Jan Moravec: Léto s kosou a hráběmi
Rozdělujeme se na tři skupiny. Jedna hrabe to, co bylo včera posekáno. Ve strmém terénu nohy podkluzují, tu a tam překáží nějaký pařízek, ale úspěšně se daří všechno seno skulit dolů a nahrabat na úpatí svahu na velikou hromadu. Z louky, která se hrabala včera si seno odvezl sedlák z nedaleké vesnice pro koně. O tohle „bodláčí“ bohužel nemá nikdo zájem, takže tu počká na kupě do podzimu; se zemědělci je domluvené, že až zorají přilehlé pole, můžeme to na něm bezpečně spálit.
Druhá skupina se pouští s pilami do hustého křoví v místech, kde kdysi býval sad. Ještě před pár lety připomínala neprostupnou džungli celá tahle stráň. Jen zkušené oko botanika dokázalo poznat pod houštinami trnek a akátů potenciál cenné stepní lokality. Nespletl se; dřina stála za to a na prvně vyřezané části dnes opět kvetou hvězdnice, bělozářky a devaterníky. Změnu ocenili i hmyzácí; poletují tu vřetenušky, otakárci a soumračníci, pobíhají majky, na osluněných kmenech starých třešní lze spatřit vzácné krasce… Dva kolegové s pilami pečlivě vybírají, co poříznout a co nechat, další čtyři pomocí lana stahují tu pichlavou „nádheru“ taktéž na dolní hranu svahu. Drápance už nikdo ani nepočítá.
Kosení luk
předchozí další 
Třetí skupina mezitím připraví pro ostatní oběd. Po něm v odpoledním žáru chvíle ve stínu starého klenu či dole u řeky. A pak opět do práce. Ještě vyrážíme poseknout nedaleký mokřádek. Odměnou budou na jaře kvetoucí vachty, upolíny a nejméně dva druhy prstnatců.
Už nám zbývá jenom zítřek. Dohrabat, dořezat, douklidit. Sbalit tábor a ahóóój za rok. A nebo za čtrnáct dní na nějakém jiném „kosení“.
Podobné akce probíhají každoročně na řadě lokalit po celé České republice. Přestože jsou to akce dobrovolnické, úplně bez financí se stejně neobejdou. Něco stojí nářadí, doprava… Chcete-li na údržbu cenných přírodních lokalit přispět, máte ještě do konce února možnost na hithitu.
reklama
