Květoslav Šebela: Dvacet let výsměchu do mé tváře
11.7.2011
Dvacet let je v životě lidském poměrně dlouhá doba, u těch šťastnějších jedinců celá čtvrtina života, pro nás většinu skoro třetina. Za dvacet let lze se stát otcem a poté i dědečkem, postavit dům či procestovat svět. Co jsme dělali před dvaceti lety si mnoho z nás už moc podrobně nevzpomíná, pokud to zrovna nebyla svatba či vítězství na olympiádě, že?
A teď si zkuste představit, že Vás někdo v době před dvaceti lety připraví o Váš majetek, naprosto veřejně se Vám začne vysmívat, když se chcete dohodnout, aby Vám Vaši věc vrátil, dá Vás k soudu, kde podvodně začne dokazovat, že Vaši věc jste ukradl Vy jemu, a ne on Vám. A místní soud mu dá dokonce zapravdu. Odvolací soud sice potvrdí, že věc je Vaše, ale onen „zloděj“ se dál chová, jako by se nic nestalo a dál Vaši věc užívá. Navíc Vás začne pomlouvat, že jste si Vaši věc koupil jen proto, abyste ho mohl u soudu vydírat. Znovu se tedy začnete soudit, tentokrát o vrácení Vaší věci a protože si nechcete nechávat stále jen kálet na hlavu, i o náhradu škody. Stále ještě nabízíte i dohodu, na tuto nabídku Vám ale nikdo neodpovídá. Opět musíte na místní soud. Opět jste dehonestován oním „zlodějem“ v médiích, opět se řadu let neděje nic, protože místní soud nekoná. Mezitím začnete mít oprávněné obavy o objektivitu vlastního právního zástupce a vyměníte ho, aby se situace po několika letech opakovala. Čas běží, najednou jste o dvacet let starší, a jste stále tam, kde jste byl před dvaceti lety. Váš majetek užívá neoprávněně někdo jiný, vydělává na něm, a Vám se jen vysmívá.
Že to vypadá jako hloupý vtip a že se to u nás nemůže vlastně stát? Že náš právní systém by neměl takovýto exces vůbec dovolit? Přijeďte k nám do Berouna, tady je to normální. Akorát že „zlodějem“ je Město Beroun, a okradeným jsem já, jeho občan, Květoslav Šebela. Tento krátký článek by rád alespoň trochu objektivizoval všechny nepravdy a lži o této kauze, které jsou šířeny z vedení Města Berouna. Vše, co zde uvádím, lze poměrně jednoduše dokázat.
Tenhle příběh začal v květnu 1991, kdy na můj soukromý pozemek uprostřed CHKO Český kras začalo Město Beroun rozšiřovat svoji v té době fungující komunální skládku v lokalitě Na Lištici. Přes můj aktivní odpor jako majitele dotčeného pozemku, který jsem používal jako pastvinu pro své koně, pokračovalo jeho zavážení odpadem až do roku 1996 pod hlavičkou berounských Technických služeb. Úředníci města si řekli, že nejlepší obranou je útok, a proto mne Město Beroun v roce 1992 zažalovalo o vlastnictví zasypávaného pozemku. U místního berounského okresního soudu spor o jeho vlastnictví vyhrálo Město Beroun přesto, že byly předloženy z mé strany důkazy o falšování listin ze strany města (například prokazatelně neplatná kupní smlouva města na sporné pozemky a zfalšované doklady o zápisu do katastru, doklad o tom, že byly údajně vyplaceny původním majitelům peníze na účet, který nikdy neexistoval, atd.). Odvolací krajský soud v roce 1996 a pak i k dovolání města Nejvyšší soud v roce 2000 však rozhodly v můj prospěch a potvrdily mé vlastnictví. Mimo jiné totiž znalec prokázal zfalšované podpisy na údajné kupní smlouvě města.
Město Beroun spor sice prohrálo, ale protože I během probíhajících soudních pří nepřestalo navážet odpady nadále na moje pozemky (předběžné opatření okresní soud v Berouně nevydal), navršilo se ho tam postupně až několik desítek tisíc tun. Dokonce si Město Beroun v té době samo cestou svého odboru výstavby dodatečně legalizovalo již řadu let provozovanou část skládky Na Lištici na svých pozemcích, protože do té doby nic takového neexistovalo a skládka byla de facto nelegální. Ve svém dodatečném rozhodnutí z roku 1992(!), které mám k dispozici, si nařizovalo, že na skládku nesmí být ukládán nebezpečný odpad. Šlo o pokrytecké rozhodnutí, protože ho tam už dávno v klidu nechalo navážet (odpad s azbestem z berounské „eternitky“, různá chemie z Loděnic z „gramofonky“, atd.). Dokládá to znalecký posudek, který nechal vypracovat okresní soud v Berouně (který je uložen ve spisu u soudu a mám jej též k dispozici) a který hovoří o tom, že je na skládce dokonce ze 70% nebezpečný odpad, to vše v CHKO! Je charakteristické pro postup úředníků MěÚ Beroun, že při dodatečném řízení na povolení skládky stavební úřad Beroun porušil stavební zákon a pominul mne jako oprávněného účastníka takového řízení ze zákona. Jsem totiž vlastník přímo sousedících pozemků, na které navíc již skládku v té době nelegálně rozšířilo Město Beroun také. Odpad na mých pozemcích přitom není ani formálně legalizován jako skládka dodnes, úředníci města se tohoto kroku přeci jen neodvážili.
Po potvrzení vlastnictví pozemku v roce 2000 jsem chtěl po městě, aby byla vzniklá situace nějak vyřešena. Téměř čtyři roky jsem nabízel hlavně společně provedenou rekultivaci skládky, přičemž jsem zdůrazňoval, že mojí jedinou další možností nápravy je žaloba o vyklizení a uvedení dotčeného pozemku do původního stavu. Provoz skládky městské Technické služby totiž mezitím ukončily bez jakékoli rekultivace a na mých pozemcích zůstala proti mé vůli cca 6-7 metrů vysoká a cca 30 metrů dlouhá betonová opěrná zeď, za níž a nad níž se dál vrší navezený odpad až do výšky dalších cca 20 - 25 metrů. Na veřejnosti tehdejší starosta MUDr.Besser ale nepravdivě tvrdil, že rekultivaci bráním já, pan Šebela, a dokonce publikoval v roce 2001 v tisku cituji: "O žádném problému nevím. Pan Šebela má zpátky své pozemky, problém pro město žádný neexistuje, a co si se svými pozemky a s tím, co na nich leží, udělá, je jeho věc." Bohužel, pan starosta a dnes ministr kultury Besser bere podle všeho tento spor jako spor osobní a to tak dalece, že mimo jiné v minulosti nesprávně o sporu informoval zastupitelstvo města či dokonce řadu informací zamlčoval, a naprosto odmítal mé vstřícné nabídky, což lze doložit. V té době se naopak vyrojily fámy, že já chci po městě stamiliony, k tomu lukrativní pozemky v centru, atd., a v podstatě je mi existence skládky na mých pozemcích lhostejná, jen město vydírám. No, nevím, komu by bylo jedno, že na jeho pozemcích proti jeho vůli je navezeno velké množství nejrůznějšího odpadu, včetně různých chemikálii a azbestu, a to kousek od domu, kde s dětmi žije. Řekl bych, že v tomto případě přesně podle známého přísloví „zloděj“ křičel, chyťte zloděje.
Protože město nijak nereagovalo, respektive mne dál dehonestovalo v médiích, rozhodl jsem se, po čtyřech letech vyjednávání, a město zažaloval o vyklizení svých pozemků. Znovu zdůrazňuji, že žalobu jsem podal až v roce 2004, opět u okresního soudu v Berouně. Okamžitě jsem dostal výzvu k zaplacení poplatku ve výši jeden milion korun do 14ti dnů, jinak moje žaloba bude zamítnuta. Po mém odvolání mi byl soudní poplatek „snížen“ na 100 000,-Kč. Mimochodem, zajímavě kontrastuje tato výzva berounského soudu s jinými, které zasílal Městu Berounu, v nichž žádal město o doložení různých písemností a kde výslovně uváděl – „nespěchá“. Od té doby tento spor stále pokračuje u této instance, protahován různými požadavky soudu, například na nové a nové znalecké posudky, třeba kolik bych dostal peněz za zřízení věcného břemene na uložené odpady na mých pozemcích (i když žaloba zní na vyklizení pozemku a jeho uvedení do původního stavu a je jasné, že odpad na nich je nelegálně navezen), atd. V současné době pře opět půl roku „stojí“, neboť soudkyně, která ho má na starosti, má být údajně povýšena na krajský soud a při pouze připravuje k předání.
Postupem doby jsem nabyl dojmu, a dodejme že nikoli bez důvodu, že se mí právní zástupci obracejí ke mně zády. Takže jsem se v roce 2006 obrátil na kancelář JUDr.Sokola, která moji při proti městu převzala. Přestože byl JUDr. Sokol při přebírání pře v roce 2006 velmi optimistický, co se týká mého právního postavení v daném sporu, soud se i nadále protahoval, a nemám pocit, že by se má pozice jako žalující strany dodnes nějak zásadně změnila. Předpokládám však, že údajné prohlašování pana zubaře Bessera na veřejnosti, že už se dávno s panem JUDr. Sokolem proti mně domluvili, je sprostá pomluva.
O celé kauze se dozvěděla televize Nova a pan John o ní natočil v roce 2008 v rámci pořadu "Na vlastní oči" reportáž Kouzelná zahrádka. V tomto pořadu, i když k němu mohou mít různí lidé různé výhrady, se nezávislí odborníci vzácně shodli na tom, že v právu jsem já, a město Beroun čeká velký problém. Až tedy soud konečně rozhodne, že?
Až podle mého přesvědčení město spor prohraje, hrozí mu obrovské náklady za nařízené vyklizení nepovolené černé skládky. Kvalifikované odhady vycházející z toho, kolik dnes stojí uložení nebezpečného odpadu, a kolik tun je ho uloženo na mých pozemcích, hovoří o nákladech v řádu až miliard korun. Výslovně zde prohlašuji, že jsem byl ochoten s městem jednat o nějaké dohodě, ale je otázka, nakolik je možná úvaha o nějaké dohodě, když Město mne stále šikanuje. Naposledy tím, že na jediné cestě, po které se dá přijet i na mé pozemky a která je dokonce vedena přes část mých vlastních pozemků, ale která je označena značkou zákaz vjezdu a cyklostezka, nedávno odbor dopravy MěÚ Beroun pokutoval řidiče aut, kteří po ní vezli ke mně objednaný materiál na můj statek. Jiná cesta k mým pozemkům ale neexistuje a neznám žádné jiné řidiče, které by na ní město pokutovalo, ať mají či nemají povolení k vjezdu. A že jich tu jezdí, třeba na vzdálenější tábořiště v lokalitě Alkazar, opravdu dost.
Zásadnější je však i otázka, kdo nese za tento "problém" a protahování největší právní, ekonomickou a politickou zodpovědnost. Starostou Berouna byl prakticky po celou dobu tohoto sporu pan ministr zubař Besser. A já jsem přesvědčen, že pokud by tato kauza probíhala standardně, podle mého přesvědčení by k nějaké dohodě či k rozsudku zřejmě již dávno došlo.
Znovu připomínám, že celý tento dnes již značně a zbytečně nabubřelý problém je 20 let starý, neboť můj první oficiální dopis Městu Berounu, v němž ho vyzývám, aby mi nezaváželo odpad na mé pozemky, je datován 15. 6. 1991. Již tehdy jsem byl v právu, v právu, které mi město Beroun již dvacet let odpírá. A jak je vidět, chce mi ho odpírat ještě nějaký čas. Otázka je, nakolik je to morální, a kdo to nakonec zaplatí….
P.S. Tento můj dopis se neodvážily zveřejnit žádné noviny v regionu, byl pouze jeden den na internetu na Neviditelném psu a Ostrava – online, kde je lze najít ještě v archívu, musíte však předem vědět. Přitom nepíši žádné bludy, znovu zdůrazňuji, že vše mohu doložit.
reklama
Že to vypadá jako hloupý vtip a že se to u nás nemůže vlastně stát? Že náš právní systém by neměl takovýto exces vůbec dovolit? Přijeďte k nám do Berouna, tady je to normální. Akorát že „zlodějem“ je Město Beroun, a okradeným jsem já, jeho občan, Květoslav Šebela. Tento krátký článek by rád alespoň trochu objektivizoval všechny nepravdy a lži o této kauze, které jsou šířeny z vedení Města Berouna. Vše, co zde uvádím, lze poměrně jednoduše dokázat.
Tenhle příběh začal v květnu 1991, kdy na můj soukromý pozemek uprostřed CHKO Český kras začalo Město Beroun rozšiřovat svoji v té době fungující komunální skládku v lokalitě Na Lištici. Přes můj aktivní odpor jako majitele dotčeného pozemku, který jsem používal jako pastvinu pro své koně, pokračovalo jeho zavážení odpadem až do roku 1996 pod hlavičkou berounských Technických služeb. Úředníci města si řekli, že nejlepší obranou je útok, a proto mne Město Beroun v roce 1992 zažalovalo o vlastnictví zasypávaného pozemku. U místního berounského okresního soudu spor o jeho vlastnictví vyhrálo Město Beroun přesto, že byly předloženy z mé strany důkazy o falšování listin ze strany města (například prokazatelně neplatná kupní smlouva města na sporné pozemky a zfalšované doklady o zápisu do katastru, doklad o tom, že byly údajně vyplaceny původním majitelům peníze na účet, který nikdy neexistoval, atd.). Odvolací krajský soud v roce 1996 a pak i k dovolání města Nejvyšší soud v roce 2000 však rozhodly v můj prospěch a potvrdily mé vlastnictví. Mimo jiné totiž znalec prokázal zfalšované podpisy na údajné kupní smlouvě města.
Město Beroun spor sice prohrálo, ale protože I během probíhajících soudních pří nepřestalo navážet odpady nadále na moje pozemky (předběžné opatření okresní soud v Berouně nevydal), navršilo se ho tam postupně až několik desítek tisíc tun. Dokonce si Město Beroun v té době samo cestou svého odboru výstavby dodatečně legalizovalo již řadu let provozovanou část skládky Na Lištici na svých pozemcích, protože do té doby nic takového neexistovalo a skládka byla de facto nelegální. Ve svém dodatečném rozhodnutí z roku 1992(!), které mám k dispozici, si nařizovalo, že na skládku nesmí být ukládán nebezpečný odpad. Šlo o pokrytecké rozhodnutí, protože ho tam už dávno v klidu nechalo navážet (odpad s azbestem z berounské „eternitky“, různá chemie z Loděnic z „gramofonky“, atd.). Dokládá to znalecký posudek, který nechal vypracovat okresní soud v Berouně (který je uložen ve spisu u soudu a mám jej též k dispozici) a který hovoří o tom, že je na skládce dokonce ze 70% nebezpečný odpad, to vše v CHKO! Je charakteristické pro postup úředníků MěÚ Beroun, že při dodatečném řízení na povolení skládky stavební úřad Beroun porušil stavební zákon a pominul mne jako oprávněného účastníka takového řízení ze zákona. Jsem totiž vlastník přímo sousedících pozemků, na které navíc již skládku v té době nelegálně rozšířilo Město Beroun také. Odpad na mých pozemcích přitom není ani formálně legalizován jako skládka dodnes, úředníci města se tohoto kroku přeci jen neodvážili.
Po potvrzení vlastnictví pozemku v roce 2000 jsem chtěl po městě, aby byla vzniklá situace nějak vyřešena. Téměř čtyři roky jsem nabízel hlavně společně provedenou rekultivaci skládky, přičemž jsem zdůrazňoval, že mojí jedinou další možností nápravy je žaloba o vyklizení a uvedení dotčeného pozemku do původního stavu. Provoz skládky městské Technické služby totiž mezitím ukončily bez jakékoli rekultivace a na mých pozemcích zůstala proti mé vůli cca 6-7 metrů vysoká a cca 30 metrů dlouhá betonová opěrná zeď, za níž a nad níž se dál vrší navezený odpad až do výšky dalších cca 20 - 25 metrů. Na veřejnosti tehdejší starosta MUDr.Besser ale nepravdivě tvrdil, že rekultivaci bráním já, pan Šebela, a dokonce publikoval v roce 2001 v tisku cituji: "O žádném problému nevím. Pan Šebela má zpátky své pozemky, problém pro město žádný neexistuje, a co si se svými pozemky a s tím, co na nich leží, udělá, je jeho věc." Bohužel, pan starosta a dnes ministr kultury Besser bere podle všeho tento spor jako spor osobní a to tak dalece, že mimo jiné v minulosti nesprávně o sporu informoval zastupitelstvo města či dokonce řadu informací zamlčoval, a naprosto odmítal mé vstřícné nabídky, což lze doložit. V té době se naopak vyrojily fámy, že já chci po městě stamiliony, k tomu lukrativní pozemky v centru, atd., a v podstatě je mi existence skládky na mých pozemcích lhostejná, jen město vydírám. No, nevím, komu by bylo jedno, že na jeho pozemcích proti jeho vůli je navezeno velké množství nejrůznějšího odpadu, včetně různých chemikálii a azbestu, a to kousek od domu, kde s dětmi žije. Řekl bych, že v tomto případě přesně podle známého přísloví „zloděj“ křičel, chyťte zloděje.
Protože město nijak nereagovalo, respektive mne dál dehonestovalo v médiích, rozhodl jsem se, po čtyřech letech vyjednávání, a město zažaloval o vyklizení svých pozemků. Znovu zdůrazňuji, že žalobu jsem podal až v roce 2004, opět u okresního soudu v Berouně. Okamžitě jsem dostal výzvu k zaplacení poplatku ve výši jeden milion korun do 14ti dnů, jinak moje žaloba bude zamítnuta. Po mém odvolání mi byl soudní poplatek „snížen“ na 100 000,-Kč. Mimochodem, zajímavě kontrastuje tato výzva berounského soudu s jinými, které zasílal Městu Berounu, v nichž žádal město o doložení různých písemností a kde výslovně uváděl – „nespěchá“. Od té doby tento spor stále pokračuje u této instance, protahován různými požadavky soudu, například na nové a nové znalecké posudky, třeba kolik bych dostal peněz za zřízení věcného břemene na uložené odpady na mých pozemcích (i když žaloba zní na vyklizení pozemku a jeho uvedení do původního stavu a je jasné, že odpad na nich je nelegálně navezen), atd. V současné době pře opět půl roku „stojí“, neboť soudkyně, která ho má na starosti, má být údajně povýšena na krajský soud a při pouze připravuje k předání.
Postupem doby jsem nabyl dojmu, a dodejme že nikoli bez důvodu, že se mí právní zástupci obracejí ke mně zády. Takže jsem se v roce 2006 obrátil na kancelář JUDr.Sokola, která moji při proti městu převzala. Přestože byl JUDr. Sokol při přebírání pře v roce 2006 velmi optimistický, co se týká mého právního postavení v daném sporu, soud se i nadále protahoval, a nemám pocit, že by se má pozice jako žalující strany dodnes nějak zásadně změnila. Předpokládám však, že údajné prohlašování pana zubaře Bessera na veřejnosti, že už se dávno s panem JUDr. Sokolem proti mně domluvili, je sprostá pomluva.
O celé kauze se dozvěděla televize Nova a pan John o ní natočil v roce 2008 v rámci pořadu "Na vlastní oči" reportáž Kouzelná zahrádka. V tomto pořadu, i když k němu mohou mít různí lidé různé výhrady, se nezávislí odborníci vzácně shodli na tom, že v právu jsem já, a město Beroun čeká velký problém. Až tedy soud konečně rozhodne, že?
Až podle mého přesvědčení město spor prohraje, hrozí mu obrovské náklady za nařízené vyklizení nepovolené černé skládky. Kvalifikované odhady vycházející z toho, kolik dnes stojí uložení nebezpečného odpadu, a kolik tun je ho uloženo na mých pozemcích, hovoří o nákladech v řádu až miliard korun. Výslovně zde prohlašuji, že jsem byl ochoten s městem jednat o nějaké dohodě, ale je otázka, nakolik je možná úvaha o nějaké dohodě, když Město mne stále šikanuje. Naposledy tím, že na jediné cestě, po které se dá přijet i na mé pozemky a která je dokonce vedena přes část mých vlastních pozemků, ale která je označena značkou zákaz vjezdu a cyklostezka, nedávno odbor dopravy MěÚ Beroun pokutoval řidiče aut, kteří po ní vezli ke mně objednaný materiál na můj statek. Jiná cesta k mým pozemkům ale neexistuje a neznám žádné jiné řidiče, které by na ní město pokutovalo, ať mají či nemají povolení k vjezdu. A že jich tu jezdí, třeba na vzdálenější tábořiště v lokalitě Alkazar, opravdu dost.
Zásadnější je však i otázka, kdo nese za tento "problém" a protahování největší právní, ekonomickou a politickou zodpovědnost. Starostou Berouna byl prakticky po celou dobu tohoto sporu pan ministr zubař Besser. A já jsem přesvědčen, že pokud by tato kauza probíhala standardně, podle mého přesvědčení by k nějaké dohodě či k rozsudku zřejmě již dávno došlo.
Znovu připomínám, že celý tento dnes již značně a zbytečně nabubřelý problém je 20 let starý, neboť můj první oficiální dopis Městu Berounu, v němž ho vyzývám, aby mi nezaváželo odpad na mé pozemky, je datován 15. 6. 1991. Již tehdy jsem byl v právu, v právu, které mi město Beroun již dvacet let odpírá. A jak je vidět, chce mi ho odpírat ještě nějaký čas. Otázka je, nakolik je to morální, a kdo to nakonec zaplatí….
P.S. Tento můj dopis se neodvážily zveřejnit žádné noviny v regionu, byl pouze jeden den na internetu na Neviditelném psu a Ostrava – online, kde je lze najít ještě v archívu, musíte však předem vědět. Přitom nepíši žádné bludy, znovu zdůrazňuji, že vše mohu doložit.
reklama
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Odjinud - 21. 7. 2011 - PujmanTak tohle, co tady píše pan Jonáš, jsou přesně "argumenty" města a zaplacené PR agentury na dělání dojmu. Bohužel jsou nepravdivé, což lze doložit, opakuji pro nechápavé nebo pro ty, co to chápat nechtějí, jde to doložit (ale ne u okresního soudu v Berouně, že?).Není pravda, že ekologický znalecký posudek kategoricky vylučuje odstranění skládky. On to není znalecký posudek, jen odborné stanovisko z CHKO, které opatrně doporučuje po porovnání všech tří možností, aby byla skládka rekultivováva na místě jako nejšetrnější a nejlevnější řešení. A není pravda, že pan Šebela odmítal rekultivaci, naopak, on ji městu nabízel od roku 1995, kdy vyhrál spor o pozemek, a nabízel k ní poskytnout i další své návazné pozemky - a byl vyhozen z radnice, několikrát. To vše až do roku 2004, kdy po marné své snaze v tomto směru podal žalobu na vyklizení zabraného pozemku, na který město bez jeho souhlasu rozšířilo skládku samo o své vůli. Není pravda, že skládka "sama přetekla", ale až do roku 1991 na pozemky pana Šebely nezasahovala. Pak ji tam ale Technické služby, které patřily městu, s klidem začaly rozšiřovat, aniž by ji nějak izolovaly či jinak zabezpečily a aniž by se kohokoli ptaly, lily tam azbestové kaly, vozily tam bez evidence odpad z gramofonky, zavážely to vše zeminou z výkopů ze staveb v Praze, atd. Není pravda, že byla snad skládka rekultivována, ona jen trochu zarostla náletovou zelení nad vysokou kolmou betonovou opěrnou zdí, takže není na ortofotomapě nba internetu zcela zřetelná. Není pravda, že by pan Šebela jen mlčel a potichu se těšil na odškodné, až město jeho pozemky zaveze, on hned od roku 1991 neustále bombardoval město Beroun, že tam skládku nechce. Není pravda, že by pan Šebela odmítl náhradní pozemky, a to proto, že za ním nikdo nikdy z města s ničím konkrétním nepřišel a nikdo nikdy mu je jakýmkoli berným způsobem nenabídl. Není pravda, že pan Šebela vyhrožuje městu miliardama, on jen upozorňuje na posudky, které jsou založeny ve spise soudu, kde se hovoří o nákladech případného odstranění skládky jako možného výsledku sporu. Není pravda, že by chtěl pan Šebela pomstychtivě ekonomicky zlikvidovat město Beroun, neboť kdyby to chtěl, mohl svoji žalobu dávno rozšířit například na to, že celá skládka se musí odbagrovat, protože celá je městem vybudována a naplněná načerno, naplněná v prvním a druhém pásmu CHKO Český kras nebezpečnými odpady a celá, opakuji celá v rozporu se zákonem. Jediným dohledaným povolením je dodatečné z roku 1992 na část skládky, které si město dalo cestou svého odboru výstavby samo sobě. Protože však v té době pravomoc povolit skládku měly pouze Okresní úřady a jejich referáty životního prostředí, a povolit výjimku na skládku v CHKO jen ministerstvo ŽP, je tento papír městu také k ničemu, protože jde o podvod. Je ovšem pravda, že se dnes už s městem pan Šebela dohodnout nechce, jen se vyrovnat a dostat zaplaceno za těch dvacet let, kdy mu město a jeho úředníci soustavně ničili život a živnost, on totiž na svém statku podniká v agroturistice. Těch úředních schválností a napadání v zaplaceném tisku, to by naštvalo i svatého. Naposledy mu pokutovalo město řidiče, kteří mu vezli objednaný materiál k němu na statek, protože na jedinou příjezdovou cestu k jeho pozemkům, která je součástí cyklotrasy podél Berounky, mu město instalovalo značku cyklostezka. Jezdí tam přesto i dost jiných aut, například na tábořiště Alkazar, pokutu ale dosud dostali jen řidiči, kteří jeli k Šebelovi. Na tomhle všem je smutné, že v našem státě už si lidi zvykli, že když někdo něco zveřejní či napíše, všichni pžedpokládají, že vždycky lže a přehání ve svůj prospěch. Jsme všichni už ze zkušeností otrlí a nikdo z nás dnes neočekává, že by někdo napsal prostě jen pravdu bez přehánění a překrucování slov a významů ve svůj prospěch. Tuhle kauzu dobře znám, šest let jsem pracoval na městském úřadě v Berouně, a připadám si jako bych pořád říkal ono známé "Kartágo musí býti zničeno". Skládka na Lištici je průšvih města Berouna a jeho komunálních politiků včetně dnes ministra Bessera. A zahánění pana Šebely arogantně do kouta je nesmyslný způsob, jak tuto kauzu vyřešit. Až tahle věc díky nadutosti některých odpovědných přeškobrtá přes české soudy, bude ještě hodně veselo. |
