Libor Ambrozek: Je po boji, národní park dostal šanci
Zdlouhavé projednávání přispělo i k tomu, že se z řady původních zastánců projektu stali odpůrci. Svou roli při tom sehrál i pasivní přístup úředníků ministerstva životního prostředí. Předkladatelé zákona předpokládali, že souhlas dotčených obcí s vyhlášením národního parku - vyslovený v roce 1992 - bude platit i za sedm let. Nepovažovali proto za nutné starosty průběžně informovat o složitém procesu, kterým návrh zákona procházel. Ministr životního prostředí se na Děčínsku poprvé objevil až na polooficiální návštěvě koncem února 1999, krátce předtím, než na místě zahájili své výjezdní zasedání poslanci z parlamentního Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
Samotný text návrhu předložil, aniž by aktualizoval alespoň jeho důvodovou zprávu. Každé opomenutí či chyba přitom nahnaly vodu na mlýn kritikům zákona.
Ti se ozvali hned na únorovém plénu Poslanecké sněmovny. Poslanci ODS - zřejmě z nedostatku invence - postupně citovali z jediného materiálu připraveného zástupcem vedoucího Lesní správy v Rumburku. Z mnoha úst tak zazněly stejně nesmyslné argumenty. Vyhlášení národního parku by prý vyvolalo přemnožení kůrovců, kteří jej následně zničí. Klausovi lidé se ovšem především domnívají, že si park nemůžeme z finančních důvodů vůbec dovolit.
Na jejich stranu se přidali také poslanci zemědělského výboru vedení svým předsedou Pallasem (ČSSD). Předložili sněmovně tzv. malou variantu připravenou na ministerstvu zemědělství. Tato "likvidační verze" vylučovala z parku nejcennější území - soutěsky Tiché a Divoké Kamenice, Jetřichovické stěny či Růžový vrch - kvůli nimž především byl park vyhlašován. Podraz vládních poslanců rozhodl - podle výsledků předběžného hlasování - o neprůchodnosti vládní tzv. velké varianty a hrozil pohřbít samotný záměr vyhlášení parku.
Nezbylo mi, než přijít s novou alternativou. Rodila se v jednáních s obcemi, Lesy České republiky i oběma znepřátelenými resorty (MŽP a Mze). Kompromisní tzv. střední varianta vyloučila z území parku katastry dvou osad a některé lesní plochy, ponechala v něm však nejcennější území. V Poslanecké sněmovně nakonec získala 139 hlasů a brzy o ní bude jednat Senát. Ze složitého procesu kterým musel - a možná ještě bude muset - tento zákon projít, si můžeme vzít hned dvojí poučení. Současná Poslanecká sněmovna - zejména ODS a část poslanců vládní ČSSD - není životnímu prostředí nakloněna. Prosazování tohoto veřejného zájmu bude proto vyžadovat mnohem více úsilí i vůle ke kompromisu.
reklama
Autor je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za KDU-ČSL a předsedou jejího Podvýboru pro životní prostředí Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
