Jakub Patočka: Má se ODS bát Zelených?
To by nebyla špatná varianta zejména pro obě strany, protože sociálním demokratům by roky opozice mohly jedině prospět a pro zelené by při vší úctě bylo případné přijetí vládní spoluodpovědnosti soustem k zalknutí. Navzdory stavu, v němž se obě strany nalézají a jenž má nade vši pochybnost řadu stinných stránek, nepochybně jsou si programově nejblíže, jakožto české varianty dvou nejmladších hnutí evropské emancipační tradice. A obě strany, navzdory všem svým vadám, patří k tomu nejlepšímu, co česká politika může nabídnout.
Jistě mezi oběma existuje řada programových sporných bodů. To by ovšem pomohl dialog zahladit. Tak jako sociální demokraté v Německu museli přistoupit na opuštění jaderného programu, budou na to muset přistoupit i čeští. Ostatně Miroslav Grégr už je v důchodu, nebo ne? Zkušenosti ukazují, že tam, kde spolu vládnou, zelení mohou a dokáží léčit sociální demokraty z nemoci technokratismu, naopak se od nich učí státotvornosti a odpovědnosti za celek. Kulturní politika, mediální politika, vzdělávací politika, ekologická politika, sociální politika a především úroveň politické kultury, to jsou oblasti, v nichž nepřímými cestami naše republika ztrácí největší jmění. Přitom naší zemi reálně hrozí hegemonie ODS, která nenechává nikoho na pochybách, že po případném převzetí moci, chce budovat a upevňovat režim, který snad nikdo nepojmenoval přesněji než Václav Havel slovy "mafiánský kapitalismus".
Právě z tohoto hlediska je třeba pohlížet na ideu strategické rudozelené aliance. Hlavní otázkou příštích voleb bude, zda se podaří zabránit tomu, aby ODS a komunisté měli ve Sněmovně většinu. Sociálním demokratům i zeleným by sice prospělo, kdyby se kultivovali v opozici, ale může si republika dovolit nejméně další čtyři roky budování a upevňování mafiánského kapitalismu? Sociální demokrat, který si namlouval Stranu zelených lichotivými slovy o nevěstě, když současně stranu svého koaličního partnera označil za nevěstku, nemluvil rozumně. Povinností sociálních demokratů vůči republice je hájit koalici, kterou zformovali. Měli by daleko ofenzivněji a srozumitelněji než dosud vysvětlovat, že levice a pravice nejsou jedinými a dnes už ani nejpodstatnějšími póly, podle nichž lze politiku dělit.
Současná koalice přece není pravolevým kočkopsem, ale seskupením stran, které chtějí a za jistých okolností mohou úroveň politické kultury i kvalitu života zvyšovat, zatímco opozici tvoří strany s vlohami právě opačnými. Pro naši veřejnost znechucenou politiky jako třídou je toto kritérium daleko podstatnější. Vím o klasických pravicových voličích, kteří v minulých volbách volili Vladimíra Špidlu, protože věděli, že to myslí upřímně, a také že není zkorumpovaný.
Jediný realistický projekt
Sociální demokracie vůbec není odepsaná. Musí se ale znovu stát důvěryhodnou. K tomu jí zelení nepomohou. Proč neříká, že chce, aby současná vláda pokračovala? Proč se daleko víc nesnaží navázat na vše dobré, co bylo ve Vladimíru Špidlovi? Zelení mohou sociální demokracii pomoci v jediném: přesvědčit voliče, že hegemonie ODS a její program modré šance mafiánskému kapitalismu má alternativu v pokračování aliance sociálních demokratů, křesťanských demokratů a liberálů, rozšířená o zelené. Vedlejší je, zda by v takové konstelaci Strana zelených byla konstruktivní opozicí, čemuž bych dával přednost, anebo přímo členem koalice.
Takový druh rudozelené aliance je jediným realistickým projektem, který může zabránit nástupu ODS k moci po příštích volbách - se všemi otřesnými důsledky, které by to přineslo.
***
Sociálním demokratům i zeleným by prospělo, kdyby se kultivovali v opozici, ale může si republika dovolit nejméně další čtyři roky budování a upevňování mafiánského kapitalismu?
Tento text byl uveřejněn v Lidových novinách
Přečtěte si reakci Martina Bursíka na tento text pod názvem Patočkovy politické omalovánky.
reklama
Šéfredaktor Literárních novin, lídr kandidátky Strany zelených ve volbách do EP, novinář a politik
