Steven Guilbeault: Kjótský protokol je mrtvý - vydechněte si!
První předčasný pohřeb protokolu se konal v roce 1997 těsně před jednáním v Kjótu -tehdy mnoho pozorovatelů předpovědělo, že velcí znečišťovatelé jako Rusko, Kanada, USA a další nebudou nikdy ochotní podepsat smlouvu, která po nich chce snížení emisí skleníkových plynů. Nakonec byl Kjótský protokol přijat včetně úmyslu snížit celkové emise v průměru o 5 %. A dále, v roce 2000 zkolabovala jednání v Haagu o tom, jak snížení emisí dosáhnout a titíž pozorovatelé říkali "tady to máte, konec hry."
O čtyři měsíce později se americký prezident, pan Bush, rozhodl od dohody ustoupit - zjevně pod nátlakem ropného průmyslu v čele s jeho kamarády z Exxonu. A odpůrci protokolu opět vytáhli nekrology. Přesto se v červenci roku 2001 státy úmluvy sešly k dalším jednáním a rozhodly, že planeta si prostě nemůže dovolit čekat, až pan Bush přijde k rozumu, a vyjádřily úmysl pokračovat dál i bez USA. Protokol totiž může vstoupit v platnost i bez účasti USA, ale je nezbytné, aby do hry vstoupilo Rusko. Jedině pak bude splněna podmínka, že protokol musí ratifikovat 55 zemí, jejichž emise představují 55% objemu emisí průmyslových zemí v roce 1990.
Menší mediální šílenství způsobil tento týden výrok ruského byrokrata Andeje Illarionova, ekonomického poradce Kremlu. Prohlásil, že "Rusko neratifikuje protokol v jeho současné podobě", a že je "nemožné, aby Rusko uvažovalo o převzetí takové odpovědnosti, která vážně omezuje rozvoj státu".
Bohužel jen málo novinářů si našlo čas ověřit, zda Illarionov promluvil z pověření svého šéfa. Ti, kteří tak učinili, zjistili, že ruská vláda nemá ještě ohledně Kjótského protokolu úplně jasno.
Za poslední dva měsíce vskutku ruský prezident Putin řekl představitelům třech různých států, že Rusko ratifikuje. Potvrdil záměr Ruska ratifikovat protokol kanadskému a japonskému ministerskému předsedovi, panu Chrétienovi a panu Koizumi, během Asijsko-pacifického sumitu a zopakoval toto tvrzení italskému prezidentovi S. Berlusconimu v průběhu sumitu EU-Rusko před dvěma týdny v Římě.
Je na zvážení, jestli spíše věřit ruskému prezidentovi, který je oprávněný mluvit za svou vládu a její úmysly, nebo byrokratovi, jenž toto právo nemá. Nyní probíhá v Miláně další kolo jednání o budoucnosti Kjótského protokolu a klíčové země - v tomto případě Rusko - opět hrají politické hry o globální klima.
Kjótský protokol je jedinou mezinárodní úmluvou, jež se týká klimatických změn. Vědecké poznatky hovoří jasně. Lidské aktivity nebezpečně ovlivňují globální klimatický systém. Ledovce mizí, nakažlivé nemoci se šíří, průměrná celosvětová teplota roste, hladiny moří stoupají, polární oblasti se roztávají. Vědci varují, že rozsah možných dopadů změny klimatu odhalujeme postupně a že je mnohem horší, než se původně předpokládalo. Jako planeta si nemůžeme dovolit hrát politickou hru o jedinou mezinárodní smlouvu, kterou pro tento problém máme.
Hlasy, jež prohlašují Kjótský protokol za mrtvý, přisuzují vítězství špatnému týmu ještě před koncem hry. Kjótský protokol není mrtvý. A nemůžeme ho nechat zemřít, pokud chceme Zemi chránit.
Přeložila Klára Sutlovičová, Centrum pro dopravu a energetiku
reklama
Autor je politický poradce pro otázky klimatu, Greenpeace International
