Jan Jeník a kol.: Situační souhrn kauzy Národního parku Šumava
NPŠ byl založen k ochraně horských ekosystémů – zejména lesů a ke zlepšování prostředí, je však vyžadováno, aby fungoval v kategorii II podle doporučení IUCN – po roce 1999 k ochraně přírodních procesů, přestože
a) naprostá většina jeho lesní plochy je kryta kulturními lesními ekosystémy a polopřírodními plantážemi smrku,
b) leží v dávno zkulturněné a obytné krajině a měl by být tedy řízen k ochraně ekologické integrity celé krajiny a ve prospěch kulturních potřeb celé společnosti.
Uplatněná doktrína ochrany přírodních procesů v absolutní bezzásahovosti (mnoho let bez jakékoli definice!) vedla zákonitě k přemnožení lýkožrouta smrkového a k velkoplošné disturbanci plně funkčních lesů. Je to spojeno s přírodovědnými paradigmaty, která nasadila ochranu podkorního hmyzu na 30 % plochy jako plochy bezzásahové – s doporučením dospět v NPŠ v krátkém čase až k 75 % „divočiny“.
„Lesnické“ paradigma nežádá návrat k hospodářským lesům. Dlouhodobě upozorňuje na nutnost pozvolného přechodu k přírodě blízkým lesům a také na nezbytí brát předem na vědomí možná environmentální rizika „bezzásahovosti“. Poslední vývoj ukazuje, jak argumenty lesnických věd – považované některými oponenty za názory fachidiotů – jsou po letech brány za správné, jestliže velké bezzásahové území je považováno za „pokusné plochy přírodních věd“, pro niž další lesní ekosystémy NPŠ mají přinést „oběť“ žíru lýkožrouta smrkového (viz Otevřený dopis biologů předsedovi vlády na podzim 2009). Takové zreformování dalekosáhlých omylů při managementu lesů NPŠ je dalším projevem ideologie fundamentálního environmentalismu. Bývalý ředitel NPŠ se k výsostné ochraně kůrovců vyjádřil v r. 2009 takto: „Nemohu to nazvat chybou, je to ale příčina dnešního stavu lesů NPŠ“.
Základním objektem tvorby a ochrany životního prostředí v lesích jsou živé stromy – klíčové organismy celého ekosytému. Mizejí-li z horské krajiny hromadně živé, zdravé a namnoze staleté stromy na dlouhé časy v počtech statisíců ročně, mění se zásadně a dlouhodobě základní bilance záření, tepla, bilance vodní i živin, další faktory klimatogenetické a pedogenetické procesy. To vše s možnými riziky pro životní prostředí v lesích a jejich funkce v kulturní krajině jako složky životního prostředí rostlin, živočichů i lidí postižené krajiny.
V lesnické teorii i praxi jsou různorodá rizika devastace funkcí lesa – plynoucí z degradace vzrostlých lesních ekosystémů anebo z dočasného odlesnění – velice dobře známá; pojednávají o nich dokonce běžné učebnice pro lesnické školy. Jakoby se o tom najednou nevědělo. Vzhledem k míře dějů s lesy NPŠ je zřejmé, že v řízení NPŠ nejsou plně využity prověřené poznatky z mnoha lesnických oborů – z dendrologie, ekologie a genetiky lesních dřevin (rozmanitost populací a biotopů, vázání či uvolňování uhlíku), z pěstování lesů a genetiky (např. aplikace přirozené a umělé obnovy lesa včetně holin po kůrovcových těžbách), z lesnické entomologie a ochrany lesa (postupy komplexní ochrany, vazby bezzásahové a zásahové zóny), lesnické klimatologie (změny mikro- a mesoklimatu), lesnického vodního hospodářství (zadržování srážkových vod, zpomalování odtoku, průtočnost bystřin), lesnického půdoznalství (půdní eroze, zamokření a rašelinění lesních půd) atp. V plánech péče NPŠ nejsou respektovány nebo uspokojivě zohledněny celkové důsledky destrukce starých lesních porostů v horském reliéfu (změny bioklimatu, vodní bilance, vznikající holiny jako faktor funkcí environmentálních i krajinotvorných, zpřístupnění lesů a komunikace s hlediska ekologické i užitné funkce) i odpovědnost za přírodní bohatství a majetek (veřejný, soukromý, zahraniční). Expertní pracovní skupina hejtmanů pro kauzu NPŠ konstanovala po rozboru obsahu, že se spíše jedná o dokonalé plány nepéče v intencích zavedené doktríny.
Upozornit nutno na vyvstalé zásadní problémy ve sféře právní: do střetu se u nás dostávají účelově a velmi volně formulovaný zákon č. 114/1992 Sb. se zákony č. 17/1991 Sb., 282/1991 Sb., 289/1995 Sb. a 254/2001 Sb. Praktikované řešení ve sféře správní i trestní spočívá na právních názorech dubiosní povahy, s jevy za hranicí ústavnosti. Připomínají se jak publikované analýzy souvislostí právních norem (2007), tak jednání 59. schůze Parlamentu ČR (v létě 2009) a nález Ústavního soudu ČR z 20.7.2010.
Parlament se zabýval v zákonu č. 114/1992 Sb. odstavcem 4 v § 90, jenž zmocnil orgány státní ochrany přírody, aby mohly ve sféře své správy lesů zrušit platnost zákonů lesních a vodních bez jakýchkoliv ohledů kromě zájmů samotné ochrany přírody a bez jakékoliv odpovědnosti za možné následky. Ony dva zákony totiž obsahují paragrafy nepřímo i přímo chránící životní prostředí kulturní krajiny. Ústavní soud ČR uznal, že formulace práva v zákonu č.114/1992 Sb. jsou nadmíru volné. Dovolují formulace účelových „právních názorů“ volně podle ideologie jednotlivců. Praxe soudně znalecká ukázala uplatňování právnických fikcí, virtuální skutkové podstaty na základě virtuálních stavů přírody atp. – tedy možné změny práva v neprávo, praktiky na hranici ústavnosti této země.
Prioritou je hledání cest, jak omezit dopad nezvládnutelného šíření kůrovcovitých mezi bezzásahovým a zásahovým územím i mimo park, účinků pojetí managementu lesů NPŠ na krajinu, vztahy NPŠ s jinými subjekty, ba jak pojímat samu ochranu přírody na Šumavě,
V Praze, listopad 2010 – leden 2011
Jan Jeník, Petr Kantor, Vladimír Krečmer, Vilém Podrázský, Luděk Šišák, Stanislav Vacek, Petr Zahradník
reklama
Další informace |
Prof. Ing. Jan Jeník, CSc., dr.h.c., emeritní profesor přírodovědecké fakulty UK, externí učitel lesnických fakult v Praze a Brně, bývalý předseda Českého národního komitétu programu UNESCO Man and Biosphere, dlouholetý člen Komise pro chráněná území (WCPA) v rámci Světového svazu ochrany přírody IUCN, autor geo-ekologických studií o horské přírodě
Ing. Vladimír Krečmer CSc., předseda České bioklimatologické společnosti (1992-1998), předseda Národního lesnického komitétu (1997-2005); vědecký pracovník v oboru vztahů lesa a prostředí včetně vazeb s lesní a environmentální politikou, soudní znalec pro obor ochrana přírody a obor ekologické funkce lesa a funkce lesa v krajinném (přírodním a životním) prostředí, člen Expertní pracovní skupiny hejtmanů pro kauzu NP Šumava.
Prof. Ing. Petr Kantor, CSc., Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity, Brno, Katedra pěstování lesů. Specialista na horské lesní ekosystémy, organizátor vědeckých projektů a autor základních studií ke vztahům horských lesů a vody.
Prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc., Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze, Katedra pěstování lesů. Předseda Odboru lesního hospodářství České akademie zemědělských věd, děkan FLD ČZU. Badatel v oboru vývoje a degradace půdy horských lesů.
Prof. Ing. Luděk Šišák, CSc., Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze; Katedra lesnické ekonomiky a řízení lesního hospodářství, předseda Ekonomické komise Odboru lesního hospodářství České akademie zemědělských věd
Prof, RNDr. Stanislav Vacek, DrSc., Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze, Katedra pěstování lesů. Autor vysokoškolských učebnic ekologie a pěstování lesů, monografie o lesních ekosystémech NP Šumava
Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc., ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, Jíloviště-Strnady. Badatel v oboru lesnické entomologie a ochrany lesa, člen Expertní pracovní skupiny hejtmanů pro kauzu NP Šumava.
Online diskuse
Jak to vidím - chmurná vize Šumavy, aneb "když se dva perou" - 21. 2. 2011 - Anna LepšováDobrý den, Rostislave Adame, děkuji Vám za pozitivní reakci.K Vaší poznámce - ono se proti kůrovci zasahovalo a zasahuje průběžne, a to i v I. zónách, asi ne všude. Národní park určitě, ambice na kategorii II je asi příliš vysoká, ale některé biotopy za to stojí - rašeliniště a rašelinné podmáčené lesy určitě. Zbytky smrkového téměř pralesa na Trojmezné - tam les docela zmlazuje. Nezmlazuje tam, kde dříve bylo vytaháno všechno dřevo, klády z vývratů, podmínka nutná pro obnovu smrkových porostů v horských polohách. Ostatní lesy byly dlouhodobě (v řádu staletí) "připravovány" lesnickou praxí pro kůrovce a pro další negativní jevy "novodobé chřadnutí lesa", acidifikace půdy. To pánově vědí. Odborníci, bohužel dnes uměle polarizovaní, by měli společně jednat, zapomínat na ješitnost, stavovství, na přepracovanost, ale hlavně by měli být jednotní a neměli by se bát. Tohle hádání obě strany poškozuje na veřejnosti a oslabuje vůči politické garnituře. Obě strany svým způsobem Šumavě škodí. K jednání by měl být vymezen prostor, pokud nový pan ministr o toto stojí, o opravdu dobré a odpovědné řešení, pak má k tomuto kompetenci. Snad se dovede zorientovat v odborném prostoru, a to nejen on, ale i pan Stráský. Dovolím si dále rozvinout souvislosti k předchozí úvaze, bohužel, jak se začne diskutovat k materiálu, jako je ten článek, přesahuje faktická diskuse svým rozsahem práh čitelnosti. Přistupuji k věci tak, že je třeba se dívat na celou záležitost v souvislostech a ne v autory naznačených schématech. Přijmout jejich způsob a jejich myšlenková schémata je cesta zpět do totality a do pekel konfrontace. Jinak ovšem zajímavý fenomén totalitních názorů. Evidentní nastolování ideologie. Nakupení sice odborných, ale velmi obecných hesel, se kterými lze snadno fabulovat. Je třeba rozhodit schéma. Pak se pozná, kdo je kdo. Totiž, abych mohla s tím článkem polemizovat, tak musím, jako běžný čtenář, prostudovat všechny vyjmenované zákony, výroky ústavního soudu a spoustu odborné literatury. Nicméně pročíst originální vědecké materiály, to je hodně náročné, něco už mám sice za sebou, ale dovolit si polemizovat s kapacitami a s jejich titulaturou... Tak jsem si zatím prošla lesní zákon (289/1995 Sb.) a citovaný výrok soudu. Lesní zákon je velmi stručný a velmi volný, stál by za prozkoumání (všechny zákony, které se vztahují k ochtraně přírody jsou zde: http://www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=53). Výrok ústavního soudu ke zmiňované kauze je komentován nezávislým zdrojem např. na http://www.pravnickeforum.cz/archiv/dokument/doc-d25986v34348-k-moznosti-omezeni-vlastnickeho-prava-podle-zakona-c-114-199/?search_query=%20$type=10. Z tohoto materiálu mi nutně vychází, že autoři článku poněkud významově posunuli výrok ústavního soudu tak, aby vyhovoval jejich schématu. Spíš ještě setrvávají na pozici žalujících senátorů. Takže možná, že pánové - autoři, ve své horlivosti podobně mohli posununout význam i dalších použitých hesel tak, aby něčemu vyhovoval. Oni sami vědí, čemu má vyhovovat. Můžeme se jich však i ptát. Ještě je velmi zajímavý tento jejich odstavec, který může napovědět, proč autoři článek právě v této době napsali: "Paradigmatem přírodovědných oborů se stala ochrana přírodních procesů bez dalších hledisek – kůrovec je proto chráněný organismus. Charakteristická hesla „nechme přírodu přírodě“, „příroda si poradí sama“, „jen se dívejme, co to udělá!“ (hnutí DUHA) nastoupila na místě původního úkolu „ochrana ekosystémů a zlepšování prostředí“ (vládní nařízení č. 163/1991 Sb.)." Zde si můžeme povšimnout, že jediným dokladem, podle autorů vhodným k citaci na téma přírodovědého paradigmatu, jsou materiály a hesla hnutí Duha. Ano, Duháci mají velmi dobře prostudovanou odbornou literaturu i ze zahraničí, zejména z Bavorského parku. Dokonce se podíleli na výzkumu přirozené obnovy lesa na Šumavě. Jenže pánové odkazují jen na hesla hnutí Duha. Poznámka pod čarou: To mi připomíná, že existuje určitý rozdíl mezi "brožurou pro uklizečky a odbornou literaturou" "Brožura pro uklizečky" je technický termín pro studijní literaturu vzdělávacích rychlokursů, aby byla za totáče zvýšena vzdělanost národa. Z jakých pramenů autoři článku tedy autoři citují, v jakých odborných obzorech se pohybují? Proč autoři necitují veřejnosti snadno dostupnou knížku přírodovědců? viz odkaz http://www.bc.cas.cz/aktuality.php?kniha-co-vypraveji-sumavske-smrciny Z celého článku mi stále vyplývá, že se podepsaný autorský kolektiv neustále vyhraňuje proti přírodovedcům, negativně na ně poukazují, asi proto, aby (určitá?) lesnická komunita zůstala v konfrontaci s převládajícími politickými trendy bez poskvrny. To mi přijde v dnešní době trochu jako anachronismus a cesta, která se mi nelíbí. Proč to asi dělají? Proč uvádějí veškerou titulaturu a své pozice? Proč není mezi nimi např. pan ing. I. Vicena a zejména prof. R. Mrkva z Brněnské lesnické fakulty? Pokud vím, sdílejí společné názory, argumentují ve stejných schématech, nají stejnou rétoriku. Možná se jen pro tento případ nestihli zorganizovat (tvořili článek po dva měsíce..). Související názorový prostor není naštěstí zdaleka černobílý, jak se nám autoři snaží v článku naznačit. Mladší a formující se lesnická elita, která již prošla zahraničními stážemi a která studuje i zahraniční odborné články a sama publikuje u nás i v zahraničních impaktových časopisech, nezaujímá takto vyhraněné postoje. Zatím "neprovolává a nehesluje", ale pracuje. Proto považuji zdejší článek za předpojatý, zavádějící a ke čtenářům neuctivý. Navíc, vnímám-li ho jako potenciální politický argument, pak slouží jako průkazní materiál k možné a načasované exploataci Šumavy. Přemýšlím, co dělat jiného, než se opět přivazovat ke stromům. Je opravdu jiná doba. Ale přivázaná babička před těžařskou partou chtivou odměny, to by byla docela legrace. Pokud to však nepůjde jinak, jdu do toho. Pěkný den všem. AL |
