https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jan-jenik-petr-kantor-vladimir-krecmer-vilem-podrazsky-ludek-sisak-stanislav-vacek-petr-zahradnik-situacni-souhrn-kauzy?ids%5Bxd9a53d06e41408cce22c115803e6ce29%5D=1&sel_ids=1
reklama
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jan Jeník a kol.: Situační souhrn kauzy Národního parku Šumava

17.2.2011
V Národním parku Šumava (NPŠ) probíhá velkoplošná disturbance lesních ekosystémů vlivem nekontrolovaného žíru lýkožrouta smrkového; zatím se to týká především lesů horských. Dochází nepochybně k zásadním a dlouhodobým změnám struktury lesních ekosystémů a tím zákonitě i ke změnám jejich funkcí environmentálních a krajinotvorných, včetně funkcí sociokulturních. Je to důsledek řízení minulého vedení MŽP ČR na bázi doktríny fundamentálního environmentalismu, prosazované po roce 1999, v plné míře od roku 2003.
 
Od založení NPŠ se v nakládání s lesy střetávají dva základní přístupy –-.polarizují se přístupy „přírodovědné“ a „lesnické“. Paradigmatem přírodovědných oborů se stala ochrana přírodních procesů bez dalších hledisek – kůrovec je proto chráněný organismus. Charakteristická hesla „nechme přírodu přírodě“, „příroda si poradí sama“, „jen se dívejme, co to udělá!“ (hnutí DUHA) nastoupila na místě původního úkolu „ochrana ekosystémů a zlepšování prostředí“ (vládní nařízení č. 163/1991 Sb.). K „lesnickému“ přístupu nutno zdůraznit, že nejde o hlediska zastaralého lesnictví, jež se vymezuje zájmem výlučně o produkci dřeva (dnes v linii ideologie ekonomismu); současné lesnické paradigma je polyfunkční, respektuje hlediska ochrany životního prostředí v lesích a tím funkce lesa jako složky životního prostředí – prosazuje tedy i krajinotvornou roli lesních ekosystémů.

NPŠ byl založen k ochraně horských ekosystémů – zejména lesů a ke zlepšování prostředí, je však vyžadováno, aby fungoval v kategorii II podle doporučení IUCN – po roce 1999 k ochraně přírodních procesů, přestože

a) naprostá většina jeho lesní plochy je kryta kulturními lesními ekosystémy a polopřírodními plantážemi smrku,

b) leží v dávno zkulturněné a obytné krajině a měl by být tedy řízen k ochraně ekologické integrity celé krajiny a ve prospěch kulturních potřeb celé společnosti.

Uplatněná doktrína ochrany přírodních procesů v absolutní bezzásahovosti (mnoho let bez jakékoli definice!) vedla zákonitě k přemnožení lýkožrouta smrkového a k velkoplošné disturbanci plně funkčních lesů. Je to spojeno s přírodovědnými paradigmaty, která nasadila ochranu podkorního hmyzu na 30 % plochy jako plochy bezzásahové – s doporučením dospět v NPŠ v krátkém čase až k 75 % „divočiny“.

„Lesnické“ paradigma nežádá návrat k hospodářským lesům. Dlouhodobě upozorňuje na nutnost pozvolného přechodu k přírodě blízkým lesům a také na nezbytí brát předem na vědomí možná environmentální rizika „bezzásahovosti“. Poslední vývoj ukazuje, jak argumenty lesnických věd – považované některými oponenty za názory fachidiotů – jsou po letech brány za správné, jestliže velké bezzásahové území je považováno za „pokusné plochy přírodních věd“, pro niž další lesní ekosystémy NPŠ mají přinést „oběť“ žíru lýkožrouta smrkového (viz Otevřený dopis biologů předsedovi vlády na podzim 2009). Takové zreformování dalekosáhlých omylů při managementu lesů NPŠ je dalším projevem ideologie fundamentálního environmentalismu. Bývalý ředitel NPŠ se k výsostné ochraně kůrovců vyjádřil v r. 2009 takto: „Nemohu to nazvat chybou, je to ale příčina dnešního stavu lesů NPŠ“.

Základním objektem tvorby a ochrany životního prostředí v lesích jsou živé stromy – klíčové organismy celého ekosytému. Mizejí-li z horské krajiny hromadně živé, zdravé a namnoze staleté stromy na dlouhé časy v počtech statisíců ročně, mění se zásadně a dlouhodobě základní bilance záření, tepla, bilance vodní i živin, další faktory klimatogenetické a pedogenetické procesy. To vše s možnými riziky pro životní prostředí v lesích a jejich funkce v kulturní krajině jako složky životního prostředí rostlin, živočichů i lidí postižené krajiny.

V lesnické teorii i praxi jsou různorodá rizika devastace funkcí lesa – plynoucí z degradace vzrostlých lesních ekosystémů anebo z dočasného odlesnění – velice dobře známá; pojednávají o nich dokonce běžné učebnice pro lesnické školy. Jakoby se o tom najednou nevědělo. Vzhledem k míře dějů s lesy NPŠ je zřejmé, že v řízení NPŠ nejsou plně využity prověřené poznatky z mnoha lesnických oborů – z dendrologie, ekologie a genetiky lesních dřevin (rozmanitost populací a biotopů, vázání či uvolňování uhlíku), z pěstování lesů a genetiky (např. aplikace přirozené a umělé obnovy lesa včetně holin po kůrovcových těžbách), z lesnické entomologie a ochrany lesa (postupy komplexní ochrany, vazby bezzásahové a zásahové zóny), lesnické klimatologie (změny mikro- a mesoklimatu), lesnického vodního hospodářství (zadržování srážkových vod, zpomalování odtoku, průtočnost bystřin), lesnického půdoznalství (půdní eroze, zamokření a rašelinění lesních půd) atp. V plánech péče NPŠ nejsou respektovány nebo uspokojivě zohledněny celkové důsledky destrukce starých lesních porostů v horském reliéfu (změny bioklimatu, vodní bilance, vznikající holiny jako faktor funkcí environmentálních i krajinotvorných, zpřístupnění lesů a komunikace s hlediska ekologické i užitné funkce) i odpovědnost za přírodní bohatství a majetek (veřejný, soukromý, zahraniční). Expertní pracovní skupina hejtmanů pro kauzu NPŠ konstanovala po rozboru obsahu, že se spíše jedná o dokonalé plány nepéče v intencích zavedené doktríny.

Upozornit nutno na vyvstalé zásadní problémy ve sféře právní: do střetu se u nás dostávají účelově a velmi volně formulovaný zákon č. 114/1992 Sb. se zákony č. 17/1991 Sb., 282/1991 Sb., 289/1995 Sb. a 254/2001 Sb. Praktikované řešení ve sféře správní i trestní spočívá na právních názorech dubiosní povahy, s jevy za hranicí ústavnosti. Připomínají se jak publikované analýzy souvislostí právních norem (2007), tak jednání 59. schůze Parlamentu ČR (v létě 2009) a nález Ústavního soudu ČR z 20.7.2010.

Parlament se zabýval v zákonu č. 114/1992 Sb. odstavcem 4 v § 90, jenž zmocnil orgány státní ochrany přírody, aby mohly ve sféře své správy lesů zrušit platnost zákonů lesních a vodních bez jakýchkoliv ohledů kromě zájmů samotné ochrany přírody a bez jakékoliv odpovědnosti za možné následky. Ony dva zákony totiž obsahují paragrafy nepřímo i přímo chránící životní prostředí kulturní krajiny. Ústavní soud ČR uznal, že formulace práva v zákonu č.114/1992 Sb. jsou nadmíru volné. Dovolují formulace účelových „právních názorů“ volně podle ideologie jednotlivců. Praxe soudně znalecká ukázala uplatňování právnických fikcí, virtuální skutkové podstaty na základě virtuálních stavů přírody atp. – tedy možné změny práva v neprávo, praktiky na hranici ústavnosti této země.

Prioritou je hledání cest, jak omezit dopad nezvládnutelného šíření kůrovcovitých mezi bezzásahovým a zásahovým územím i mimo park, účinků pojetí managementu lesů NPŠ na krajinu, vztahy NPŠ s jinými subjekty, ba jak pojímat samu ochranu přírody na Šumavě,

V Praze, listopad 2010 – leden 2011

Jan Jeník, Petr Kantor, Vladimír Krečmer, Vilém Podrázský, Luděk Šišák, Stanislav Vacek, Petr Zahradník


reklama

Další informace |
Příloha k Situačnímu souhrnu kauzy NP Šumava: kdo je kdo

Prof. Ing. Jan Jeník, CSc., dr.h.c., emeritní profesor přírodovědecké fakulty UK, externí učitel lesnických fakult v Praze a Brně, bývalý předseda Českého národního komitétu programu UNESCO Man and Biosphere, dlouholetý člen Komise pro chráněná území (WCPA) v rámci Světového svazu ochrany přírody IUCN, autor geo-ekologických studií o horské přírodě

Ing. Vladimír Krečmer CSc., předseda České bioklimatologické společnosti (1992-1998), předseda Národního lesnického komitétu (1997-2005); vědecký pracovník v oboru vztahů lesa a prostředí včetně vazeb s lesní a environmentální politikou, soudní znalec pro obor ochrana přírody a obor ekologické funkce lesa a funkce lesa v krajinném (přírodním a životním) prostředí, člen Expertní pracovní skupiny hejtmanů pro kauzu NP Šumava.

Prof. Ing. Petr Kantor, CSc., Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity, Brno, Katedra pěstování lesů. Specialista na horské lesní ekosystémy, organizátor vědeckých projektů a autor základních studií ke vztahům horských lesů a vody.

Prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc., Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze, Katedra pěstování lesů. Předseda Odboru lesního hospodářství České akademie zemědělských věd, děkan FLD ČZU. Badatel v oboru vývoje a degradace půdy horských lesů.

Prof. Ing. Luděk Šišák, CSc., Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze; Katedra lesnické ekonomiky a řízení lesního hospodářství, předseda Ekonomické komise Odboru lesního hospodářství České akademie zemědělských věd

Prof, RNDr. Stanislav Vacek, DrSc., Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze, Katedra pěstování lesů. Autor vysokoškolských učebnic ekologie a pěstování lesů, monografie o lesních ekosystémech NP Šumava

Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc., ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, Jíloviště-Strnady. Badatel v oboru lesnické entomologie a ochrany lesa, člen Expertní pracovní skupiny hejtmanů pro kauzu NP Šumava.

Jan Jeník a kol.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jak to vidím - chmurná vize Šumavy, aneb "když se dva perou" - 21. 2. 2011 - Anna Lepšová

Nu, práci odkládám, když jde o Šumavu, děkuji Vám za otázky, paní Marková.

O kácení nespecifikovaně hovoří pan Stráský. Nevím, co a kde chce kácet. Já jen na něj navazuji. Článek lesnické elity nehovoří o možnostech postupu. Jen obecně manipuluje s pojmy. Rozděluje odborný svět na dva póly a to metodami minulého století. Svaluje vinu, kritizuje a podle mne i mlží.
Krečmer má přečtenou knihu Co vyprávějí smrčiny.., ano, vím. Ale v článku pro veřejnost cituje spolu s dalšími autory jen hesla Duhy. Staví NGO Duha a renomované vědce z Akademie věd do jedné roviny, aby se od nich mohl lépe distancovat, popřípadě hodit do společného pytle environmentálních fundamentalistů. Proč? Snad proto, že materiál Vrby a Šantrůčkové se mu právě nyní nehodí do argumentace. Je totiž dost srozuitelný pro lidi a dost dobrý. A hlavně, nikoho nenapadá!!
Spíš bych řekla, že právě pan Krečmer a jeho kolegové stále nejvíce bojují s tím, že je kdysi kdosi nazval „fachidioty“. To nebylo moudré od od toho kohosi. Zejména otitulovaní příslušníci elity s tím pak mohou mít dlouhodobý a hluboký problém a vpodstatě se tomu nelze ani divit.
Ten suchý les, jak jsem psala, není mrtvý, parametry paseky nebude mít, protože zaroste semenáči a odrostky, které tam jsou už nyní. Ostatně nemám nic proti dosazování v místech, kde není dostatečná zásoba přírodního zmlazení, jen jde o to aby sadební materiál byl vhodné provenience a vhodně zasazený. Určitě tam bude mít menší úmrtnost než na nějaké pasece. Může se tam dosadit buk, javor, jedle i smrk a jeřáb, podle místních podmínek. Buk byl na Šumavě dříve dost vysoko, nyní je i ve 1200 m n.m. a možná i výše spolu se smrkem a javorem (mám na mysli konkrétně východní úbočí Plechého). Zatloukal jej předpokládal i okolo Luzného na naší straně. Přirozené šíření některých dřevin je v podmínkách Šumavy pochopitelně omezené: jedle je tam minimum, pokud nějaká, buk má dost těžké bukvice, takže se pomalu šíří na velké vzdálenosti, ale viděla jsem pěkné odrostky i kousek od vrcholu Boubína (asi v 1300 m n.m.), takže dosadbou je možné proces obnovy urychlit a usměrňovat.

Tak bychom vlastně mohli v relativně krátkém období mít i na naší části Šumavy les, který by byl blízký přirozené skladbě.
Mám velké výhrady proti kácení a odvozu dřeva z lokalit, které by měly být v jádrové oblasti, tedy v I. zónách. I pan Stráský nyní hovoří o rozšíření a ucelení I. zón, namísto několika desítek menších celků hovoří o 7 větších celcích, dokonce s celkově větší výměrou. S tím předběžně mohu souhlasit. Je důležité, aby v jádrové oblasti byly všechny cenné porosty. Je to nutné právě s ohledem na panující developerské tlaky (viz. Zásady územního rozvoje JčKraje, tzv. ZUR, které byly nedávno schvalovány a veřejně diskutovány). Zde sama vidím právě nejvíce ohroženou oblast Smrčiny, na které jsou vcelku souvislé lesní celky, prakticky neporušené Kyrilem, s vysokým podílem buku.
V oblastech, kde nyní stojí suché kůrovcové souše, nebo už popadaly (do 4 až 6 let na Modravsku), byl by nesmysl nyní kácet kůrovcové souše se všemi doprovodnými jevy, které jsem dříve popsala. Naopak, ač je to paradox (a vina, jak se nyní mnoho lidí snaží upozornit na ty druhé, je to politikum), kůrovec docela vtipně přihrál možnost rychlejší obnovy porostů tím, že zrušil umělou dominanci smrku jako hlavního edifikátoru, nedošlo přitom k porušení půdního krytu, ale naopak k zachování kontinuity lesa, nyní ve fázi obnovy. Právě čas tam nyní dosadit, co chybí v přirozené skladbě a také v nabídce semen z okolí. To vše v souladu se záměrem moderního lesnického "paradigmatu", jak píšou autoři článku, který "dlouhodobě upozorňuje na nutnost pozvolného přechodu k přírodě blízkým lesům...". Je to nyní trochu zhurta, to je pravda, ale je to dobrá výzva, řekla bych. Samozřejmě celá věc má ještš řadu nevyslovených problémů, na jejichž řešení není dost znalostí a zkušeností. Vše závisí na dané lokalitě, je v tom schováno mnoho budoucí práce.
Raději vidím hromadu polámaných souší na neporušené půdě, než paseku a hromady palivového dřeva v podhůří. Cena za dřevo a cena zachovalé půdy je nesrovnatelná. Zatím mi pan ing. Vicena neodpověděl, jakou cenu ta zachovalá půda má, zatím jen vyčíslil cenu dřeva (MFDnes, Jihočeká verze, asi 29.11.2010).
Osobně: raději tam ty stromky budu sázet, než se bezmocně dívat, jak se tam kácí souše a odvážejí se na palivo a jak se rozrývá půda.

Asi bude nejlépe, podíváte-li se na Šumavu sama, nyní se skoro všude může. Zkuste se pozorně dívat, uvidíte. Knihy s sebou ani netahejte. Třeba sama svým nezaujatým pozorováním poznáte, že tam není v žádném případě mrtvý les.

Případně se tam můžeme někdy setkat.

Pěkně zdravím, AL

reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist