Jakub Kučera: Tuňák v tržní pasti
Podle Philippa Kohlhöfera, novináře německého týdeníku Der Spiegel, může za smutný osud tuňáka především obří mrazírenský komplex firmy Mitsubishi, kde dnes skladují až deset tisíc tun ryb. Toto množství by mělo pokrýt celosvětovou spotřebu tuňáka na šest let! Těžko lze najít jiný trh, kde by se jedinému hráči podařilo „nasyslit“ takové množství zboží. Průmyslový gigant, který je spíše známý výrobou automobilů, navíc podle některých environmentálních organizací plánuje své zásoby zvětšit, a to až na deset let celosvětové spotřeby.
Chování Mitsubishi je pochopitelné. Sushi, ve kterém většina tuňáků končí, se těší rostoucí oblibě a ceny ryby tak stoupají. Díky tomu a také díky hrozbě zákazu lovu představuje mrazírenský sklad velmi dobrou investici. Následky pro tuňáky modroploutvé jsou ovšem fatální. Podle Kohlhöfera společnost Mitsubishi ovládla trh natolik, že se jí daří dvě zdánlivě zcela protichůdné věci: zvyšovat poptávku a držet cenu níže, než by měla být. Bez detailní znalosti japonského trhu s tuňákem, na který putuje 85 % celosvětového úlovku, lze těžko vysvětlit, jak to přesně funguje, ale jisté je, že Mitsubishi může prodejem části svých velkých zásob srazit cenu tuňáka podle potřeby. A rybáři ho pak začnou lovit o to víc, protože musejí zaplatit provoz svých lodí (orientace na lov jiných ryb by vyžadovala nové lokality i nové technologie). Více ryb na trhu pak opět vede k nižší ceně, za jakou firma Mitsubishi ráda doplní své zásoby. Navíc tím, že tuňáka nepotřebuje ihned, může nevýhodné obchody odmítat a čekat na lepší nabídky.
Není jisté, jestli by omezení dominance Mitsubishi na trhu s tuňákem modroploutvým této rybě výrazně pomohlo. Spíše lze záležitost považovat za zajímavý příklad nedokonalého trhu. Nezbývá, než držet tuňákovi palce a doufat, že se dožije příštího století. Mimochodem – první ránu mu osud uštědřil už v šedesátých letech minulého století. Když tehdy sportovní rybáři na východě USA objevili v této rybě důstojného protivníka, začalo právě Japonsko vyvážet do Ameriky tuny elektronického zboží. Smůlou pro tuňáka bylo, že obchod mezi Japonskem a USA byl jednostranný a kontejnery se do země vycházejícího slunce vracely prázdné. Netrvalo dlouho a jeden japonský obchodník přišel s nápadem naložit kontejnery rybou, které se američtí rybáři rádi zbavili. Masový výlov mohl začít.
reklama
Online diskuse
Příklad nedokonalého trhu? Haha. - 14. 6. 2012 - lucky.lukeNesmysl to nemusí být.Pokud si vybavuji, tak něco podobného se řeší u newyorských taxikářů - kdy třeba prší a každý chce taxíka (viz scény z amerických filmů) tak by taxikáři měli jezdit jako divý a za slunečného počasí, když se člověk rád projde, tak by si měli dát oraz. Jenže taxikáři se chovají prý opačně. Jeden z modelů, které to mají vysvětlit je "target earning model", tedy cílování výdělku. Tedy taxikář si řekne, že si chce vydělat x za den. Pokud to má vyděláno za dopoledne, tak jede domů i když by měl další ryta. Když kšefty nejdou, tak čeká na ryta celý den. Tak to popisuje Camerer et al. (1997). Jiní to zase vysvětlují v souladu s neoklasickou teorií. Výborná práce ohledně pražských žebráků napsala Dana Šilhavá - ty také žebrají "na půl plynu". |
