Naďa Johanisová: Je šrotovné podporující nákup nových automobilů celkově spíš přínosem, nebo zátěží pro životní prostředí?

Šrotovné je z environmentálního hlediska nejednoznačné opatření. Na jedné straně, alespoň tak, jak je navrženo u nás (podpora vozů s nízkou emisí CO2 a s alternativním pohonem) nepostrádá světlezelený nádech a v tomto směru tedy do určité míry skutečně snad může životnímu prostředí pomoci. Na druhé straně je třeba započítat environmentální zátěž, kterou představuje výroba nového vozu a likvidace starého. Na trošku hlubší úrovni je šrotovné ještě problematičtější, protože naznačuje, že řešení současné ekonomické krize vyřešíme další spotřebou a to dokonce spotřebou velmi problematického produktu – auta. Je známé, že jeho dopady na společnost a přírodu se emisemi nevyčerpávají – je tu celá řada dalších problémů od nutnosti stavby nových a nových silnic a dálnic (a s nimi spojenými emisemi ze spotřeby a dopravy materiálu) přes parcelaci krajiny a záboru místa v centrech, zápach, a hluk až po ohrožení autonomie dětí, lokální soběstačnosti či rostoucí bilanci mrtvých a zmrzačených. A to není zdaleka všechno.

Šrotovné, když mimoverbálně sděluje občanům: kupujte nová auta a vyhazujte stará, abyste odvrátili krizi, vlastně říká: Nic vážného se neděje, můžeme pokračovat tak, jak jsme zvyklí. Ekonomika se jen trošku zakuckala, ale když jí pomůžeme, bude zase brzy na nohou. Jak zčásti ilustruje např. film Příběh věcí (na YouTube zde) ve skutečnosti je problém složitější.

Rostoucí spotřeba není řešením, ale příčinou jedné z významných dimenzí současné krize - té ekologické. Skutečnost, že současný ekonomický systém je nastaven na trvalý růst výroby a spotřeby (růst HDP není nic jiného), a ekologie a ekonomie jdou tak přímo proti sobě, je možná nejvážnější problém naší doby. Systém, v němž jsme uvízli jako moucha v pavučině, náš tlačí ke stále větší spotřebě stále levnějšího zboží, přičemž náklady na jeho výrobu platí lidé a příroda v jiném místě nebo čase – v budoucnosti.

Dlouhodobým řešením není víc nakupovat, a už vůbec ne nakupovat více aut. Řešením je pojmenovat skutečné příčiny krize, která bohužel není pouhým zakuckáním, a hledat na ně léky. Jednou z důležitých příčin je bankovní systém, který se v éře neoliberální víry ve volný trh, včetně volného trhu finančního, vymkl kontrole. Řešením může být pevnější regulace finančních trhů, včetně regulace tzv.daňových rájů, znárodnění některých finančních ústavů, jak se to již děje např. v Británii, ale také třeba podpora komunitních měn či zdanění spekulativních transakcí (tzv. Tobinova daň). Měli bychom se také ptát, jak i u nás nastartovat nový fenomén - etické bankovnictví, které má explicitní cíl podporovat projekty s „přidanou hodnotu“ pro lidi či přírodu.

Spíše nežli o šrotovném bychom navíc měli zahájit celonárodní diskusi o „hladkém přístání“. Jak se vymanit z imperativu nekonečného a neudržitelného ekonomického růstu, než změníme celou planetu v jedno velké šrotoviště? To je otázka, kterou by se měly zabývat naše nejlepší ekonomické mozky. Šrotovné je fíkový list, který tyto hlubší problémy zakrývá.

Psáno pro server Ekolist.cz, 23.5.2009

---

reklama

---