obludy" záměrně šířený a podporovaný zejména těmi, kteří zablokovali účinné zásahy v době, kdy škody nemusely být tak velké, považuji tvrzení, že bez působení kůrovců by les geneticky zdegeneroval a postupem času by ztrácel svoji odolnost a stal by se velice labilním, resp. že by se les bez kůrovce nemohl obnovit. Na přirozeném střídání generací lesa se totiž podílí mnohem více činitelů - kromě výše jmenovaných jsou to i houby, přírodní podmínky, a jako poslední pojistka je i fyziologická hranice životnosti, tj. věk, při kterém strom odumírá stářím ( u smrku se tato hranice pohybuje někde kolem 400 let). Je tedy tolik možností, že strach z volby kůrovec nebo nic není na místě.
Poslední poznámku bych měl k mechanismu gradace.
V normální situaci proto přežívá v nízké populační hustotě a vyhledává vývraty a zlomy, na kterých se pak vyvíjí nová generace. Při tomto procesu má poměrně velkou20úmrtnost, takže nemůže dojít ke kalamitě, protože poměr mezi generacemi osciluje kolem 1:1.
Těmi normálními podmínkami je v nižších polohách právě nedostatek vývratů a zlomů vhodných k přemnožení, v horských polohách tyto podmínky vytváří zejména délka teplého období - při krátkém létu má lýkožrout smrkový pouze jednu generaci do roka, která při zimování utrpí ztráty, které udržují poměr generací 1:1. V lesnické terminologii je tento stav (velikost populace) označován jako základní a je vyjádřen množstvím kůrovců, které obsadí na ploše 5 ha lýko na kmeni o objemu 1 m3. Nejedná se tedy zdaleka o vybití kůrovců do posledního kusu.
V případě, že dojde ke změně těchto podmínek vznikem velkého polomu, zvyšuje se objem dostupné potravy a kůrovec má menší problémy se zajišťováním potravy, čímž klesá jeho úmrtnost. Protože počet kladených vajíček a tím i porodnost, zůstává přibližně stejná, dochází ke gradaci.
Jen pro představu: jeden sameček naláká do snubní komůrky v lýku v průměru dvě samičky. Každá samička je schopná vyklást 30 - 80 vajíček, takže na 3 brouky první generace připadá 60 - 160 brouků nové populace ! Pokud z těchto brouků přežijí více než 3, další generace je větší než předchozí. Naštěstí tento hrozivý poměr zatím ve skutečnosti nikdy nepřekročil hodnotu 10:1, obvykle se při gradaci pohyboval okolo 5:1 a na horách 3:1, u zimující generace 1-0,8:1, případy, kdy byly ztráty větší, tvořily méně než 5 %. To samo o sobě dokazuje obrovský (a přesto nedostatečný) odpor prostředí bez vlivu člověka.
Další vývoj gradace závisí na velikosti populace kůrovců, počasí, velikosti potravní nabídky a dalších méně důležitých okolnostech. Významnou roli hraje zejména počasí, důležitá je zejména časnost jarního oteplení (počátek rojení a následného vývoje nové generace), teplo v průběhu léta (rychlost vývoje v závislosti na počasí 6(5) - 10 (12) týdnů) a teplo v době dokončení vývoje nové generace (druhá polovina srpna, počátek září), které umožní přerojení nově vzniklé generace. Právě počasí tak hraje klíčovou roli v dalším vývoji gradace na horách - v případě, že několik následujících let počasí omezí počet generací kůrovců na horách na jednu za rok, mohlo by dojít k postupnému poklesu populace do základního stavu. V případě, že v tomto období přijde jedno léto, které připustí více než jednu generaci do roka, může se velikost populace během této jedné sezóny vrátit zpět. Obranného mechanismu smrků se takto přemnožená populace obávat nemusí, takže nedostatkem potravy trpět nebude. Rovněž stresem není příliš omezena, neboť vzhledem ke schopnosti létat se může šířit i na vzdálenosti několika kilometrů.
Do těchto parametrů může podstatně zasáhnout člověk - mechanismus obrany je znám více něž sto let a v případě jeho respektování lze utlumit populaci kůrovců spolehlivě během 1 - 2 sezón a následně lze tuto populaci v nízkém stavu udržovat. Doba, kdy šlo zasáhnout bez výrazných škod, je dávno za námi, ale prodlužování kalamity a spoléhání se na počasí nás může stát ještě hodně hektarů lesa.
P.S. Ať už to dopadne jak chce, za sebe doufám, že nebudu se svými dětmi jezdit na Šumavu dívat se na suchý les a číst si tabulky o tom, jak mezi pahýly roste nový prales a jak to bude za třista (kdoví) let krásný - pod pojmem prales si totiž představuji šumavské velikány, v jejichž stínu se sem tam rozkládá jejich předchůdce a ne do nebe čnějící suché pahýly. Na to mi stačí Krušné hory.
reklama
