Zoologické zahrady mají u nás velkou oblibu a staly se velkou atrakcí nejen pro děti, ale i pro dospělé návštěvníky. Co tu vlastně hledáme? Je to jen to, že chceme na vlastní oči vidět živá zvířata, která nám zmizela z našich životů, nepočítáme-li štěkající psy na sídlištích? Je pro nás důležité, abychom poznávali druhy, které v naší přírodě neuvidíme, protože tu nikdy nežily nebo jsme je stačili vystřílet? Máme před klecemi a výběhy pocit, že svoji přítomností přispíváme k záchraně ohrožených zvířat? Nebo se prostě cítíme mezi nimi lépe?
V Čechách je patnáct ZOO, z toho jen o málo by se dalo s čistým svědomím říct, že chovají zvířata v takových podmínkách, které splňují základní kritéria pro moderní chov v zajetí. Staré klece, malé výběhy, nedostatek příležitosti pro zvířata, jak se zabavit - to je častý obrázek, který můžeme vidět ve většině těchto zařízení. Zoologické zahrady by měly především sloužit jako místo, kde se budou chovat ohrožená zvířata a jejichž rozmnožování bude celosvětově koordinováno tak, aby vedlo k jejich záchraně. Často se zdůrazňuje výchovný prvek ZOO, který by měl mj. napomáhat poznávat zvířata, s kterými se v naší přírodě nesetkáváme. To je ale diskutabilní záležitost, protože podle mých zkušeností může na děti i na dospělé apatické a vystresované zvíře v nevhodných podmínkách působit spíš negativním dojmem. Od mládí tak získáváme pocit, že chovat jakákoliv zvířata v jakýchkoliv podmínkách je normální a nutné. Je ale fakt, že pomalu ztrácíme představu, jak zvířata přebývající na malých prostorách žijí
v přirozených podmínkách v přírodě. To může pro nás představovat velký handicap, protože nám dokonce může částečně vzít i náš pocit svobody. Chováme-li se tak ke zvířatům, nikdo nezaručí, že to jednou nebudeme opakovat
i u našich dětí, starých rodičů a lidí vůbec.
Kdo je tedy vlastně za mřížemi a kdo koho chová, aby nevyhynul?
Zvířata tu byla dávno dříve než člověk nebo předchůdce člověka a dokonce měla kdysi větší sílu a moc, která pro něj byla na životě ohrožující. Během několika tisíc let se ale situace obrátila a díky lidským vynálezům zbraní jsme se stali vládci nad vším živým my. Situace, která je v normální fungující přírodě vyvážená díky přirozené síle silnějšího nad slabšími, je v našich podmínkách dána silou vynalézavějšího nad prostým. Karty jsou v současnosti rozdány a jen málokdo by se odvážil pochybovat o vůdcovské pozici člověka nad zvířaty. Zbývá tu tedy jen varování – budeme-li se chovat stejně uzurpátorsky ke všemu živému i nadále, mohla by se situace jednoho dne obrátit. Člověk se stane ohroženým druhem a zvířata nám budou rovnocennými partnery v boji o přežití. Kdo potom bude v kleci a kdo venku?
reklama
