Ivan Dejmal: Koho volit a proč nejsou zelení jednotní

Vážení přátelé, blíží se volby do Evropského parlamentu, což je pro zelenou politiku příležitost spíše domácí než evropská. Předvolební kampaň je obdobím, kdy zelenou politiku vytahují v různé míře a s různou věrohodností mnohé politické strany. V minulých letech Zelený kruh zkoumal postoje stran k životnímu prostředí a své výsledky pak vždy s trochou nadsázky publikoval v brožuře „Pověz mi, kdo je nejkrásnější“. Letos je situace na první pohled jednodušší. S výrazně prozelenou rétorikou přicházejí pouze dvě politické strany – Strana zelených (SZ) a Strana pro otevřenou společnost (SOS). Pro uplatnění ekologického zájmu a pro zeleného voliče by bylo jistě lepší, kdyby, tu, alespoň pro volby, byla jen jedna skupina mužů a žen, kteří na sebe chtějí vzít břímě veřejné služby a propůjčit duši a tělo úsilí za společnou věc.

Leč právě v tom je pes zakopán. Čtrnáct let prožitých v demokracii nás vede přinejmenším k opatrnosti a tázání, zda ti skvělí mužové a ženy, kteří nabízejí, že na plný úvazek převezmou naše zájmy, jsou skutečně ti praví a zda vedle toho, či dokonce primárně přitom nesledují jiné, nebo dokonce nám protivné cíle a zájmy.

Koho vyslat „nahoru“ a s kým se spojit je nejprve starostí lidu stranického. Od jisté doby k němu patřím ve Straně zelených i já a tak je zcela namístě, když jsem tázán, proč se proboha různí zelení nespojili a netáhnou za jeden provaz.

Odpovídám, že taková doba zcela jistě přijde, ale potřebujeme k tomu čas. Zelená politika je u nás mladá. Ne co do obsahu, technických a legislativních znalostí, ale co do zralosti, opravdovosti a odevzdanosti lidí, kteří vbíhají na politické hřiště se zelenou politikou na tričku. Naděje, kterou jsem i já pomáhal šířit, že napříště už bude majákem ekologické politiky Strana zelených, se právě pro tuto personální okolnost nenaplnila. Současné vedení strany hledí víc na osobní moc než na společný zájem a při prosazování a upevňování své moci si věru nepočíná demokraticky, přestože ve své rétorice se ohání jakousi „novodemokracií“, kterou chce světu ordinovat. Shodnout jsme se proto nemohli ani ve straně, natož pak s jinými subjekty.

Nepodpora oficiálních kandidátů Strany zelených, je proto v tuto chvíli podporou budoucí dobré zelené politiky. Její příští nositelé jsou i ve Straně zelených, avšak na kandidátní listině je dnes najdeme jen ve Straně pro otevřenou společnost. Za takovými lidmi, jako je lídr kandidátky SOS Eva Tylová, Pavel Nováček, Sváťa Mlčoch a Jiří Kulich je kus práce pro životní prostředí, kterým se jen málokdo v naší zemi může pochlubit.

Není to pro mne jako člena Strany zelených lehké, ale na otázku, koho volit, říkám: volte „zelenou alternativu“, kterou tady a teď představuje Strana pro otevřenou společnost, a kroužkujte její ekologické představitele. Upevníte tak ekologické směřování tohoto demokratického společenství, které se může stát jedinou nadějí zelené politiky, nepodaří-li se včas vymýtit mocichtivé sektáře a jejich praktiky ze Strany zelených.

---

reklama

---