Ivan Sommer: Klausův pragmatismus nebo pokrytectví?
Dokladem racionálních postřehů V. Klause je kritická poznámka z návštěvy v Japonsku, kde mu nabídli minerálku, dovezenou z daleké Francie, ačkoli den předtím ho pohostili vodou z místních pramenů. V. Klaus zapochyboval o ekonomické výhodnosti takového dovozu
Po přečtení zmíněné pasáže mi připadalo, že si V. Klaus vypůjčil tentokrát styl od environmentalistů. Sáhl jsem po „Abecedě prosperity“ (1997) J.Kellera a opravdu tam byla pod heslem Dělba práce zmíněna studie Dr. Stefanie Böge (www.stefanie-boege.de) z Wuppertalu, že se při výrobě obyčejného jahodového jogurtu najezdí cca 3500 km v Německu a okolních zemích. Už v díle „Až na dno blahobytu“ (1993) J. Keller popisuje, jak McDonald v Německu připravuje hamburger kromě místního hovězího, hořčice a majonézy z výrobků z dalších zemí - houska z amerického obilí, sýr a brambory z Holandska, hlávkový salát ze Španělska, pohárek na colu z Kanady, obal ze Skandinávie je potištěn v Německu a tvarován ve Francii. Přitom je to všechno na jedno použití. Sám jsem s údivem jednou zaznamenal, když servisní technik otevřel počítač firmy Hewlett – Packard, že se skládá ze součástí snad ze všech světadílů kromě Antarktidy.
Asi by bylo nekorektní obviňovat V. Klause z nějakého plagiátorství. Jednak Kellerovo dílo pravděpodobně nezná, jednak je situace poněkud složitější, i když na ní má podíl. Domnívám se, že ten pohyb zboží z daleka do daleka má v podstatě dva aspekty.
První z nich je zcela prozaický. Asi každého napadne, proč vozit odněkud věci, které by bylo možné získat v nejbližším okolí, a že to připomíná přísloví „vozit dříví do lesa“. To ovšem dává politikům všeho druhu šanci ukázat veřejnosti „zelené cítění“. Václav Havel kritizoval přesuny másla. Na Slovensku se už léta rozčilují, proč se dovážejí minerálky z ciziny, přestože je tam hodně kyselek. Kdysi jsem v Sovětském svazu v Záporoží vídával dvojici žen v bílých pláštích stojících u cisterny. Domníval jsem se, že jde o nějaké hygienické opatření, protože směrem na východ se potulovala cholera. To prý ale vymyslel sám Leonid Brežněv, za kterým přišli místní tajemníci s nářkem, že se pití na hašení žízně v horku musí vozit zdaleka. Velký vůdce jim připomenul, že se v minulosti připravoval kvas, tradiční nápoj. A tak tajemníci kvasili a na ulicích se objevily cisterny s obsluhou.
Druhý aspekt je složitější a vysvětluje existenci prvního. Ukazuje se, že v globální ekonomice je rozsáhlé převážení zboží sem a tam neoddělitelnou součástí organizace výrobní činnosti, jejíž snahou je docílit zisk. Paní Klausová asi nechodí nakupovat zeleninu, jinak by V. Klaus věděl, že například česnek se dováží z Číny, a že to není z čisté lásky, ale pro zisk. Už i čeští investoři s dovozy počítají. Na místě bývalých skleníků na zeleninu u Olomouce byla vybudována tiskárna novin. Zajímalo mě, jak se bude město zeleninou zásobovat. Prý z Polska. V Brně se zelenina pěstovala na žabovřeských loukách. Nyní se vede zákulisní boj, zda se tato lokalita změní na stavební parcely, zeleninu pro Brno má zajistit neviditelná ruka trhu možná také z Polska. Doslovně zlatým dolem je letecká doprava řezaných květin, které najdeme denně na stánku v domnění, že jsou pěstovány někde v okolí, ačkoli pocházejí třeba z Brazílie.
To převážení zboží není zadarmo, plýtvá se energií na účet příštích generací. Technické řešení, jak je omezit, není složité, ale ohrozily by se zisky nadnárodních společnosti a V. Klaus by asi protestoval, že je to potlačování podnikatelské svobody. Politici sice občas zanaříkají nad rozmařilou dopravou, ve skutečnosti se stát přiživuje na pohybu zboží třeba vybíráním mýtného na dálnicích.
V. Klaus opomíjí, že sám přispěl k nasměrování české ekonomiky na globální dělbu práce a potažmo k rozsáhlému transportu zboží. Není ovšem vyloučeno, že jeho ekonomické povědomí se uzavřelo v malém českém prostoru a organizaci výroby v měřítku globalizace již nerozumí, pouze se nechá unášet na její vlně a popřípadě se podiví se vší upřímností nad dovozem francouzské minerálky do Japonska. Už „slyším“ námitky některých čtenářů, že sám konzumuji zboží z dovozu. Mám ale možnost výběru, právě tu svobodu, o které V. Klaus tak horuje? Nemyslím si to.
reklama
