Jan Doležal: Měnící se klima si žádá změnu myšlení
8.12.2011
Návštěvníka klimatické konference OSN v jihoafrickém Durbanu na první pohled upoutá silný důraz na sociální aspekty změny klimatu, důsledky tohoto globálního problému zejména pro ty nejchudších a respekt k lidským právům při hledání odpovídajících řešení. Afrika představuje nejohroženější kontinent: chronická chudoba a hlad, hrozba častějších povodní, či dlouhých období sucha, nedostatečné kapacity se účinně přizpůsobit negativním dopadům změny klimatu.
Přesto je místní občanská společnost naplněna nadějí a vnímá tento „africký“ summit Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) především jako příležitost. Přístup africké občanské společnosti k problematice změny klimatu je do značné míry inspirativní. Téma není vnímáno jako čistě expertní nebo technologický problém. Evropského pozorovatele zaujme široké povědomí o této hrozbě jak mezi delegáty, akademiky a profesionály z nevládních organizací, tak mezi farmáři (v Africe spíše farmářkami), odboráři, horníky, ale například i představiteli církví a věřícími.
Změna klimatu nemůže být chápana pouze jako environmentální problém, neboť podobně úzké zarámování k řešení takto komplexního problému příliš nepřispívá. V českém prostoru mnoho lidí sází na vědecké, či ekonomické uchopení problematiky, přestože současně zpochybňuje aktuální vědecký konsensus a zdráhá se vnímat snižování emisí jako příležitost pro ekonomický blahobyt. Možná existují i jiná uchopení, která mohou k řešení tohoto problému přispět. Drobní afričtí farmáři nepotřebují číst nejnovější Nature, či Science, jehož předplatné by si podobně jako mnozí obyvatelé ve vyspělých zemích ani nemohli dovolit. Déšť nepřichází v obvyklý čas, roční období ztrácejí svůj pravidelný rytmus, dobytek nedává mléko. Pro rozpoznání těchto faktů není třeba vysokoškolský diplom.
Někteří s ohledem na místo konání summitu přirovnávají změnu klimatu ke globálnímu apartheidu, ovšem s tím rozdílem, že nejde o problém jedné konkrétní země, ale týká se celé planety. Apartheid byl o rozdělení bílých a jinak barevných. Kde můžeme rozpoznat dnešní dělicí čáry? V Durbanu se lze na mnoha místech setkat s pohledem, že nejen mezi „bohatými“ a „chudými“ zeměmi, ale především mezi touto planetou, jejím přírodním bohatstvím, a lidskou společností. Ponechme stranou, že Afrika je ve skutečnosti nejbohatší kontinent na této planetě.
Afričané se nebojí brát si na pomoc metafory například i z náboženského slovníku. Při vzpomínkovém večeru na zakladatelku hnutí Green Belt a nositelku Nobelovy ceny Wangari Mathaai (zemřela před pár měsíci a plánovala navštívit Durban) zazněla následující slova: „Skutečně je Bůh tak krutý, že skryl uhlí a ropu hluboko pod zem a pod dno moře, aby je lidé museli s velkými těžkostmi dobývat a zdevastovat tak planetu? Nebo se jen díváme špatným směrem a dáváme přednost temnotám země před Sluncem a větrem?“
reklama
Přesto je místní občanská společnost naplněna nadějí a vnímá tento „africký“ summit Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) především jako příležitost. Přístup africké občanské společnosti k problematice změny klimatu je do značné míry inspirativní. Téma není vnímáno jako čistě expertní nebo technologický problém. Evropského pozorovatele zaujme široké povědomí o této hrozbě jak mezi delegáty, akademiky a profesionály z nevládních organizací, tak mezi farmáři (v Africe spíše farmářkami), odboráři, horníky, ale například i představiteli církví a věřícími.
Změna klimatu nemůže být chápana pouze jako environmentální problém, neboť podobně úzké zarámování k řešení takto komplexního problému příliš nepřispívá. V českém prostoru mnoho lidí sází na vědecké, či ekonomické uchopení problematiky, přestože současně zpochybňuje aktuální vědecký konsensus a zdráhá se vnímat snižování emisí jako příležitost pro ekonomický blahobyt. Možná existují i jiná uchopení, která mohou k řešení tohoto problému přispět. Drobní afričtí farmáři nepotřebují číst nejnovější Nature, či Science, jehož předplatné by si podobně jako mnozí obyvatelé ve vyspělých zemích ani nemohli dovolit. Déšť nepřichází v obvyklý čas, roční období ztrácejí svůj pravidelný rytmus, dobytek nedává mléko. Pro rozpoznání těchto faktů není třeba vysokoškolský diplom.
Někteří s ohledem na místo konání summitu přirovnávají změnu klimatu ke globálnímu apartheidu, ovšem s tím rozdílem, že nejde o problém jedné konkrétní země, ale týká se celé planety. Apartheid byl o rozdělení bílých a jinak barevných. Kde můžeme rozpoznat dnešní dělicí čáry? V Durbanu se lze na mnoha místech setkat s pohledem, že nejen mezi „bohatými“ a „chudými“ zeměmi, ale především mezi touto planetou, jejím přírodním bohatstvím, a lidskou společností. Ponechme stranou, že Afrika je ve skutečnosti nejbohatší kontinent na této planetě.
Afričané se nebojí brát si na pomoc metafory například i z náboženského slovníku. Při vzpomínkovém večeru na zakladatelku hnutí Green Belt a nositelku Nobelovy ceny Wangari Mathaai (zemřela před pár měsíci a plánovala navštívit Durban) zazněla následující slova: „Skutečně je Bůh tak krutý, že skryl uhlí a ropu hluboko pod zem a pod dno moře, aby je lidé museli s velkými těžkostmi dobývat a zdevastovat tak planetu? Nebo se jen díváme špatným směrem a dáváme přednost temnotám země před Sluncem a větrem?“
reklama
Jan Doležal
Autor pracuje v analytickém centru Glopolis, zabývá se rozvojovou a klimatickou politikou
Autor pracuje v analytickém centru Glopolis, zabývá se rozvojovou a klimatickou politikou
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
