Oldřich Janeba: Komunisté a Greenpeace na jedné lodi

Vždycky žasnu nad tím, jaké oslí můstky dokáže vytvořit ve svých novinových sloupcích Ondřej Hejma. Pověstné spojení Kraus není Klaus, které mělo vyjádřit nesouměřitelnost Divadla Na zábradlí a Pražského hradu, bledne ve světle jeho údivu nad tím, že komunisté ještě 17 let po listopadu osmdesát devět sedí v parlamentu a Greenpeace beztrestně zatloukají prkna přes dveře příslušného ministerstva. Finální povzdechnutí: „no, chápete, to?“ je už jen třešnička na dortu kučeravého moderátora. Vysvětlení, proč komunisté stále sedí v parlamentních lavicích je jednoduché, protože je tam lidé volí, a na otázku proč je lidé volí, by měl pan Hejma zazvonit u politologů, historiků nebo sociologů. Možná by ve finále k nějakému kvalitativnímu závěru došel.

Nenásilný protest Greenpeace patří do zcela jiného ranku. Je naprosto kompatibilní se západní demokracií. Děje se tak všude ve světě a nikdo se nad tím nepodivuje. Kdyby tato organizace neproháněla po moři lovce chráněných velryb nebo nemonitorovala deštné pralesy, byl by náš svět o hodně chudší. Navíc to daňové poplatníky nic nestojí. A mělo by! Greenpeace totiž suplují státní správu.

Je mi jasné, že člověk, jenž skáče z okna ložnice přímo do bazénu a má ze zahrady golfový park, nebude mít pro občanský sektor velké pochopení, ovšem Hejmovy hudební vzory ze šedesátých let většinou z toho mírového hnutí vyšly.

---

reklama

---