Libor Ambrozek: Konference o globálních změnách klimatu v Haagu

Horšící se odborné prognózy vývoje jednoho z klíčových globálních ekologických problémů sleduje světová veřejnost i politické reprezentace s velkým znepokojením. Globální změny klimatu svědčí o hluboké provázanosti vztahů mezi různými lidskými činnostmi a přírodními procesy. Jejich původ můžeme hledat ve využívání neefektivních technologií stejně jako v nadměrné spotřebě. V českých, moravských a slezských zemích se - i přes ohromnou propagandu - plýtvavé přímotopy nebo klimatizace zatím příliš neuchytily, náš příspěvek k prokazatelně ničivým dopadům klimatických změn jde tedy spíše na vrub zastaralým technologiím a výrobním postupům. Dokazuje to i více než dvojnásobná energetická náročnost v přepočtu na paritu kupní síly ve srovnání se státy Evropské unie. Kromě potvrzení - dosud mnoha zeměmi neplněných - závazků Kjótského protokolu se od této konference mnoho neočekává. Spíše jí hrozí něco, co bývá nazýváno "spiknutím neschopných". Státy, které se nezvládají se svými závazky vypořádat, se je pokoušejí zmírnit, zrušit či zablokovat. Vydatně je v tom podporuje mohutná ropná lobby. Nástup moderní efektivní energetiky využívající zejména obnovitelné zdroje se snaží zabrzdit také lobby betonová - tedy stavitelé jaderných elektráren. I když stavitelé je asi příliš silné slovo - v Evropě se jaderná elektrárna staví už jen na Ukrajině a v Čechách. Umírající prodělečný byznys se ale nevzdává a právě v konferenci o klimatu spatřuje poslední šanci na přežití a volá po ohromných státních dotacích.

V kombinaci s návrhem na přeshraniční obchodování s emisními limity představují další případné dotace na oživení jaderné energetiky velké nebezpečí.

Francouzi mají velký podíl jaderné energetiky na své výrobě, přesto (odborníci ale vědí, že právě proto) patří k zemím, kterým rostou emise skleníkových plynů a nedokáží se tak vyrovnat se závazky z Kjóta. Přijetí výše uvedených návrhů by jim umožnilo postavit ve vlastní režii kupříkladu v České republice další zbytečnou jadernou elektrárnu a vydávat to za svůj příspěvek ke snižování emisí.

Přibili by tak další hřebík do rakve skutečné trvale udržitelné alternativě - obnovitelným zdrojům energie. Stejně negativního efektu již mnoho let dosahuje a.s. ČEZ podporovaná řadou českých politiků. Všechny prostředky potenciálně využitelné na modernizaci energetiky a snižování emisí mizí v nenasytném Temelíně. Naivní představy těch, kdo očekávali, že Temelín snad nahradí nějaký zdroj skleníkových plynů, zpražilo jednoznačné prohlášení ČEZu : "Neodstavíme nic".

Letitá státní podpora Temelínu logicky vedla spíše k potírání obnovitelných zdrojů a úspor energie než k jejich podpoře, k opatrování monopolu spíše než k jeho demontáži. Trh a moderní energetika totiž - jak uváděla již příslušná vládní zpráva z roku 1993 - vždy představovaly a představují "rizika pro Temelín". Česká republika nyní ve světě slouží za příklad země, která se rozhodla vydat zpět v čase. Od účasti její delegace v Haagu tedy těžko můžeme očekávat velký přínos. Ve věci rozvoje moderních alternativ a hledání řešení vedoucích ke zmírnění klimatických změn nemáme, bohužel, co nabídnout.

---

reklama

---