Karel Srdečný: Kterak chrabří Češi zase jednou vydrbali s Rakušákama

České a rakouské spory okolo Temelína dospěly před časem až k dohodě z Melku. Schylovalo se totiž ke vstupu ČR do EU a Čechům hrozilo, že Rakousko použije své právo veta. Těžko říci, jak by to nakonec dopadlo, ale politici v Rakousku si nemohli dovolit takovou příležitost nevyužít – mlýn mele když je voda. Pro komisaře Verheugena by rakouské veto ČR byla nemilá blamáž, a tak se snažil obě strany dostat k jednacímu stolu. Povedlo se, lejstro nakonec všichni podepsali.
V každém případě se po dohodě z Melku obě strany tvářily, že teď už nastane idyla. A protože v každé dohodě musí být i něco pozitivního, slíbily si obě strany (mimo povinnosti včas se informovat o atomovém hřibu nad reaktorem) spolupráci na projektech okolo obnovitelných zdrojů a úspor.

Protože právě v téhle branži se pár let pohybuji, natáhl jsem uši. Že by vláda pustila chlup? Jistě, nejsem jsem tak naivní abych věřil čemukoli pod co se podepsal premiér Zeman, ale přece jen - mezinárodní dohoda by se mohla brát alespoň trochu vážně, ne?

Nastalo dlouhé ticho po pěšině. A to tu pěšinu sleduji dost pozorně! Na moje telefonáty na MŽP – co konkrétně se tedy chystá, že bych třeba přiložil ruku k dílu – odpovídal příslušný referent pár měsíců vyhýbavě, načež odjel do Austrálie. Jeho agendu asi nikdo nepřevzal. Nechal jsem to plavat a věnoval se svojí práci, díky níž se setkávám i s Rakušany, kteří se stejně jako já věnují místní, dostupné, levné, nevyčerpatelné a nejaderné energii. Aniž bych tušil, že tím naplňuji dohodu z Melku, napsal jsem knihy, kde uvádím i rakouské příklady energeticky soběstačných domů a obcí, na seminářích jsem promítal fotky z Rakous.

Ale když jsem se před časem dočetl, že moje vlast pokládá dohodu z Melku za naplněnou, koukal jsem jak Bubo Bubo. I optal jsem se své vlády, co konkrétního tedy udělala? Kolik mezinárodních konferencí proběhlo, jak dalece se zvýšila energetická účinnost, jací experti a co zkoumali - to všechno a mnoho dalšího bylo v dohodě z Melku slibováno. A ovšem – také kolik nás to stálo. Odpověděl mi náměstek ministra průmyslu Hüner, a ta odpověď stojí za citaci: „Jedná se o velké množství akcí a projektů, na něž je vynakládáno mnoho milionů korun ročně jak ze státního rozpočtu, tak i ze soukromých zdrojů. Neznám žádné důvody, aby byly z ministerské úrovně jednotlivé akce monitorovány“. Ještě jednou - ministerský úředník nezná důvod, proč se starat o to, na co se ze státního rozpočtu vydává „mnoho miloinů“. Asi má nějaké vyšší poslání a peníze ho nezajímají.

Ale dost českého folklóru – vraťme se k otázce, co konkrétně ČR udělala, aby naplnila dohodu z Melku. Náměstek Hüner mě velmi vágně informoval o akcích, jako byly „různé semináře“. Na některých jsem byl, na jiných jsem přednášel a jiné jsem sám dělal a tak vím, že by proběhly bez ohledu na to, co bylo nebo nebylo napsáno v nějaké dohodě. Jejich organizátoři ani účastníci neměli tušení, že naplňují mezinárodní závazky a vesměs za to také nedostali od české vlády ani vindru. Jistě, to jsou ty „soukromé zdroje“ náměstkem zmiňované.

Shrnuto: Splnit závazky dané dohodou z Melku (alespoň co se týče tzv. energetického partnerství) nestálo vládu ani šesták navíc. Vše se zaplatilo z peněz, které každoročně vláda (resp. jednotlivá ministerstva) obvykle v této oblasti utrácí. Dokonce i ti, kteří za vlastní peníze a z vlastní iniciativy jakkoli spolupracovali s rakouskými partnery, jsou vykázáni v kolonce „dohoda z Melku - splněno“.

Příště může vláda vykázat jízdu vpravo jako příspěvek k evropské spolupráci a používání latinky coby dodržování mezinárodních standardů. Jsem opět o něco více hrdý, že jsem Čech.

---

reklama

---