Ivan Brezina: Jan Kopeček o údajné škodlivosti GMO jen blufuje
Za mou nevinnou legráckou se ovšem skrývala vážně míněná fakta - žádné vědecké studie dosud neprokázaly, že by GMO potraviny jakkoliv škodily lidskému zdraví, nebo že by GMO rostliny škodily přírodě (3). Jen kvůli tomu, že jsem do parodického článku vložil vážně míněný odstavec s touto informací, se Jan Kopeček snížil k osobnímu útoku. Označil mně za "novináře nevalné úrovně nebo PR agenturu firmy Monsanto". To první ponechám na hodnocení čtenářů EkoListu. To druhé by měl Kopeček buď doložit, nebo se za své nepravdivé obvinění o mém propojení s Monsantem omluvit. Jinak ho totiž budu muset považovat za lháře. Následující text je věcnou polemikou s Kopečkovými argumenty proti GMO rostlinám a potravinám.
A) Kopeček píše: "Nekritičtí propagátoři GMO a jejich užívání v potravinářství, jako je pan Brezina, mnohdy nevědecky popírají možné nežádoucí účinky GMO s tím, že je nikdo neprokázal. Jenže každý vědec ví, že absence důkazu může být dočasná a v žádném případě není vyloučením rizika. (...) Kategorická tvrzení o neexistenci vlivu GM potravin jen proto, že dosud nebyl prokázán... Z vědeckého hlediska jsou tvrzení Ivana Breziny zcela neobhajitelná."
Pan Kopeček mi vkládá do úst něco, co v mém článku prostě není. Čtenáři EkoListu si mohou snadno ověřit, že nikde v textu netvrdím, že negativní vliv GM potravin "neexistuje". Panu Kopečkovi lze jen doporučit, aby si přečetl něco o základech vědecké metodologie (4). Žádný seriózní vědec totiž nikdy neřekne: "Bylo prokázáno, že GMO rostliny a potraviny nemají negativní vliv na přírodu a na zdraví", protože ví, že to už z principu definitivně prokázat nejde (5). Dosud však nebylo prokázáno, že by riziko pěstování a konzumace GMO bylo větší, než riziko pěstování a konzumace konvenčních plodin (6). Pokud má pan Kopeček opačné informace, vyzývám ho, ať je ve Fóru EkoListu obratem zveřejní, samozřejmě včetně příslušných citací. Bylo by také dobře, aby zde porovnal riziko pěstování a konzumace GMO s běžnými riziky, která každý den dobrovolně podstupuje (7).
B) Varování Britské lékařské asociace (BMA) před možnými zdravotními následky GMO, kterým pan Kopeček argumentuje, pochází z roku 1999. V květnu 2003 ale britský deník The Observer citoval vedoucí odboru vědy a etiky BMA Vivienne Nathanson (autorku původního prohlášení z roku 1999), podle které BMA tento postoj zcela přehodnocuje. Pro tvrzení, že GMO potraviny představují zdravotní riziko, totiž podle BMA “neexistují žádné důkazy” (8). Pan Kopeček má tedy buď fatálně zastaralé informace o dění kolem GMO, nebo čtenářům EkoListu záměrně lže. Pět let staré varování BMA navíc nebylo založeno na žádných vědeckých poznatcích o zdravotní škodlivosti GMO, ale jen na tzv. principu předběžné opatrnosti (9).
Princip předběžné opatrnosti se dá srozumitelně vyjádřit výše uvedenou Kopečkovou tezí o absenci důkazů o škodlivosti GMO, která "v žádném případě není vyloučením rizika". Proč ho ale aplikovat jen na GMO? Podle stejné logiky bychom přece mohli tvrdit: "Nikdo zatím neprokázal, že odpůrci GMO nepřipravují teroristický útok. Toto riziko není možné vyloučit, takže je třeba kritiku GMO přísně zakázat a jejich odpůrce preventivně zavřít do vězení." Po ničem takovém samozřejmě nevolám, jen na tomto příkladu ukazuji, že argumentace odpůrců GMO je jednostranná a nefér. Kdyby princip předběžné opatrnosti používali naši předkové, seděli bychom dodnes v jeskyních.
C) Pan Kopeček píše: "Mnohé GMO například mnohdy obsahují tzv. markerové geny, kódující odolnost vůči antibiotikům. (...) Pokud by bakterie (myšleny střevní bakterie konzumenta GMO – poznámka IB) zabudovaly geny rezistence vůči antibiotikům do své genetické informace, znamenalo by to patrně nežádoucí zvrat vedoucí ke vzrůstu odolnosti patogenních mikroorganismů vůči antibiotikům."
Pomiňme, že zde pan Kopeček opět varuje před hypotetickým rizikem a že podle stejné logiky můžeme prohlásit: "Pokud by pan Kopeček někoho zabil, byl by vrah." Stejně jako v případě Britské lékařské asociace má autor buď velmi zastaralé informace, nebo záměrně lže. Markerové geny rezistence k antibiotikům se už totiž dnes jako markery prakticky nepoužívají a GMO rostliny, které je obsahují, jsou v zemích EU zakázány. V minulosti se navíc nejčastěji používal gen rezistence ke kanamycinu, který je v přírodě tak jako tak běžně přítomný v půdních bakteriích. Podle Organizace pro potraviny a zemědělství OSN (FAO) a podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je navíc přenos tohoto genu do bakterií nepravděpodobný i proto, že většina DNA je rozložena už v žaludku a tenkém střevě (10).
Dalším argumentem proti obavám ze vzniku rezistence na antibiotika jsou výsledky pokusů vědců z univerzity v britském Leedsu. Tým vedený Johnem Heritagem se mnoha metodami snažil přimět střevní bakterie kuřat a ovcí, aby z GMO kukuřice přejaly gen kódující rezistenci na penicilin - neúspěšně (11). A do třetice: studie univerzity z Newcastlu provedená na lidských dobrovolnících ukázala, že geny z GMO potravin neprojdou celým zažívacím traktem (12). Bakterie, které by je teoreticky mohly zabudovat do svého genomu, sídlí ale až v tlustém střevě.
D) Pan Kopeček píše: "Nejasné jsou i dlouhodobé účinky nízkých dávek geneticky modifikovaných potravin, které současná věda zatím nebyla schopna prostudovat. Někteří toxikologové například varují před rizikem tzv. vývojové toxicity pro plod vyvíjející se v těle matky, kterou naznačily experimenty se zvířaty".
Znovu vyzývám autora, aby zveřejnil přesnou citaci - ve mně známé vědecké literatuře jsem totiž na tyto závažné informace nenarazil. Pokud taková studie skutečně existuje, bude důležité zjistit, zda byla vývojová toxicita GMO dána genetickou manipulací jako takovou, nebo například tím, že v konkrétním případě byl do genomu zabudován gen kódující nějaký protein se známou vývojovou toxicitou. V druhém případě by šlo o obdobu známé aféry Pusztai (13).
E) Pan Kopeček píše: "Znepokojivé jsou též informace o vzniku plevelů rezistentních vůči herbicidům v důsledku pěstování herbicid tolerantních GM plodin".
Nejčastěji pěstované kulturní plodiny ale v našich podmínkách nemají příbuzné plané druhy, takže "přeskok" genu rezistence do plevelu je vysoce nepravděpodobný. Vznikem rezistence lze navíc snadno předejít dodržováním běžných agrotechnických zásad (14).
Shrnuto: Jan Kopeček nepřináší žádné vědecké argumenty o skutečných negativních zdravotních a ekologických dopadech GMO. Vytahuje dávno vyvrácené aktivistické strašáky a blufuje stylem "nelze vyloučit, co by se stalo, kdyby...". Jeho článek, paradoxně nazvaný "Vliv GMO na lidské zdraví - propaganda a skutečnosti", přesně zapadá do toho, co komisař Evropské unie pro zdraví a ochranu spotřebitelů David Byrne nazval "GMO psychózou" či “paranoiou z rizika”. Pan Kopeček má pravdu jen v tom, že při zavádění GMO plodin na evropská pole a GMO potravin do českých obchodů je třeba jistá opatrnost.
Častý argument odpůrců GMO potravin a plodin zní, že s nimi nejsou dlouhodobé zkušenosti. Ty ale nejsou a nikdy nebyly s žádnou novou technologií. Hodnocení rizik GMO musí být racionální. Fanatické snahy o paušální zákaz jejich pěstování a konzumace zatím spíš připomínají boj proti železnici v 19. století. Hlavní argumenty technofobů prý tehdy zněly: pohled na vlak řítící se krajinou může způsobovat potraty a při rychlosti vyšší než 40 km/h se z vagonů může vysát vzduch, takže se cestující udusí.
POZNÁMKY:
(1): Jan Kopeček se chová jako zkušený propagandista – identický text se totiž objevil na celé řadě internetových stránek, namátkou:
<https://ekolist.cz/nazor.shtml?x=189390>
<http://www.bezpecnostpotravin.cz/default.asp?ch=66&typ=1&val=26292&ids=459>
<http://druidova.mysteria.cz/ZDRAVA_VYZIVA/Geneticka_bomba_2004.htm>
<http://www.blisty.cz/2004/5/13/art18110.html>
<http://www.agronavigator.cz/default.asp?ids=117&ch=1&typ=1&val=26292>
<http://www.spotrebitel.cz/index.php/article/articleview/6964/1/27/>
<http://pes.internet.cz/veda/clanky/35897_26_0_0.html>
Takto vedená diskuse není seriózní polemikou, ale jen laciným “klonováním” textů. Kopečkův článek je někde dokonce podepsán jménem “Mgr. Pavel Mikula”, což je zaměstnanec Ústavu zemědělských a potravinářských informací v Praze. Pan Mikula popírá, že by používal pseudonym Kopeček. Pokud Jan Kopeček skutečně existuje, vyzývám ho, aby čtenářům odkryl svou identitu. Svou reakci na Kopečkův klonovaný text zveřejním na EkoListu, Neviditelném psu a v Britských listech, kde se jeho článek mimo jiné objevil.
(2): Vaníčkův článek na adrese: <https://ekolist.cz/nazor.shtml?x=189098>, moje parodická reakce na adrese: <https://ekolist.cz/nazor.shtml?x=189141>.
(3): Opakovaně to potvrdili například zástupci České komise pro nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty při ministerstvu životního prostředí. Stejně se vyjádřil i Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) a Agentura pro potraviny a zemědělství OSN (FAO, <http://www.fao.org/newsroom/en/focus/2004/41655/index.html>).
Opakem je v českých médiích smutně proslulý případ publicisty Benjamina Kurase, který v říjnu 2003 v Lidových novinách publikoval poplašný článek o údajných vědeckých důkazech, že konzumace GMO potravin poškozuje zdraví (<http://lidovky.centrum.cz/clanek.phtml?id=208055>). Když ho redaktor vědecké přílohy LN Martin Uhlíř (<http://lidovky.centrum.cz/clanek.phtml?id=209660>) a biolog Jaroslav Petr (<http://lidovky.centrum.cz/clanek.phtml?id=210247>) požádali o citace konkrétních studií, nedodal je.
(4): Například knihu Logika vědeckého bádání od jednoho z největších novodobých teoretiků vědy K. R. Poppera (Oikoynmenh, Praha 1994). Ústředním principem vědeckého přístupu ke světu je podle něj v rozporu s Kopečkovým přesvědčením vědomí, že žádné tvrzení nelze definitivně prokázat. Na základě empirických faktů lze jen stanovit vědeckou hypotézu a pak se ji pokoušet zpochybňovat (falzifikovat). Na rozdíl do náboženského tvrzení totiž vědecké tvrzení není žádná "prokázaná pravda", ale právě jen hypotéza, platící pouze do doby, než je vyvrácena nálezem faktů, které jsou s ní v rozporu. Převedeno do srozumitelné řeči: nejde dokázat, že čerti neexistují. Výrok: "Čerti neexistují" není vědeckým tvrzením, ale vírou. Vědeckým tvrzením je jen výrok: "Skutečného čerta dosud nikdo neviděl".
Vraťme se ale k naší problematice. Nejde (a z principu ani nikdy definitivně nepůjde) vědecky dokázat, že GMO jsou neškodné. Stejně nejde dokázat, že pan Kopeček není vrah. Můžeme jen tvrdit, že zatím neexistují žádné důkazy, které by s oběma tvrzeními byly v rozporu a na jejichž základě by je bylo možno falzifikovat.
(5): Definitivně to prokázat nejde mimo jiné i proto, že případné riziko je třeba hodnotit pro každou z GMO rostlin a potravin zvlášť. Obecná otázka: "Jsou GMO zdravé nebo nezdravé?" je prostě nesmyslná. Kopeček, Vaníček a další odpůrci GMO je ale všechny házejí do jednoho pytle. Zavrhují technologii genetického modifikování an bloc, aniž by rozlišoval její konkrétní produkty. Připomíná tak člověka, který chce zakázat chemickou syntézu jen proto, že jejím produktem mohou být kromě léků i bojové otravné látky.
(6): Na rozdíl od nových plodin, vzniklých radiační mutagenezí a dalšími tzv. "konvenčními" metodami, je potenciální riziko GMO velmi dobře zhodnoceno ještě předtím, než se dostanou z pokusných polí k zemědělcům a do obchodů. Existuje k tomu velmi přísná metodika, vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a Organizací pro potraviny a zemědělství OSN (FAO). GMO plodiny se v testech porovnávají se svými nemodifikovanými protějšky. Zkoumá se např. jejich ekologická bezpečnost, stravitelnost nově vzniklých bílkovin a potenciální toxicita a alergenicita pro člověka, viz např. <www.phytosanitary.org/pdf/vvf-07-02.pdf>.
O přísnosti testování GMO svědčí třeba známý případ krmné sóji s vloženým genem pro protein z paraořechů z roku 1996. Ještě ve fázi testů se ukázalo, že tento nový protein může být pro některé lidi alergenní. I když byl projekt po tomto zjištění zastaven, odpůrci GMO ho paradoxně využili jako důkaz, že GMO mohou být nebezpečné. Ve skutečnosti ovšem právě tato causa prokázala funkčnost systému testování jejich bezpečnosti! Samotné nemodifikované paraořechy se kupodivu dál prodávají a nikdo proti tomu neprotestuje.
Při přípravě GMO rostlin přesně víme, jaký gen vkládáme a jaký nový protein bude rostlina produkovat. Při šlechtění nových plodin "konvenčními" metodami je ale výsledek nepředvídatelný - vznikají zde nové proteiny s neznámými zdravotními účinky. Přesto se u nich na rozdíl od GMO hodnocení potenciálního rizika neprovádí. GMO tedy patří k vůbec nejlépe zdravotně prověřeným potravinám, které jsou na trhu dostupné (viz také <http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=364>).
Zřejmě největší databázi GMO plodin včetně testů zdravotní nezávadnosti a potenciálních dopadů na životní prostředí pro každou z nich lze najít na adrese <www.agbios.com>.
(7): Požadavek 100 % bezpečnosti čekokoli je fikce, protože svět je zkrátka plný neočekávaného rizika. Např. tzv. biopotraviny (tj. údajně zcela "bezpečné" produkty "zdravého" ekologického zemědělství) často obsahují mnohem vyšší koncentrace toxických a kancerogenních mykotoxinů, než konvenční "nezdravé" potraviny (viz například: <http://www.scienceinafrica.co.za/2002/december/food.htm>, nebo: <http://www.agronavigator.cz/ekozem/default.asp?ids=0&ch=94&typ=1&val=17618>.
Pokud chce proto být pan Kopeček ve své kritice GMO konzistentní, měl by hlasitě kritizovat nezodpovědné ekologické zemědělce, kteří mykotoxiny ohrožují zdraví spotřebitelů. Pointa? Studie Karen Aurich ze švýcarského ústavu živočišné výroby v Braunschweigu ukázala, že GMO kukuřice má až o 90 nižší obsah mykotoxinů, než běžná "konvenční" kukuřice. Umí se totiž bránit zavíječi kukuřičnému, jehož poškození je u nemodifikované kukuřice vstupní branou pro patogenní houby, produkující mykotoxiny.
(8): Prohlášení Dr. Vivienne Nathanson v článku z The Observer na adrese: <http://observer.guardian.co.uk/politics/story/0,6903,963336,00.html>.
(9): Zástupci BMA v květnu 1999 prohlásili, že o rizicích konzumace GMO potravin je zatím známo "příliš málo" na to, aby mohla být zaručena jejich bezpečnost a že k vyvrácení rizika bude potřeba "detailní výzkum" (viz tehdejší článek ze Sunday Independent na adrese: <http://www.gene.ch/genet/1999/May/msg00065.html>). Takto obecně formulované obavy jsou klasickým příkladem principu předběžné opatrnosti, ke kterému se take zástupci BMA v článku z The Observer z roku 2003 (8) otevřeně hlásí.
(10): Viz například: <www.phytosanitary.org/pdf/vvf-07-02.pdf>.
(11): Viz například: <http://news.bbc.co.uk/1/hi/sci/tech/688321.stm>.
Kompletní výsledky pokusů týmu Johna Heritage zveřejnil v březnu 2000 časopis New scientists magazine.
(12): Viz: <www.foodstandards.gov.uk/multimedia/pdfs/gmnewcastlereport.PDF>
(13): Arpád Pusztai z Rowettova výzkumného ústavu ve skotském Aberdeenu zabudoval do genomu brambory gen ze sněženky, kódující tvorbu lektinu GNA. O této skupině proteinů je už dlouho známo, že vyvolávají zdraví škodlivou aglutinaci červených krvinek. Právě proto je také některé rostliny v přírodě používají jako "chemickou obranu" před okusem hmyzem a savci. Pusztai chtěl prověřit, zda by genetickou manipulací nešlo vytvořit brambory produkující lektin GNA, které by pak byly odolné škůdcům. Protože se lektiny ničí varem a syrové brambory nikdo nejí, šlo o zcela legitimní výzkumný problém - a to i přesto, že Pusztaiovy GMO brambory s genem pro GNA nebyly určeny k lidské výživě, neboť šlo jen o pokusný model. Pusztai pak svými syrovými bramborami krmil pět potkanů (tedy vzorek, jehož statistická průkaznost je nulová). Vzhledem k tomu, co se o toxicitě lektinů, jež neprošly varem, ví, by bylo zvláštní, kdyby to na ně nemělo negativní vliv.
V srpnu 1998 Pusztai vystoupil v televizi s tvrzením, že "transgenní brambory brání růstu a potlačují imunitu". V dalších televizních vystoupeních pak dodal, že on sám nebude jíst GMO potraviny a že považuje za "velmi nefér, když jsou jeho spoluobčané používáni jako pokusná morčata". Výsledek svých pokusů tedy Pusztai dezinterpretoval jako falešný důkaz, že GMO potraviny jako takové poškozují zdraví (nikoli tedy pouze syrové brambory s genem pro lektin GNA!). Podle stejně bizarní logiky bychom mohli do jedné konkrétní značky piva přidat louh a pak začít tvrdit, že český národní nápoj je zdraví nebezpečná žíravina.
Komise Rowettova ústavu a zvláštní vědecký panel britské Royal society Pusztaiovy závěry odmítly. Aféry se ale okamžitě chopili odpůrci GMO a nafoukli ji do obrovských rozměrů. Výsledkem byla černobílá literární "story" ve stylu béčkových hollywoodských filmů. Na jedné straně osamocený, ale neohrožený vědec, který vede spravedlivý boj za odhalení pravdy o nebezpečných GMO, a na druhé straně hamižné biotechnologické koncerny, které se tuto nepříjemnou "pravdu" snaží utajit.
(14): Řepková <www.phytosanitary.org/pdf/vvf-07-02.pdf> uvádí, že jde hlavně o běžné střídání plodin a nepoužívání téhož herbicidu na stejném poli více let po sobě. V případě rozšíření transgenu do běžných plevelů by navíc mohlo být používání příslušného herbicidu nahrazeno jiným herbicidem, který by "superplevel" snadno zlikvidoval. Blíže také Crawley a spol. kteří zjistili, že kulturní GMO plodiny nemohou ve volné přírodě dlouhodobě přežít a že vnesené geny nezvyšují jejich konkurenční schopnosti (Nature 409/2001).
reklama
Autor je novinář, na Přf UK vystudoval systematickou biologii a ekologii
