Jiří Neustupa: Krustové polopouště odkališť - opravdová česká divočina

Připadá vám, že lidmi silně pozměněné prostředí musí být zákonitě málo cenné z přírodovědného hlediska? Nenechte se mýlit. Biologové, ochranáři i část zainteresované veřejnosti už nějaký čas vědí, že třeba na kladenských haldách hlušiny po těžbě uhlí se dá najít leccos zajímavého. Že bychom však mohli za opravdovou českou divočinu považovat i na pohled "mrtvá" odkaliště u tepelných elektráren nebo rudních dolů? Ale ano, jsou to skutečně ojedinělá místa. Viděli jste už někdy mikrobiotickou krustu? Pokud ano, pak to bylo nejspíš někde v suché stepi nebo v polopoušti. Anebo taky možná u nás, to ale na místě, kam by "za přírodou" těžko kdo chodil. Ale o tom o trochu později. Pokud jste totiž mikrobiotické krusty nejen neviděli, ale ani nevíte, co to je, pak vězte, že se jedná o společenstva desítek či spíš stovek druhů sinic, řas, mechorostů a lišejníků slepená slizem a smotaná vlastními vlákny tak, že vytvářejí pevnou vrstvičku na povrchu polopouštního písku nebo půdy. Právě takové krusty pokrývají obrovské rozsáhlé prostory polopouští i některých pouští v Sahelu, na středním Východě, v centrální Austrálii nebo třeba na coloradské plošině ve Spojených státech. Jsou tlusté často jen jeden centimetr a většinu času jsou vyschlé, ale právě tahle nevzhledná zelenočerná placka drží ve skutečnosti celý polopouštní ekosystém doslova pohromadě. Bez povrchové krusty se totiž polopoušť vbrzku mění v poušť. Vítr odnese svrchní vrstvičku půdy i s živinami a výzkumy ukazují, že ani za několik desítek let po mechanickém zničení krusty se ekosystém do původního stavu a k původní biodiverzitě nevrátí.

Jsou ale takové mikrobiotické krusty k vidění u nás? V typické středoevropské krajině je povrch půdy pokrytý rostlinami (jako třeba na louce) nebo jejich zbytky (jako třeba v lese). Na krustová řasově-lišejníková společenstva tu jaksi není místo. Cévnaté rostliny je zastíní, zasypou nebo prostě vytlačí. Ale přece je i v naší krajině mnoho desítek, ba stovek hektarů ploch porostlých krustami docela podobnými těm ze suchých prérií. Totiž na opuštěných rudních a popílkových odkalištích. Těch máme dost, a když v blízkosti nějakého rudního dolu nebo u teplárny doslouží, horní zákon přikazuje majitelům, aby je nějak "zrekultivovali". Tím se v zásadě myslí, aby se ta místa začala zase podobat okolní zemědělsko-lesnické krajině. Na to je u nás samozřejmě řada firem a zájmem majitelů je, aby to bylo co nejlevnější. Takže se tam kromě teoretické možnosti nějakých dost nákladných metod většinou prostě vysázejí do řádků stromky, třeba borovice, a očekává se, že tam za čas bude monokultura jako koneckonců všude kolem. Většinou po pravdě řečeno není.

V posledních třech letech jsem se podílel na výzkumu odkalištních povrchů financovaném naším milým ministerstvem životního prostředí a pravdou ve skutečnosti je, že u nás máme spousty lokalit, kde i mnoho desítek let po jejich opuštění takříkajíc "nic neroste". Tedy nerostou tam skoro žádné cévnaté kytky. Tak akorát občas nějaký podběl, třtina, malá břízka nebo mrtvá borovička. Opravdu nic moc. Většina plochy je taková nějaká šedivočerná, zvrásnělá a tuhá. Když to člověk vyfotí dostatečně zblízka a pošle nějakému kolegovi ekologovi do Colorada, dozví se, že to je přece fotka od nich - nějaká klimaxová polopouštní krusta, možná tak ještě z jižní Austrálie, ale v každém případě aridní krusta, jak má být. A skutečně i mikroorganismy uvnitř jsou v podstatě ty co v "opravdových" polopouštních krustách. Ale jak je to možné, vždyť i na českých odkalištích prší tak jako okolo, tak proč tam postupně nevyrostou kytky? Zdá se, že nějak moc nemůžou. Po léta usazované kaly mají zatraceně málo živin, ale co hůř, jsou taky docela toxické. Na takovém radvanickém odkališti ve východních Čechách je třeba kadmia pětkrát víc, než připouštějí normy pro zemědělskou půdu, a desetkrát víc, než bývá kadmia v lesní půdě. Podobné je to i s některými ostatními těžkými kovy. To samozřejmě nejsou koncentrace, které by vás nějak otrávily, pokud tam půjdete na procházku, ale růst v tom, to už není žádná legrace. A navíc tam je strašně solí a někde taky hrozně nízké pH - na chvaletickém odkališti takových 3,6; a to je opravdu málo. Míň než v tůňkách na šumavských slatích. Takže cévnaté kytky vyklidí pole a to je pak volné pro ostatní. A krustové mikroorganismy, lišejníky a mechy jsou připravené ho využít - a taky ho využívají. Tak máme u nás v malém, ale po pravdě řečeno zase ne až tak v úplně malém měřítku krajinu pokrytou mikrobiotickými krustami, skoro jako kdyby je přivezli z Utahu. Jsou stabilní - jejich druhové složení se moc nemění v čase. Mají vysokou diverzitu - žijí v nich opravdu stovky druhů, hlavně sinic, řas a hub, ale taky lišejníků a malých mechů. Jsou schopné přežít jednorázové poškození - když je někde pořádně rozšlapete a rok počkáte, obnoví se, vlastně daleko rychleji a úspěšněji než jejich sestřičky v polopouštích. Co je tedy teprve zničí, jsou "off-road" auta, se kterými se adrenalinoví hoši prohánějí po opuštěných odkalištích, aniž by sebeméně tušili, že tam tak působí podobně jako kozí stáda v Sahelu. Zničí krustu tím, že ji rozbijí, a vítr ty kousky pak roznese po kraji.

Krustový ekosystém se u nás za přírodu z nějakého důvodu zatím nepovažuje. Takže se zkoušejí a provádějí šíleně nákladné akce, jako třeba celá odkaliště zasypat vrstvou ornice, aby se tam mohla vytvořit ta žádoucí a zřejmě tak uklidňující monokultura. Představa, že by žádoucí "relkultivací" něčeho takového, jako je rudní odkaliště, byla ochrana mikrobiotické krusty před majiteli čtyřkolových terénních aut a pouze její monitoring, zatím do rekultivačních plánů nepronikla. Ale co není, může ještě být. Naštěstí na to zasypávání není zase tolik peněz a odkaliště jsou často docela stranou, že je skoro nikdo nevidí ...

Takže kdo má zájem a chuť vidět opravdovou českou divočinu, může se na naše krustové polopouště zajet pořád ještě podívat třeba do Radvanic (50°32'40"N, 16°05'30"E), Chvaletic (50°02'26"N, 15°26'40"E) nebo do Měděnce (50°26'09"N, 13°05'57"E).

Článek je převzat z tištěného Ekolistu 01/2008.

---

reklama

---