Alois Mach: Jaký je rozdíl mezi pojídači zpěvného ptactva a motokrosaři?

Skončila Šestidenní motocyklová soutěž a příroda si oddechla. Říje může začít a bude také třeba nabrat nějaké to kilo navíc před zimním půstem. Jenže rachot, ne nepodobný výstřelům začíná znovu. To přijeli nelegální motokrosaři a trasu si volí podle momentálního gusta. Co ale mají společného tihle vyznavači řvoucích motorů a pojídači zpěvného tažného ptactva ze Španělska? Obě tyhle skupiny obyvatel mají nastavené myšlení na počátek minulého století. Tehdy totiž bylo zvěře, ticha, čisté přírody a čistých potravin habaděj. Dokonce se tehdy ještě mohli jeleni a laně pást ve dne. Jenže kdo se dnes opravdu rozhlédne a vidí jak ubývá druhová rozmanitost, klesá odolnost rostlin, zvěře i člověka vůči nemocem a škůdcům, jak mizejí i obyčejní vrabci a chocholouši, jak se potrava člověka mění na směs chemických substrátů a jak bez ohledu na stoupající průměrný věk (díky lékařské vědě) jsme stále častěji nemocní, nemůže setrvávat ve způsobu výše uvedeného myšlení. Pokud má ovšem v sobě ještě trochu ohleduplnosti vůči sobě a svým dětem. A také vůči přírodě, z níž se člověk vydělovat nemůže a nesmí. Do zbytků nemocných lesů a polí se zakusuje stále více buldozerů, motorových pil, dálnic i různých překladišť a dokonce i klimatické poruchy – povodně, sucha a smrště. Zisk a bezohlednost jsou dnešním krédem. Nejen u nás. A přeci. Jsou mezi námi občané, i malá část dorůstající generace, kteří si tohle už uvědomili a snaží se ulehčit těžký úděl této planetě i svým dětem. Říká se tomu žít podle pravidel trvale udržitelného rozvoje. I automobilu a motorky je možné využívat pokud je to nezbytné, ale nikoli jako tzv. vyznavači řvoucích motorů.

---

reklama

---