Jakub Kučera: V Německu začíná boj o to, komu připadne komunální odpad
Podle Schweitzera obsahují obyčejné šedé popelnice zbytečně organický odpad (44 % současného objemu), cenné suroviny jako dřevo a kovy (20 %) a papír se sklem (20 %). A tím plýtvání nekončí. Jedna tuna starých mobilů například obsahuje šedesátkrát více zlata než tuna zlaté rudy. Přitom se odhaduje, že Němci vlastní okolo sta milionů mobilních telefonů. V německém průmyslu, který každoročně zpracuje suroviny za půl bilionu eur, tvoří suroviny takřka polovinu nákladů. Mzda oproti tomu jen necelou pětinu. Podle Schweitzera tvořily v roce 1995 recyklované suroviny jen dvě až tři procenta německé spotřeby. V minulém roce jejich podíl vzrostl na třináct procent.
Odpadový průmysl se jen v Německu cení na padesát miliard eur, což odpovídá jednomu a čtvrt bilionu korun, neboli třetině českého HDP. Za deset let by se odvětví mohlo stát důležitějším než německý automobilový průmysl. Pozitivní dopady třídění se neomezují jen na ekonomiku. Společnost ALBA uvádí, že recyklací sedmi milionů tun odpadu v roce 2011 ušetřila okolo šesti milionů tun CO2, což odpovídá jednomu procentu německých emisí skleníkových plynů.
Přeměna odpadu, tradičně viděného jako nutné zlo naší civilizace, v lukrativní komoditu vyvolala u našich západních sousedů i jisté napětí. Soukromé firmy, které chtějí odpad recyklovat a prodávat, se o něj „perou“ s obcemi, které ho chtějí pálit ve svých spalovnách. Souboj se nyní vede o osud nové oranžové popelnice, v jejíchž útrobách by měla skončit část odpadu z té šedivé „zbytkové“, jejíž obsah připadá obcím. Oranžové popelnice by měly zvýšit recyklaci odpadů typu menších elektrických přístrojů, kovových předmětů, datových nosičů, plastů (mimo obaly, které mají vlastní popelnici již dnes), starých textilií a zbytků dřeva.
reklama
